Příspěvky se štítkem ‚jóga’

Jóga, masáže a cvičení v Klubáku: Vánoční nabídka

5. 12. 2015 v 14.41 • Témata: , , , , , ,

12325292_10153776712103834_555679193_nCvičení jógy a masáže zepředu i zezadu můžete darovat nejen sobě, ale i svým blízkým. Využijte výhodné vánoční nabídky, která platí až do konce ledna příštího roku. V Klubáku na náměstí 28. dubna se na vás těší Mgr. Hanka Jelínková (605 104 913, www.tcm-masaze.eu).

Jogíni, hlaste se!

15. 11. 2015 v 11.08 • Témata: , , , ,

Šikovné lektory jógy, pilates a dalších pomalých forem cvičení hledají v bystrckém studiu Yogahouse.

Kredit: probystrc.cz

Klubák připravil den otevřených dveří. Zacvičíte si zadarmo

15. 9. 2015 v 19.00 • Témata: , , , ,

14_027_Klubak_letak_A4_OpenDay_Cvico2015V sobotu 3. října určitě všichni pohybumilovní lidé z Bystrce a okolí využijí dne otevřených dveří v rodinném centru Klubák. Na náměstí 28. dubna v Bystrci mohou navštívit od rána až do večera cvičení jógy, tance a všeho možného. Místa jsou omezená, rezervujte si je na klubak@klubak.cz nebo 777 647 247.

Nová lekce jógy v Klubáku

10. 3. 2015 v 08.18 • Témata: , , , ,

10848503_10153126146038834_8380723871686359451_o[1]
Rodinné centrum Klubák na náměstí 28. dubna v Bystrci nabízí pro velký zájem novou lekci jógy. Cvičí se každou středu v komorním prostředí při svíčkách od 18:30 do 19:30. Místo si rezervujte na 704 054 828 nebo www.klubak.cz.

Jiří Vacek: Základní informace o naší stezce a skupině

13. 2. 2013 v 07.33 • Témata: , , , , , , , , , ,

Když Bystrčník publikoval na konci ledna článek Mystik, jogín nebo vůdce sekty? Do Brna přijíždí Jiří Vacek o veřejných meditacích s Jiřím Vackem, vzbudil tím značnou nelibost jeho příznivců i pana Vacka samotného. Informace v článku jsou prý pomlouvačné, lživé a zcela překrucují skutečnost. 

Pan Vacek nyní zaslal svůj vlastní pohled na svou meditační praxi, a tak si můžete přečíst, jak celou věc vidí on. Text není nijak upraven ani krácen. Zájemcům o veřejné meditace připomínáme, že další brněnské setkání s Jiřím Vackem se uskuteční v kulturním domu Rubínek (Makovského náměstí 3, Žabovřesky) v sobotu 9. března ve 14 hodin.

*

Jiří Vacek: Základní informace o naší stezce a skupině

V následujícím jsem se pokusil stručně podat podstatné informace o naší stezce pro všechny nepředpojaté zájemce. Její sepsání si vynutily neustálé útoky na naši skupinu. Jejich příčinou je docela obyčejná názorová nesnášenlivost a nic jiného.

Lidé, kteří si myslí, že jsou sami i jejich skupina od Boha vyvolení nebo jsou dokonce Bohu nepřátelští, se snaží přesvědčit druhé o své pravdě. Jsou přesvědčeni o své neomylnosti a od tohoto přesvědčení odvozují právo druhé přivést na svou jedině pravou víru a to i násilím všeho druhu, fyzickým i právním. Také si myslí, že všemu rozumí a proto jsou oprávněni vše kritizovat.

Právě proto jsme častým cílem jejich lživých pomluv a útoků. Tyto své pohnutky samozřejmě skrývají, ať pod rouškou zájmu společnosti nebo špatně pochopeným učením zakladatelů své víry.

Ve skutečnosti právě tito lidé posedlí představou své výjimečnosti a vyvolenosti, kterou prosazují i násilím všeho druhu, škodí obrovsky všem včetně sebe. Místo Ježíšovy lásky ke všem lidem a úcty k nim šíří nesnášenlivost a nenávist, která dodnes vede až ke vzájemnému vraždění.

Kdo jsme?

Jsme neformální, neorganizovanou skupinou lidí, kteří hledají smysl života, poznání sebe i Boha. Za tímto účelem se sdružujeme, abychom usilovali na prvém místě každý sám, ale i společně k dosažení zvoleného cíle.

Neplatíme členské poplatky, nemáme placené představitele ani majetek. Neplatí nás stát jako jiné církve. Samozřejmě ti, co se zúčastňují společných setkání, které se konají v pronajatých prostorách nebo seminářů v pensionech, se podílejí na úhradě nákladů.

Nemáme formální členy, tím méně nějaký členský seznam, nepřijímáme formálně nikoho za člena ani také nikomu členství nerušíme.

Kdo che dělat naši stezku, dělá ji zejména ve svém domově sám a chodí na naše setkání, když chce. Nejsou povinná.

Nemáme zájem o co nejvyšší počty příznivců, ale o poctivě a trvale usilující hledající.

Nepěstujeme dlouhé rozhovory nebo přednášky, ale společně mlčíme a soustřeďujeme se do nitra na Boha.

