Příspěvky se štítkem ‚polarizace’

Martin Malý: Polarizace

29. 6. 2015 v 15.43 • Témata: , ,

Text Martina Malého byl poprvé publikován na stránkách www.misantrop.info, odkud jej s laskavým svolením autora přebíráme.

*

Tohle začíná dostávat grády. Rozdělení společnosti kvůli EU, Klausovi, Havlovi, Zemanovi a rusákům je jen brnkačka proti tomu, co se děje kolem imigrantů.

Zatímco u těch předchozích věcí se dalo taknějak očekávat, kdo na jaké straně bude, tak imigrační tance rozštíply společnost úplně novým způsobem. Liberální známí najednou hubou potápějí lodě a vyhánějí uprchlíky a zakazují demostrace. „Copak to nevidíš, co se na nás valí?“ volají. „Netáhla, svrab, neštovice, nemoci, znásilňování…“ Jímá mě střídavě hrůza a nevolnost. Na druhé straně příkopu zase titíž, kteří ještě včera tvrdili, že „facka není argument“, jsou dnes docela zajedno a souzní s myšlenkou, že se s „nimi“ nedá bavit, protože oni jsou náckové a rasisti. Tvrdí mi, že říkat jim „náckové a rasisti“ je zcela v pořádku, protože si za to můžou sami svým chováním. No a že s takovými je úplně zbytečné se bavit. Minimálně dokud se oni nezačnou chovat slušně.

Nemyslím si to. Psal jsem o tom tuhle, ale psal jsem trošku složitěji, než zjitřená doba snese, a protože mi to připadá jako zásadní téma, tak si to dáme znovu, a tentokrát bez ironií. Snažte se to, prosím, dočíst až do konce a nechystejte si protiargumenty už po prvním odstavci, ano?

Ti lidé, kteří takhle pokřikují a vyhánějí uprchlíky, mají nějaký důvod, proč to dělají. Seknout po nich „argument nácek“ a tím je „vyřešit“ je nesmysl. Tím je pouze ženete do větší defenzívy. Do kouta, kde nacházejí další „vyděděnce“ a posilují svůj pocit, že nemají zastání a musí s tím něco udělat. „Tak jsem pro vás buran, no a co! Jestli je bránění vlastní země buranství, tak jsem na to hrdý!“ Nadávka taky není argument.

Někteří známí mi vyčítavě psali: Zkus jít do skupiny „Islám v ČR nechceme“ a diskutovat s nimi, uvidíš, že to nejde! No jistě, že to nejde a nepůjde. Ta skupina není diskusní, ta slouží k ventilaci frustrace. Tam se provádí rituál skupinového sebepotvrzení, tam se jedou hoaxy a fámy, tam se, zatím virtuálně, lynčují odpůrci. Je to vztyčená zástava: Tady jsi mezi svými, tady se ti nesmějeme, tady bereme tvoje názory vážně! Boj proti jinověrcům je součást této identifikace.

Je nesmysl snažit se diskutovat s rozvášněným davem. Já to vím. A přesto znovu opakuju, že „vyřešit“ tento problém tím, že je nazvu „rasistickými burany“ a zakážu demonstraci, je nesmysl. To je čirá represe, která u podobně fundamentalistických skupin nepůsobí proti, ale naopak stmeluje a utvrzuje jádro v jeho přesvědčení. Čím silnější bude represe a ostrakizace, tím silnější je pocit „zocelení a stmelení bojem“. Stáli jsme spolu na barikádách.

Stále opakuju, že ti lidé mají nějaký důvod, proč se takto projevují. Tvrdit, že to jsou buranští frustráti, plní nízkých pudů a resentimentů, a proto se takto chovají, je pohodlné, ale popisuje to jen část skutečnosti, a navíc optikou „my/oni“. Tou samou optikou, jakou vyčítáme ostatním.

Všechny tyto projevy mají zpravidla nějaký spouštěcí mechanismus a něco, co by se dalo nazvat „živná půda“. Živnou půdou pro takové projevy je, podobně jako u konspiračních teorií, nevědomost a strach. Nevědomost je matka strachu; strach paralyzuje myšlení. Člověk, který má strach (nebo „věří, že má strach“, což je z hlediska vnějších projevů skoro totéž), se chová jinak – je agresivní a podvědomě hledá „bezpečí tlupy“. Nezajímají ho racionální argumenty, nechce diskutovat – chce rozbít strach, který ovládl jeho myšlení!

Jsem přesvědčený o tom, že naprostá většina z té vlny agrese a radikalizace, co teď pozorujeme, je způsobená kombinací strachu a frustrace. Frustrace z toho, že společnost, ta velká tlupa, nebere jejich strach vážně, zlehčuje ho a směje se mu. Frustrace plodí agresi. Vysmívat se těmhle lidem znamená tlačit je k ještě větší radikalizaci.

