Může se chystaný nový kamerový systém v Bystrci stát pastí, v níž bez užitku zmizí peníze z rozpočtu městské části? Není to vyloučeno.
V minulém volebním období vznikl na bystrcké radnici záměr pořídit systém kamer s vysokým rozlišením, který by dohlížel na vybraná parkoviště. Rada přijala postupně několik usnesení, které by měly uvést celou věc v život zřejmě během příštího roku. Jisté to není, web radnice na veškeré dotazy na kamery zná jen jednu odpověď – „žádný záznam“.
Kamery, hlídající auta před zloději a vandaly, si získaly některé zastupitele nebo i celé strany. Bystrcká KSČM si realizaci „otevřené televizní ochrany v Bystrci“ napsala dokonce do volebního programu. Pikantní je, že na otázku, co si vlastně pod otevřenou televizní ochranou představují a co je na špiclujících kamerách otevřeného, nedokázal dát nikdo z kandidátů žádnou rozumnou odpověď. Vlastně vůbec žádnou odpověď.
Jan Strmiska, nyní již bývalý zastupitel (SNK-ED), volal po kamerách v Bystrckých novinách 8/2010. V článku Kamerový systém finišuje? (strana 4) upřesnil částku, kterou městská část potřebuje na realizaci systému vynaložit, na 2,5 milionu.
Jde o velká parkoviště pod Maxem, na Štouračově, pod Santonem, prostory konečné tramvaje u Ečerovy, přestupní uzel integrované dopravy pod radnicí, prostor pod Kubíčkovou až po lávku přes tramvaj a prostor zastávky tramvaje Přístaviště. Na polovině z vybraných lokalit dochází např. při ohňostrojích ke koncentraci desítek tisíc lidí a systém mj. pomůže k prevenci i k zásahu při případných zraněních. Signál ze všech lokalit by se přenášel pomocí sítě NET kabelu na pult bystrcké Městské policie.
Jan Strmiska: Kamerový systém finišuje?
Bystrcké noviny 8/2010
Pan Strmiska se v článku také lehce dotkl budoucího konfliktu s lidmi, jimž záleží na soukromí, přičemž použil – parafrázuji – obvyklou logiku „kdo se zločince zastává, sám je zločinec“. Přinejmenším u autora těchto řádků se trefil dokonale. To však teď nechme stranou, ochránci soukromí si na kamerách jistě ještě mnohokrát zgustnou. Podívejme se na jiný problém, který je ve fízlovském plánu ukryt, a jenž by mohl způsobit, že se vynaložené peníze bez užitku ztratí. A to ještě dřív, než stačím pomalovat první transparent.
Jan Strmiska ve svém článku vysvětlil, že obraz z kamer by sledovala městská policie. V tom je ta potíž. Oldřich Kužílek, právník a autor zákona o informacích, k provozování obecních kamerových systémů na serveru Otevřete píše:
Kamerové systémy jsou často provozovány v rozporu s právním řádem. Podle mého názoru není obecní policie vůbec oprávněna provozovat kamerový systém, který zaznamenává osobní údaje osob, které se nedopustily žádného porušení právních povinností. To znamená, že je oprávněna provozovat jen takový systém, který
a) sleduje a zaznamenává jen obecně situaci na veřejných prostranstvích bez identifikace osob, tj. bez identifikace tváří, SPZ či RZ vozidel apod., anebo
b) sleduje a zaznamenává jen ty, kteří byli nejprve identifikováni jako podezřelí z porušení právních povinností, tj. např. nějakou neidentifikující technickou metodou (indukční smyčka ve vozovce, laserový měřič rychlosti vozidla), až poté se provede záznam (SPZ, snímek tváře).
K takovým (a ne jiným) záznamům je obecní policie zmocněna v § 4 zákona o obecní policii.
Stejně tak je důležité, že takový kamerový systém smí využívat jen obecní policie, nikoli obec. Žádný z úředníků a funkcionářů (snad s výjimkou starosty jako toho, kdo stojí v čele obecní policie) nemá mít ke kamerovému systému a jeho konkrétním výstupům přístup.
K oprávnění samotné obce (bez obecní policie) se vyjádřil Úřad pro ochranu osobních údajů ve svém vyjádření k problémům z praxe č. 2/2008 z června 2008:
| citace: |
| Po posouzení všech výše uvedených okolností dospěl Úřad k závěru, že jakékoliv zpracování osobních údajů (obrazových záznamů) pořízených prostřednictvím kamerového systému z míst veřejně přístupných (jako je náměstí, veřejná ulice, park apod.) prováděné subjektem, který k tomu není ze zákona zmocněn, a to za účelem předcházení a odhalování pouliční kriminality, zajištění bezpečnosti občanů apod., představuje zásah do soukromého a osobního života subjektů údajů, tedy osob, které se ve sledovaném prostoru pohybují a „žijí svoje běžné denní životy“. V rovině ústavněprávní lze poté dovodit porušení práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním osobních údajů vyjádřeným v čl. 10 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Na základě všech uvedených skutečností proto nezbývá než konstatovat, že na oznámené zpracování osobních údajů nelze aplikovat ani výjimku uvedenou v § 5 odst. 2 písm. e) zákona č. 101/2000 Sb. |
Bedlivý čtenář si povšimne, že ÚOOÚ vztahuje zákaz použití kamerových systémů nejen na zpracování osobních údajů, ale i na samotné pořizování obrazových záznamů (na kterých tedy ještě nemusí být detailní zachycené konkrétních osobních údajů).