Vážíme si všech náboženství, studujeme jejich nauky a čerpáme z nich poučení pro svou stezku. Věříme v rovnost všech lidí před Bohem, ať jsou věřící nebo i nevěřící bez rozdílů vyznání, pohlaví, národnosti atd.

K naší skupině se může připojit každý člověk, který hledá to co my bez rozdílu svého vyznání, pokud přijme za svou duchovní praxi, kterou provádíme. Také se může od nás kdykoliv oddělit.

Nepovažujeme se v jakémkoliv smyslu za nejlepší nebo vyvolené a všechny takové představy odmítáme i v případech jiných věr a vyznání.

Sdílíme názor, že každý má právo na plnou náboženskou svobodu i na vlastní osobní přesvědčení a svobodně si je zvolit a provádět.

Ve své činnosti vycházíme plně z ústavy republiky, která zaručuje svobodu osobního i náboženského vyznání a jeho plné uplatňování. Stát a také nikdo jiný není oprávněn do využívání tohoto ústavou zaručeného práva zasahovat a nějak je omezovat. Taková činnost je protiústavní a porušením evropské listiny lidských práv. K takovému jednání není nikdo oprávněn. Je jen výrazem náboženské nesnášenlivosti neboli náboženským rasismem.

Cíl naší duchovní cesty

Cílem naší duchovní cesty je dosažení poznání Boha v nás neboli našeho pravého Já v souladu se Starým zákonem a Ježíšem, kteří nás učí: „Pravím vám, bohové jste! To slovo nemůže být zrušeno.“

Naše nauka je založena na původním, pravém učení Mojžíše a Ježíše, Buddhy, Krišny, islámu a dalších představitelů všech náboženství.

Naší hlavní metodou je hledání a zkoumání našeho pravého Já, Krista, átman, naší buddhovské podstaty, které je původní duchovní metodou všech náboženství. V naší době ji obnovil a šířil Ramana Maháriši. Je známá jako átmavičára.

O naší praxi

Naše stezka není nová, ale naopak je prastarou původní naukou, kterou spisovatel A. Huxley ve své stejnojmenné knize nazývá „věčnou filosofií“.

Tato nauka je obsažena v základech všech náboženství.

Její osobní praxe začíná vždy důkladnou očistou charakteru hledajícího. V tom se plně shoduje s požadavky všech náboženství. Bez ní je každý další pokrok na stezce k Bohu nemožný. Je to, jak říká Ježíš, „stavění základů domu na písku“ nebo „lití vody do děravých sudů“.

Čistíme se od všeho zlého, zejména od takzvaných „smrtelných“ hříchů, které usmrcují veškerý náš duchovní život. Jsou to zejména nenávist ve všech svých projevech včetně nesnášenlivosti, pýcha a další.

K očistě slouží i prováděná vnitřní pránájáma, což je prastará metoda všech cest k Bohu. Je soustředěním na působní božské tvořivé a životní síly v nás. Když je probuzena k činnosti, začíná nás čistit od všeho zlého a Bohu nepřátelského. Naše stezka nevyžaduje vegatářství, celibát, odchod od rodiny nebo ze světa i když dočasné uchýlení se do ústraní v rámci snahy po dosažení cíle stezky může být velmi užitečné.

O našem úsilí

Základem našeho duchovního snažení je osobní každodenní a nepřetržité úsilí každého hledajícího. Skládá se z denní vytrvalé formální praxe a z udržování v duchovní úrovni v průběhu denních činností. Nedělíme život na meditaci a ve světě, ale snažíme se žít duchovně stále.

Heslo: „Modli se a pracuj“, chápeme tak, že se věnujeme neustále a trvale různým způsobům modlitby neboli meditace, ať jsme činní nebo v klidu. Nikoliv tak, že se někdy modlíme a někdy pracujeme, ale snažíme se o nepřetržitou modlitbu, jak nás nabádají duchovní autority všech náboženství včetně Ježíše.

Naši přátelé vytvářejí zcela neformální duchovní skupinky, které se scházejí ke společným meditacím „po domech“ jako prví křesťané.

Scházíme se i na veřejných meditacích v Praze, v Brně, v Hradci Králové, v Olomouci a na seminářích.

Trvale otevřeny jsou i naše meditační klubovny v Praze, Olomouci a v Brně.

Tak vytváříme zcela neformální neorganizované duchovní společenství s cílem společně usilovat o poznání Sebe, našeho pravého Já, Boha v nás.

To, co nás spojuje, je společná a přece ryze osobní duchovní praxe každého z nás. Právě toto úsilí a dobrá úroveň společných meditací je velkou a skutečnou duchovní pomocí všem, kteří se našich setkání zúčastňují.

Našich setkání se zúčastňují i ti, kteří dosáhli poznání sebe prováděním naší stezky. Svou přítomností pomáhají druhým dosáhnout totéž.

Našim přátelům se tak dostává pomoci tří klenotů, jak říkají buddhisté. Jsou to dharma – jasná nauka o praxi dosažení poznání, dále sangha – duchovní společenství a pomoc „buddhů“, těch, kteří dosáhli poznání sebe.

Tak mají veškerou možnou duchovní pomoc. Kdo upřímně hledá, měl by ji využít ve vlastní prospěch.

Naším přesvědčením je, že návrat k Bohu, jeho poznání zejména v našem nitru jako Mojžíšovo, Ježíšovo, ale i Ramany Mahárišiho pravého Já výhradně záleží od našeho vlastního duchovního úsilí, které nelze ničím nahradit.