Strach, který to celé prostupuje a katalyzuje, pramení a posiluje se v nevědomosti.

Nevědomost je vůbec mocná věc. Daří se v ní fámám, hoaxům, konspiračním teoriím, tedy všemu tomu, co pohání a zesiluje výše popsaný pocit. Ale s nevědomostí lze, na rozdíl od strachu, pracovat. Je to samozřejmě těžké. Poučovat člověka, kterého ovládá strach, je téměř nemožné. Strach zabije logické uvažování jako první a posílí primární reflexy. Strach musí odeznít sám, v bezpečném prostředí.

Na druhou stranu je boj s nevědomostí jediné rozumné, co se dá dělat.

Nelze situaci ignorovat. Výsměch a nálepkování jen zesilují frustraci a přilévají olej do ohně. Zákazy taky. Zákaz má smysl jako „společenské odmítnutí extrému“ – ale teď se z extrému stává běžný názorový směr. Ovládnout strach nelze. Nelze racionálně ovládnout dav – dav sám sebe zesiluje. Násilí plodí jen násilí a potlačit strach davu mocí přinese jen problémy. Opravdu věřím, podobně jako např. Jan Macháček, že jediný způsob, jak cokoli změnit, je informovat.

Tady vidím fatální selhání. Elita a představitelé společnosti víceméně rezignovali na to, aby jaksi vysvětlili lidem, co se děje a proč. To je dlouhodobý problém – u nás se tradičně vůbec málo vysvětluje a informuje. Když už, tak se jedou „přesvědčovací kampaně“. Vzpomeňte si na vstup do EU. Totéž mohu říct o většině reforem (snad s čestnou výjimkou dua Julínek – Cikrt): nikdy se nikdo nenamáhal vysvětlit lidem jasně a srozumitelně, co se bude dít a proč. Jen nějaké mlhavé, s prominutím, kydy, bonmoty, argumentace stylem „EU to tak chce a my to musíme dodržet, přeci nechceme, aby se nám celý svět smál“, popřípadě „odpůrci jsou komunisti / odpůrci jsou Kalousek“.

Místo toho, aby někdo odpovědný vyložil karty na stůl a věrohodně řekl: Věc se má tak a tak, tohle je problém, můžeme tomu předejít tak či onak, rozhodli jsme se pro toto řešení z těchto důvodů, tak většinou dostáváme jen mlžení a cvičení v rétorice v nedělní polední politické diskusi.

Slyšeli jste někdo jasné a střízlivé vysvětlení celého problému s uprchlíky? Takové, kterému porozumí i mí známí, leckdy vzdělaní a rozumní, u kterých se teď nestačím divit, jaké veletoče předvádějí? Máte dojem, že takové vysvětlování je nějak výrazně slyšet? Já moc ne.

Elity jako by vyklidily pole médiím, která jdou po senzacích. Pro ně je zajímavější fotka podmračenýho negra, než řádově míň akční analýza toho, co se vlastně děje ve světě a proč ti lidé utíkají. A ruku v ruce s nimi jdou polomédia, která se neštítí publikovat hoaxy, fotomontáže, staré fotky vydávat za nové, nebo prachsprostě bájit a lhát… Díky za každou výjimku. (Skvělý věcný článek na webu ČRo: Jak je to v EU s imigrací a ochranou hranic)

Jít se dohadovat s davem na demonstraci nebo s lidmi ve skupinách typu IvČRN opravdu nemá smysl. Rozjetému davu je lepší uhnout a svést jeho agresi tam, kde nadělá nejmíň škod. Ale opravdu silně se přimlouvám za to, abyste každý jeden šli a mluvili s lidmi ve svém okolí, s těmi, co vám ještě trochu důvěřují a se kterými je rozumná řeč. Vrhnout se do nejprudší vřavy v davu naprosto neznámých lidí, dostat pár facek a utvrdit se v názoru, že se s nima nedá bavit, protože oni jsou agresivní a nedodržují pravidla slušnosti, je počínání, jemně řečeno, naivní a kontraproduktivní. Stejně jako stěžování si, že oni si začali, nebo že je správné jimnadávat, protože jejich chování je přeci jasná a očividná příčina, nadávky jen následek (chtěl bych mít tuhle jistotu!)

Když každý z nás promluví s dvěma zmatenými, nejistými, neinformovanými ve vlastním okolí, je to ono pověstné „zapálení alespoň jedné svíčky“. V téže analogii je posmívání se jim ekvivalentní onomu „nadávání na tmu“.

Nestane se zázrak a ti lidé neprohlédnou ze dne na den. Ale aspoň časem odpadne velká část „následovníků z nejistoty“. Je to zase na dlouhé lokte a pomalé, ale ve společnosti nejsou rychlá a správná řešení. Jen rychlá a ničemná.

Martin Malý

Doporučená literatura: Život s deprivanty, Masa a moc.