Ještě než se spravedlivě rozzuříme, prosím, uvědomme si, co náměstek doopravdy dělá. Ne, co tvrdí, že dělá nebo čeho se obáváme, že by dělat mohl, ale pravý rozměr věci.

Matěj Hollan přisypal svým kamarádům do krmítka pěkně po klientelisticku 63 milionů. Koalice, jíž je součástí, však nechala nabobtnat výdajovou stránku rozpočtu o celých 900 milionů, z toho tedy jen asi sedm procent proteče penězovody Matěje Hollana do kapes artlobby. Skutečný rozměr tohoto problému tak není nijak světoborný a Hollan se chce hlavně svými velkohubými prohlášeními zalíbit zájmové skupině, která za ním stojí, případně sám sebe přesvědčit, že je chlapák. Pořád ale hraje jen o drobné.

A teď, když to víme, už můžeme zuřit. Začal bych od toho, že peníze na kulturu jsou projezené peníze. Jsou to jednoduše peníze na zábavu, na legraci, na volný čas, na hry. Na něco, co je asi docela fajn, ale rozhodně bychom to neměli nadřazovat vážnějším a podstatnějším věcem. Třeba výstavbě chybějících škol nebo zoufale postrádaných budov pro dětské kroužky, když ty nynější jsou v nerekonstruovatelném stavu a pobíhají v nich krysy (což není nadsázka, ale reálná brněnská situace s konkrétní adresou). Za 63 milionů by právě jedna taková budova být mohla, rozpočet na ni je shodou okolností právě zhruba v té výši. Nebude. Hollan místo ní udělá s přáteli tyjátr. Děti sice dál budou v katastrofálním prostředí, ale náměstek bude mávat fanglí „kulturního města“. Kdysi se tomu říkalo navrch huj, vespod fuj. Ale nemyslím si, že by to Hollanovy kamarády, co ty peníze projedí, zajímalo.

Pokračoval bych třeba tím, že stejně tak Hollana nezajímá, odkud se peníze vezmou další roky. Jestliže dnes zvýší platy divadelníkům, vytváří tím rozpočtovou kotvu. Ty platy se totiž už nikdy nesníží. Když je nyní Brno zaplatí z rezervy, v dalším roce si na ně bude muset půjčit. Takže počínaje rokem 2017 si asi Brno bude půjčovat na to, aby baviče dobře zaplatilo, přitom děti si budou stále hrát v baráku s ucpanými záchody do něhož zatéká. Platilo za moudré nejdřív vyčistit záchody a vyspravit děravou střechu, než se začne chystat candrbál. Asi nová doba.

A můžeme skončit třeba tak, že poukážeme na bezostyšnost, s níž Hollan dále prohloubil centralizaci Brna. Vše, do čeho nové peníze na kulturu nasypal, je soustředěno v centru města. Nevidím žádné nové kulturní investice, které by směřovaly do městských částí vzdálenějších Brna-středu. Hollan dál prohloubil příkop mezi občany formálně jednoho města, ale dvou kvalitativních tříd. Ti prvotřídní bydlí v centru. Do nich se investuje až praští. Ti druzí, méněcenní, bydlí na okraji a ostrouhají. Daně ovšem platí všichni stejné. Náměstek Hollan byl přitom nejednou vyzván k jednání o nápravě nespravedlivého rozdělování peněz z rozpočtu města. Co udělal? V zmrdiřeči Žít Brno by se řeklo „přispěl k transparentnosti rozhodovacích procesů a rozšíření platformy diskuze“; postaru to znamená, že nikdy neodpověděl. Inu, bližší košile nežli kabát, bližší kamarád-kulturník ze Středu než třeba jakási děcka ze vzdálené Bystrce.

Když slyším slovo kultura…

Viktor Lošťák

Převzato z lostak.blog. idnes.cz.