Spása z pouhé příslušnosti k nějaké církvi „vyvolených“ neexistuje. To, co rozhoduje, je dosažená vnitřní duchovní úroveň každého věřícího. Tu lze docílit pouze vlastním osobním úsilím a nijak jinak. Právě pomoc v tomto úsilí nabízíme.

Pouze nabízíme, ale nevnucujeme. Neobracíme druhé na naši víru ani si nemyslíme, že je naše praxe cesty k Bohu jedině možná.

Jelikož ji učí všichni duchovní velikáni minulosti i přítomnosti od Mojžíše, Buddhy, Ježíše až po Ramanu Mahárišiho, domníváme se, že je cestou nejpřímější.

Stezka poznání sebe – nejvyšší stezka

Základem všech nejvyšších stezek je stezka poznání Sebe, našeho pravého Já, jak ji učili všichni duchovní učitelé. Je hledáním našeho pravého Já, Krista v nás, átman, naší buddhovské podstaty.

Metodou, která vede k jeho nalezení, je átmavičára, obracení pozornosti na vědomí, kterým jsme, právě tímto vědomím. Tím docilujeme uvědomění sebe v našem božském Já jsem a soustředěním na ně a přenášením totožnosti do něho rozvíjíme svůj duchovní život v něm.

Praxe této stezky je podrobně podána v knihách: Královská jóga, Učebnice átmavičáry a Ježíš Kristus a Ramana Maháriši.

CD č. 6 – Meditace na pozorovatele a uvědomění sama sebe, je přímým návodem, jak hledání Já může každý provádět. Vede hledající v průběhu jejich denních meditací krok za krokem posupně od nejsnazšího kroku k obtížnějšímu a nakonec k nalezení jejich pravé, duchovní podstaty. Hledající na této stezce dosahuje postupně osvícení a nakonec vysvobození.

Pro ty, kteří nejsou přitahování stezkou poznání sebe nebo se na ni připravují, je určena základní praxe obsažená v knize Stezka světa.

Rady pro začínající – Základní stezka

Zahrnuje základy praxe vnitřního duchovního života všech náboženství – jógy, mystiky, buddhismus, súfismu a dalších.

Ti, co právě začínají s duchovním životem, naleznou vyčerpávající poučení    o základech jógy a mystiky v následujících knihách:

Základy jógy a mystiky

Stezka světla

Vnitřní život

CD č. 5 – Pránájáma, poskytne vedení při provádění vnitřní pránájámy.

Tato základní stezka je společná pro všechna náboženství a vyznání. Její projití vytváří základ pro rozvinutí vyšší duchovní praxe. Zahrnuje očistu a meditaci.

Naše praxe, která tvoří pokračování základní stezky, je obsažena v následujících knihách:

  1. Královská jóga
  2. Učebnice átmavičáry
  3. Ježíš Kristus a Ramana Maháriši

CD č. 6 „Meditace na pozorovatele a uvědomění si sebe“ je meditační pomůckou pro ty, kteří meditují doma.

Vede je a provází je postupně meditační řadou na pozorovatele v nás. Začíná tím nejsnazším a postupně nás vede k uvědomění si toho, co nejsme – světem, tělem, myslí, prázdnem a končí uvědoměním si našeho prvého, božského Já, vědomí Já jsem.

Jak nastoupit přímou stezku k poznání sebe a Boha v nás

Naši stezku může nastoupit každý bez výjimek i když nemá mistra a úspěšně si na ni vést. Pro dosažení poznání je nezbytná pomoc mistra. Ta zákonitě přijde, je-li žák svým úsilím dostatečně připraven.

Prvým krokem je obstarání si uvedené literatury, buď pro základní stupeň praxe nebo pro stezku poznání sebe a její prostudování.

Současně podle uvedených návodů si vybereme příslušnou denní praxi a hned ji začneme provádět.

Je vhodné navštívit naše meditace nebo seminář a tak se s naší praxí seznámit přímo prostřednictvím těch, kteří ji úspěšně provádějí.

To je velká pomoc zejména pro úplné začátečníky.

Závěr

Toto je stručné shrnutí toho, co jsme, co děláme a co je naším cílem. Podrobnější informace jsou v uvedené literatuře a také na www.jirivacek.cz a www.jirivacek-satguru.cz.

*

Související

Jiří Krutina: Duchovní praxe přináší život ve svobodném vědomí a blaženosti
Mystik, jogín nebo vůdce sekty? Do Brna přijíždí Jiří Vacek
Stránky Jiřího Vacka
Jiří Vacek na Wikipedii
Centrum Harmonie, organizátor meditačních seminářů
Obsáhlý článek o Jiřím Vackovi v časopise Dingir 1/2006, strana 10
Kauza Vacek (stránky odpůrců Jiřího Vacka)
Po stopách hledačů pravdy (film, Jiří Vacek od 32:00)
Satguru – web o józe a mystice

Jiří Krutina: Duchovní praxe přináší život ve svobodném vědomí a blaženosti

3. 2. 2013 v 11.13 • Témata: , , , , , , , , , ,

V sobotu 2. února mohli zájemci navštívit jedno z pravidelných meditačních setkání s mystikem a spisovatelem Jiřím Vackem. Konalo se v sále kulturního domu Rubínek v Brně-Žabovřeskách. Na otázky o tomto setkání a obecně meditační praxi odpovídá Jiří Krutina. 