Na druhou stranu se za legitimní považuje využití kamerového systému jako „vzdáleného oka“, pokud se neprovádí záznam. Pokud by na místě kamery stál pozorující pracovník, byl by výsledek téměř stejný.
Názor Oldřicha Kužílka tak velmi vážně napadá smysluplnost plánu radnice. Jestliže městská policie nebude moci pořizovat žádné záznamy, z nichž by mohla kohokoli identifikovat, bude účinnost kamerového systému záviset jen na unaveném operátorovi. Dosti sporné je také použití kamer s vysokým rozlišením.
Je třeba podotknout, že účinnost kamerových systémů je všeobecně velmi diskutabilní. Studií, které by opravdu nestranně, kvalifikovaně a hodnověrně zhodnotily, zda jsou kamerové systémy ekonomicky rentabilní, tedy zda škody, kterým se zabrání, jsou vyšší, než náklady na systém, je velmi poskrovnu. Jedna z mála, publikovaná Institutem pro kriminologii a sociální prevenci, vyhodnotila výsledky z několika lokalit a došla k závěru, že ani v nejlepším hodnoceném případě není jednoznačné, zda se systém vyplatí. „Nejlepší“ lokalitou pro kamery jsou pak místa s koncetrovanou kriminalitou, a tím Bystrc není.
Ostatně každý čtenář nechť si nyní sám zváží, za jak dlouho se asi tak bystrckými kamerami zabrání celkovým škodám ve výši dvou a půl miliónu, tedy jen pořizovací hodnoty systému. Za stejnou částku by – odhadem – bylo možné pět let platit dalšího strážníka, který by Bystrcí bloumal osobně. Nebo těm stávajícím zašít uniformy.
Přestože policie i obecní radní mívají kamerové systémy rádi, jejich nadšení pro novou hračku žádným poctivým zhodnocením návratnosti není. Policie je spokojená, jelikož může sedět v teple, a radní proto, že mohou vykazovat, že něco udělali „pro bezpečnost“. Tvrdá čísla o tom, jak vynaložené prostředky skutečně přispěly k bezpečnosti, vám však stěží dají. Poukazování na jednotlivé případy, kdy policie díky kamerám někoho chytla, žádným vyhodnotitelným údajem samo o sobě není. Už třeba jen proto, že vám policisté neřeknou, kolik zločinců kvůli kamerám naopak nechytli, protože pili kafe před monitorem, místo aby brousili přímo po ulici.
Není patrně daleko od pravdy názor, že kamerové systémy se vyplácejí především firmám, které je obcím dodávají.
Nové zastupitelstvo a rada městské části by tak měly znovu zvážit, zda jejich špehovací plán neskončí jako čistě vyhozené peníze. Nejen pro nejasnou účinnost (bystrcká radnice nikdy systém nepředstavila, natož aby jej obhájila reálnou kalkulací – argumenty Jana Strmisky jsou čirou dojmologií), ale také pro možný konflikt se zákonem. Nelze spoléhat na to, že podobně jako v jiných obcích, i zde se podaří systém provozovat na základě hesla „není žalobce, není soudce“.
Bude-li dál radnice na kamerách trvat, měla by mít v ruce velmi dobře podložený právní názor na to, co s kamerami dělat smí a co ne. Snadno by totiž mohla nastat tristní situace, kdy po rozhodnutí soudu bude mít bystrcká městská policie k dispozici jen spoustu draze pořízeného elektronického šrotu, který nebude smět zapnout. Spokojená by pak byla jen firma, která kamery dodala – a my, zločinci.
Viktor Lošťák
Lana, žebříky, planžety i beranidla používají brněnští strážníci, když se potřebují neodkladně dostat k lidem v nouzi.
Rozrušená jednaosmdesátiletá žena požádala ve čtvrtek 13. listopadu odpoledne strážníky o příjezd do Ondrouškovy ulice. V bytovém domě prý nájemníky obcházel mladík, který jim nabízel služby energetické společnosti. Samotnou důchodkyni údajně natolik zmátl, že mu podepsala všechny předložené smlouvy, aniž by tušila, jaký je jejich obsah.
Na blížící se podzim chtějí strážníci včas připravit veřejnost ve svém Poradenském centru. Na celé září a říjen nachystali v Křenové ulici číslo 4 výstavu s názvem Být vidět – správná volba
Městská policie se zúčastní se svou technikou Festivalu vědy s RWE. Představí Centrum tísňového signálu, moderní i historický střelecký trenažér a autobus MOBIDIK.
Strážníci ze specializovaných celoměstských jednotek nejprve pozorné diváky seznámili s náplní své práce. Potom už psovodi předvedli, jak dokonale je poslouchají jejich zvířecí „parťáci“, s nimiž pravidelně vyhrávají soutěže a závody v České republice i v Evropě. Skvělé vlastnosti psů však strážníkům pomáhají především při plnění náročných pracovních úkolů, například při pronásledování pachatele nebo prohledávání narušených objektů.
Nejen emotivním názvem 
Doslova a do písmene trochu jiný svět se v těchto dnech otevře každému, kdo zavítá do Poradenského centra MP Brno. A zatímco na jiných výstavách zpravidla platí přísný zákaz dotýkání se všech exponátů, tahle je v tomto směru ojedinělá. Na Křenové ulici totiž máte jedinečnou možnost vystavené předměty nejen zhlédnout, ale také si je vyzkoušet.
1. Především doporučujeme využití městské hromadné dopravy, která bude významně posílena.