*

Viktor Lošťák: Dobrý den, pane Krutino. Vy jste dost razantně vystoupil proti textu článku, jímž Bystrčník informoval o veřejných meditacích s Jiřím Vackem. Smyslem tohoto rozhovoru je dát vám prostor, abyste uvedl na pravou míru věci, které jsou podle vás v článku špatně.

Než se vás ale zeptám na věc samotnou, bylo by dobré nejdřív objasnit, jaký vztah k Jiřímu Vackovi vlastně máte. Tedy – jaký máte k Jiřímu Vackovi a jeho společenství vlastně vztah?

Jiří Krutina: Ano, ohradil jsem se proti neobjektivitě a nevyváženosti textu. Pokud měl prvně informovat místní čtenáře o našich aktivitách, praxi, kterou učíme, mám za to, že se měl opírat prvně o naše vyjádření, případně vyjádření samotného protagonisty, Jiřího Vacka. Ten, nebyl vámi kontaktován, přestože je na něj uveden na našem webu kontakt a na naší odpověď také nikdo nečekal. Místo toho byly použity informace třetích stran, které nemají s naší činností, ani praxí vůbec nic společného. Tím celý článek ztrácí hrubě na objektivitě a posouvá se do oblasti obyčejného bulváru, který navíc poškozuje ty, kterých se týká. Jinými slovy článek neinformuje o našich veřejných meditacích – byť se tak podává, ale je výsledkem koláže z dostupných internetových zdrojů třetích stran, k nám nepřátelských a podstaty naší činnosti se ve skutečnosti netýkající. Proto jsem se ohradil.

Na meditační setkání s Jiřím Vackem 2. února přišla asi stovka lidí všeho věku.

Jen dodám, že vzhledem k okolnostem vám nebudu nadále odporovat i tam, kde s vámi nesouhlasím. Jako je tomu třeba u vašeho tvrzení, že jsem pana Vacka nekontaktoval a tak dále. Prosím,  pokračujte. Vy jste tedy s Jiřím Vackem v jakém vztahu?

Kromě toho, že si Jiřího Vacka vážím, je shodou okolností mimo jiné můj tchán. Dále nevím nic o tom, že by měl Jiří Vacek nějaké „své“ společenství, ale vím o mnoha přátelích, kteří podobně jako já pravidelně meditují a tak se společně setkáváme na veřejných meditacích, seminářích, které Jiří Vacek vede, nebo i bez něj.

Ke společenství se ještě dostaneme. Jiří Vacek je váš tchán. Já pro čtenáře doplním, že nejen to. Vy spolu s ním a jeho dcerou Evou  Krutinovou organizujete meditační setkání, některé meditace sám vedete. S Jiřím Vackem jste také spoluautorem knih, píšete články na váš společný web a podobně. Svým způsobem spolu vedete jeden rodinný podnik, ačkoli chápu, že vás toto označení, byť pro čtenáře celkem výstižné, zřejmě znovu rozdráždí. Je však nutné čtenářům objasnit, proč se k článku o Jiřím Vackovi silně vyjadřuje Jiří Krutina, jehož jméno v textu nebylo vůbec zmíněno.

Nyní k věci samotné, k veřejným meditacím.  Prosím, zkuste popsat, oč na nich jde, jaký je jejich smysl. 

Na veřejných meditacích se ke společně prováděné meditaci schází praktikující věnující se jinak individuálně své duchovní praxi a tak využívají duchovní pomoc síly společné meditace, která takto vzniká. Je známo, že když společně medituje více meditujících, tak se společná meditace zesiluje k duchovnímu prospěchu všech zúčastněných. O tom hovoří i evangelia a Ježíš: „Když se dva a více sejdou ve jménu mém, Já jsem uprostřed nich.“ Což znamená, že když se meditující společně soustřeďují na vědomí sebe sama, což je ono biblické Já jsem, tak toto vědomí působí ku prospěchu těch, co se takto ke společné meditaci setkávají. I v běžném životě víme, že když se například sejde více lidí k určité aktivitě, je tato aktivita kolektivním snažením zesílena ku prospěchu všech. To samé platí pro společné meditace.

Druhým smyslem pořádání veřejných meditací je případným zájemcům o duchovní praxi a autentický vnitřní duchovní život zbavený všech náboženských nebo esoterických dogmat, poskytnout srozumitelný rámec pro duchovní praxi a její výklad srozumitelný pro člověka současnosti. Každý účastník tak získává možnost seznámení se s formální meditační praxí a získat další potřebné informaci pro vlastní individuální praxi.

To je patrně velmi přesné, ale pro neodborníka také velmi abstraktní. Pro laika jako jsem já je těžké si pod tím představit něco praktického. Zkusme to takto – představme si obyčejného člověka z ulice. Co by mohl účastí na meditacích získat?

Zřejmě asi na naše setkání nepřijde jen tak náhodu „člověk z ulice“, jak říkáte, byť samozřejmě jsou naše setkání veřejně otevřena každému. Rozhodně se před společnosti neuzavíráme, není důvodu, současně ani nestojíme a ani nepotřebujeme žádnou reklamu, nebo davy stoupenců.

Každý kdo ve svém životě dospěl k přesvědčení, že zřejmě existuje jiný vyšší duchovní smysl naší existence a že ten nespočívá v zevním materialistickém přesvědčení ale v nalezení pravé duchovní podstaty našeho života, ať již ji budeme nazývat Bohem, pravým Já, se na našich veřejných meditacích má možnost seznámit s živým autentickým přímým duchovním učením tzv. věčné filozofie, která směřuje přímo k poznání sebe sama, to kým ve skutečnosti jsme. Nejsme tělem a myslí, jak se běžně člověk v nevědomosti ega prožívá, ale naší pravou duchovní existencí je ve skutečnosti neomezené svobodné vědomí – blaženost, kterému se v různých tradicích říká různě: (Já, Bůh, átman, buddhovská podstata, Šiva, Kristus, Já jsem, apod.) A právě k tomuto poznání směřujeme a vedeme druhé v meditaci. Náš výklad nauky je nenáboženský a současně nadnáboženský, tedy nevyžaduje víru, ale zkrátka je orientován přímo na vlastní zkušenost. K tomu také slouží naše veřejné meditace.

A samozřejmě jsou tato setkání duchovní posilou pro všechny, kdo se jich zúčastní v jejich vlastní individuální praxi. Setkání s těmi, kdo dosáhli trvalého spočívání v Já, kterým se říká obecně v duchovních naukách mistři, či guruové pomáhá k probuzení stejného vědomí v těch, kteří jsou vystavěni v meditaci tomuto duchovnímu vlivu. Takovým setkáním se na východě říká satsang – neboli společnost se sat – což znamená ryzí bytí – či duchovní moci vědomí. Taková setkávání ke společné meditaci jsou zcela běžná a obvyklá ve všech podobných neformálních společenstvech hledajících kolem mistrů nejen u nás, ale jak na západě, tak východě. Nejedná se o nic, co by nebylo přirozené ani naší kulturní oblasti západního křesťanství. První duchovní skupina kolem Ježíše, kterým byli jeho učedníci se také společně scházeli a meditovali. Samozřejmě tento autentický duchovní život a praxe s tím spojená nemá nic společného s církvemi a náboženskými společnostmi, jak je běžně známe.

Obávám se, že váš výklad nyní není o nic méně abstraktní než prve. Poznání, filozofie, ryzí bytí, duchovní moc vědomí… Skoro bych použil frázi, kterou jsme říkali v dětství – „být z něčeho lečo“.

Dovolím si přirovnání. Asi těžko by bylo možné vysvětlit kvantovou relativistickou fyziku komukoliv, jak říkáte „z ulice“. Prostě to není možné, proto také uvádíme na létáčcích k akcím, že provádíme praxi podle knihy Jiří Vacek: Královská jóga, kde je srozumitelně popsána praxe prováděná na veřejných meditacích. Bez znalosti praxe, kterou provádíme, nezíská účastník plného užitku z veřejné meditace, proto to doporučujeme, nikoliv proto, že bychom potřebovali prodávat knihy.

Takže bez úvodního studia nemá smysl k vám jen tak na meditace vpadnout, když o tom nic nevím. Chápu. Ale abych začal něco studovat, musím i pro to mít motiv, důvod. Jaký má obecně vůbec význam studovat to, o čem se tady bavíme? Přináší to lidem štěstí, vyrovnanost, duševní zdraví? Jaký je praktický smysl toho všeho?

Ti, co dospějí k vlastnímu pochopení, že život bez poznání sebe sama ve skutečnosti pozbývá smyslu, sami docení a pochopí význam těchto společných setkání k meditační praxi. K duchovnímu života patří studium nauky, tedy jakéhosi know-how, jak duchovně žít, jak ovládat mysl, jak provádět meditaci, abychom dosáhli poznání a duchovní vysvobození. Tato nauka není ani naukou pana Vacka, ani naším speciálním výmyslem, nauka je součástí všech tradičních duchovních směrů, akorát je vždy podávaná více či méně společně s kulturně podmíněným balastem, který zastírá to podstatné a často zdůrazňuje to podružné. Naše podání nauky je podáno srozumitelným způsobem vhodným pro člověka současnosti.

Vycházíme z učení Ramany Mahárišiho, kašmírského šivaismu, nebo původního učení Ježíše, jejichž základ je v podstatě shodný – je jím vybízení k poznání sebe sama – uvědomění ve vědomí, kterému říkáme Já. Nauka  – tedy zákonitost, kterou se řídí duchovní život a praxe je jedna jediná, byť různě vykládané různými duchovními školami, mistry apod. podstatě všech duchovních směrů je v zásadě jedna jediná, byť se to na první pohled tak laikovi samozřejmě nezdá.

Co lidem duchovní praxe přináší?  Zejména poznání sebe sama a tím i smyslu své existence a skutečnosti jaká je, nikoliv jak se nám v nevědomosti ega jeví. To přináší tzv. duchovní osvobození, kterému vybízejí všechny náboženství – ale také v tomto selhávají, neboť převážně své stoupence obracejí pouze k zevním nepodstatným rituálům a pravý duchovní život jim neposkytují.

Dosažení poznání sebe sama přináší trvalý věčný život ve svobodném vědomí a blaženosti, jenž je s ničím ze zevního světa a se všemi jeho potěšeními nesouměřitelná. To je praktický smysl  – můžeme říci ten nejpraktičtější.

Nejpraktičtějším  smyslem vaší činnosti je tedy přinést lidem trvalý věčný život ve svobodném vědomí a blaženosti. To je… zajímavé. Má meditační praxe s vámi i jiné praktické důsledky, řekněme menší, ale zato o něco uchopitelnější?

Samozřejmě poznání sebe sama a duchovní život přináší i požehnání v dílčích oblastech života, jako je lepší zvládání našich denních povinností klid mysli, harmonický život, klid, vyšší rozlišovací schopnost a tak i třeba rozvinutí intelektuálních schopností, posílení zdraví, apod. Toto vše ale není cílem a je pouze sekundárními přínosy obecně duchovního života.

Mohl byste uvést nějakou kazuistiku, konkrétní případ, který ukáže prospěšnost vaší nauky?

Opakuji, my nemáme žádnou „naši“ nauku, pouze svým specifickým způsobem ji formulujeme v našich knihách. Konkrétním případem se stává každý, kdo dospěje k pochopení, že život bez poznání sebe sama je jenom utrpení bez smyslu prokládané chvilkami jeho momentálního nedostatku, což běžně člověk nazývá smyslová potěšení a začne vytrvale praktikovat a žít podle pravidel duchovního života a cesty sebepoznání, či cesty k Bohu, chceme-li to takto říci. Prospěšnost si musí každý ověřit ve svém vlastním případě.

Děkuji. Myslím, že o praktickém významu už bylo řečeno vše, co být řečeno mohlo.

Meditační a jiná činnost vašeho společenství celkově zabere ročně několik měsíců a odehrává se v podstatě na celém území republiky. Můžete odhadnout počet vašich žáků či příznivců? Stoupá v čase, klesá nebo se drží na stálé úrovni?

Různí přátelé pořádají asi 10-12 intenzivních meditačních seminářů, týdenních a čtrnáctidenních v Čechách i na Moravě, kde se výhradně věnujeme duchovní praxi a intenzivně zejména formální meditaci s mistrem. I to je obvyklá praxe ve všech duchovních společenstvích, nic neobvyklého. Můžeme to přirovnat například k dočasnému životu v ústraní mnišských řádů, apod. My se ale nevzdáváme světa, neopouštíme své rodiny, zaměstnání nebo život ve společnosti, ale ve svém volném čase – zejména místo dovolených, neboť drtivá většina současných hledajících jsou běžně zaměstnaní lidé se svými rodinami, se věnujeme intenzivně výhradně duchovní praxi. I jogíni často odcházeli, jak se říká, do ústraní a tam se věnovali výhradně meditaci. Činil tak i sám Ježíš. Veřejné meditace a semináře slouží právě k tomuto: duchovnímu prohloubení duchovně praktikujících a hledajících.

Kolik lidí se věnuje pravidelně praxi, a nebo jenom s ní koketuje to nedokáži odhadnout, na veřejných meditacích se setkáváme s asi 80-100 meditujícími. O počty hledajících, nebo kolik lidí praktikuje se ale vůbec nezajímáme a není to nic, co bychom sledovali, zaměřujeme ryze na vnitřní vlastní duchovní praxi, nikoliv davy lidí. Tato přímá autentická duchovní praxe nikdy nebyla „davovým sportem“, či mainstreamem, jak se říká, spíše naopak – vyžaduje totiž jistou vnitřní zralost a dospění do stádia, kdy sami pochopíme smysl duchovního života a to se nedá naordinovat, vnutit. K tomu musí každý sám dospět.

Proto také neusilujeme a není naším zájmem nějaké formy reklamy s tím, aby na naše setkání přicházeli davy či lidé jak říkáte „z ulice“.

Tak ti lidé, kteří k vám přišli,  byli vždy v určitém stadiu lidmi z ulice, že. Jak dlouho tato meditační setkání provozujete?

Pokud je mi známo, tak Jiří Vacek s veřejnou aktivitou začal asi v roce 1994. Já jsem se připojil v roce 2005. Pokud máte na mysli délku našich veřejných meditací, ty jsou dvouhodinové.

Ne ne, ptal jsem se na to první. 

Když si člověk zjišťuje o vašem společenství informace, nemůže si nevšimnout, že mezi vámi a ostatními lidmi v –nazvěme to tak – oboru, mezi jinými mystickými společenstvími a školami, dochází k poměrně výraznému pnutí a konfliktům. Vidíte to také tak? Co je toho příčinou?

Osobně nevím o žádných pnutích nebo konfliktech mezi jinými mystickými školami a společenstvími. Ničím takovým nežijeme a ani se nás to nedotýká, my se zaměřujeme výhradně na vlastní duchovní praxi a aktivity s tím spojené. Pokud se to tak zevně jeví, jak říkáte z dalších informací, tak to je právě ono „jevení se“ a nikoliv skutečnost.

Je toho plný web, pane Krutino, i ten váš.

Pokud existuje někde naše vyjádření k šíření pomluv o nás, nebo zavádějících informací, které mohou začínajícím hledajícím komplikovat jejich vlastní duchovní cestu, upozorňujeme na to –  to je vše. O žádné konflikty se nejedná, a ani to tak nevidím. Podobně například píšeme recenze na duchovní knihy a upozorňujeme na možné zavádějící tvrzení, apod. Ale žádnými konflikty či pnutími nežijeme, jak říkáte. Příčinou všech konfliktů je pouze vždy nevědomost v tom či onom.

Tyto záležitosti zřejmě zajímá jenom „bulvár“, my se jimi nezabýváme.

Vím, že velmi ostře reagujete na slovo „sekta“. Podle vás tedy vaše společenství v žádném slova smyslu sektou není, nevykazuje žádné znaky sekty?

Nikoliv, že bych ostře reagoval na slovo „sekta“, ale na jeho zneužívání v označování našich přátel, se kterými se setkáváme ke společné praxi. To je rozdíl.

Slovo „sekta“ je obecně chápáno běžnými lidmi a společnosti v negativním hanlivém slova smyslu, tedy jako jakési tajemné uzavřené před světem společenství lidí kolem nějakého vůdce sekty s prapodivnými rituály a aktivitami. Současně již samo slovo „sekta“ vzbuzuje o laiků většinou něco co je negativního, společnost ohrožujícího, něco před čím je nejlepší se chránit, tedy něco obecně špatného až zločinného. Všichni přeci známe ty různé zprávy ze světa, jak nějaká sekta spáchá hromadnou sebevraždu, apod. Tomuto negativisticky chápanému pojmu sekta v naší společnosti svým způsobem napomáhá i aktivita pana kazatele Vojtíška z bratrské církve, který si založil skutečně nebezpečnou sektu s názvem Společenství pro studium sekt a de fakto vše mimo rámec etablovaných křesťanských církví nazývá sektami – tedy je před veřejností označuje negativistickým nádechem.

Pokud pak je použito slovo „sekta“ ve spojení s našimi aktivitami, pak se jedná o pomluvu s cílem nás poškodit. Bohužel toho se snadno zneužívá i v občanskoprávních sporech a právě z těchto důvodů jsem hovořil o trestním oznámení, které podávám na šíření těchto pomluv třetích stran na vašem webu. Tyto zneužívané pomluvy o „sektách“ pak mají moc lidem, který nemají nic společného s žádnými nebezpečnými sektami ubližovat. Pokud nás tedy někdo například označuje za společensky nebezpečnou sektu a je to zneužíváno například u soudu a má to například vliv na nezletilé, tak to považujeme za hrubý útok a musíme se dostupnými demokratickými prostředky v těchto případech bránit. Tomu snad běžný člověk rozumí.

Jinými slovy, není třeba se třeba bát, že člověk, který mezi vás vstoupí, se bude izolovat od zbytku společnosti nebo dokonce od vlastní rodiny? 

Nevím o nikom, kdo by přišel na naší veřejnou meditaci nebo seminář, či do meditačních kluboven, že by se musel izolovat od společnosti nebo rodiny. To jste mě spíše rozesmál, současně bohužel právě tyto pomluvy jsou tím, co často může upřímné zájemce o duchovní praxi zviklat. Také kvůli tomu vyvracím tyto pomluvy o nás. Nikoliv kvůli sobě, ale právě kvůli případným začínajícím duchovním zájemcům o praxi meditace.

Tedy polopaticky: nejsme žádnou organizovanou skupinou, ani společenstvím s žádným formálním vůdcem, ani náboženským hnutím, ani sektou. Jsme zcela neorganizovaným neformálním společenstvím lidí, které spojuje jediné: společná duchovní praxe, ke které se scházíme nejen na veřejných meditacích, ale věnuje se ji každý sám individuálně. Společná setkání využíváme zejména pro duchovní prohloubení díky duchovní síle společné meditace s mistrem.

Mohu mluvit jenom za sebe nikoliv za druhé – já naopak jsem se svou rodinou častěji než dříve a paradoxně společensky aktivnější než dříve.

My klademe důraz právě na přirozené spojení duchovního života a života ve společnosti a v rodině. Praxe jak ji učíme, nevyžaduje vzdání se rodiny, zaměstnání, či nutnost se izolovat od společnosti – pokud tím nejsou myšleny ony týdenní semináře, kde se věnujeme výhradně praxi, což ale není izolace od společnosti. Naopak nerozdělujeme duchovní a světský život, ale klademe důraz na heslo jednoho křesťanského řádu, které zní: „modli se a pracuj“. Naopak učíme, že daleko vyšší duchovní dosažení je těch, co žijí v rodinách, mají děti, či jsou činí v obyčejném občanském životě – ti, co jsou, jak se říká zcela obyčejnými hrdiny běžného dne.

O těchto tzv. „hospodářích“, jak se říká na východě duchovním praktikům žijícím v rodinách a společnosti například Ramana Maháriši jasně říká, že jejich duchovní dosažení je vyšší než v celibátu a v ústraní v izolaci žijící asketové a jogíni.

Více o naší praxi viz mé komentáře k původnímu článku. Vše potřebné případní zájemci naleznou na našem webu: www.jirivacek.cz. Samozřejmě všichni opravdoví zájemci jsou vítáni.

Děkuji vám za odpovědi. 

*

Další veřejnou meditaci s Jiřím Vackem v Brně můžete navštívit 9. března 2013. Začíná ve 14 hodin v kulturním domu Rubínek, Poznaňská 10. Od 13:15 začíná na místě prodej knih. Vstupné na meditaci činí 100 korun. Bližší informace najdete na stránkách Centra Harmonie, které akci pořádá.

*

Ke stažení

Odpovědi Jiřího Krutiny (neupraveno, PDF)
Jiří Vacek – Základní informace o naší skupině (PDF)

Související

Mystik, jogín nebo vůdce sekty? Do Brna přijíždí Jiří Vacek
Stránky Jiřího Vacka
Jiří Vacek na Wikipedii
Centrum Harmonie, organizátor meditačních seminářů
Obsáhlý článek o Jiřím Vackovi v časopise Dingir 1/2006, strana 10
Kauza Vacek (stránky odpůrců Jiřího Vacka)
Po stopách hledačů pravdy (film, Jiří Vacek od 32:00)

Mystik, jogín nebo vůdce sekty? Do Brna přijíždí Jiří Vacek

29. 1. 2013 v 14.41 • Témata: , , , , , , , , , ,

Do kulturního domu Rubínek v brněnských Žabovřeskách dorazí v sobotu 2. února Jiří Vacek. Uctívaný guru i odsuzovaný hochštapler, osoba v esoterických kruzích uznávaná i zatracovaná, povede dvouhodinovou meditaci pro veřejnost. Kdo je Jiří Vacek? Co můžete od jeho meditačního semináře očekávat?

Jiří Vacek (* 1931) se podle svých slov vydal na duchovní stezku již v dětství. Meditovat údajně začal již ve čtrnácti letech. Mystik, spisovatel a překladatel duchovní literatury působí jako učitel jógy; jeho dílo obnáší dlouhou řadu svazků. Jiří Vacek je autorem téměř stovky titulů; jde převážně o skripta pro adepty jógy a mystiky. V posledních zhruba patnácti letech se kolem Jiřího Vacka shromáždila početná, přinejmenším několik desítek osob čítající komunita žáků, uctívačů a následovníků.

Meditační seminář Jiřího Vacka v Rubínku, 2010. Mystik Vacek druhý zleva s brýlemi. Foto Centrum Harmonie.

Semináře s meditacemi pořádá Jiří Vacek pravidelně. Přichází na ně desítky osob, převažují lidé mladšího věku. Meditace s Jiřím Vackem jim pomáhají nalézt rovnováhu v životě, sebe sama, vedou k řešení vnitřních konfliktů. Během zhruba dvouhodinového skupinového sezení  příchozí provádějí různá duchovní cvičení, pro laika často těžko srozumitelná. Jejich základem je přesouvání pozornosti vědomí do různých poloh a řízené změny vnímání a uvažování. Cílem má být dosažení vnitřní harmonie.

„Děkuji Vám znovu za duchovní pomoc, kterou jsem od Vás – a nejen já – obdržel. Za co Vám chci ale zvláště poděkovat je, že jsem se skrze vás dozvěděl, proč jsem se na tomto světě narodil, jakými příčinami a hlavně co mám dělat, abych se z tohoto nebožského světa – vysvobodil,“ píše Mistru – tak se Jiří Vacek sám tituluje – Pavel Kubeš, jeden z účastníků meditací.

Působení pana Vacka však vyvolává i jiné reakce než jen pozitivní. Řada lidí považuje jeho nauku za zcestnou. Objevují se názory, že Vacka vedou spíše než duchovno obchodní a egoistické zájmy. Podle některých Vacek a jeho rodina nacházejí v obchodu s esoterikou hlavně obživu. Společenství kolem mystika je obviňováno ze sektářství a jeho vůdce z pýchy, zištnosti a sebestřednosti. Jeho nejostřejší odpůrci jej neváhají označit jednoduše za blázna.

„Takových, co se považují za Napoleony, Ježíše atd., jsou plné ústavy. (Jiří Vacek) nabírá směr nikoli k Bohu, ale do oněch zařízení, v nichž léčí i tyto chorobné identifikace,“ napsal o Vackovi Martin Pařík, vydavatel duchovní literatury.

„Skutečně neuvěřitelné zatmění ducha, zralé na hospitalizaci v zařízení pro duševně choré,“ zhodnotil některé výroky Jiřího Vacka Miloš Tomáš, syn uznávaných mystiků Míly a Eduarda Tomášových.

„Byl jsem zahrnut spoustou pomluv a urážek, z nichž ještě nejslušnější je lžiguru,“ přiznává sám Vacek.

Meditační seminář Jiřího Vacka v Rubínku, 2010. Foto Centrum Harmonie.

I heslo Jiří Vacek na Wikipedii je rozporuplné. Jeho současná podoba vytváří dojem obecně uznávané autority, v diskuzi se však dočteme: „Podle mě je daná charakteristika pana Vacka naprosto zcestná a zavádějící. Dle mého názoru je to vůdce sekty, ke které patří i bohužel má matka. Její přítomnost v sektě měla za následek rozvrat rodiny.“

„Společenství kolem pana Vacka je tzv. novým náboženským hnutím a jako takové sdílí řadu znaků, které tento typ skupiny charakterizují. Pro nová náboženská hnutí je například typická silná vůdčí osobnost s nezpochybnitelnou autoritou, která poskytuje jasné a jednoduché návody na život (jak duchovní, tak i „světský“) a přehlednou orientaci v současném světě. Stoupenci vykazují vysokou míru loajality a oddanosti vůči svému vůdci, kterou stupňuje – kromě jiného – také nacházení společných nepřátel a zápas proti nim,“ popsal pro Bystrčník svůj pohled Zdeněk Vojtíšek, religionista na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy.

I přes některé znepokojivé znaky se Zdeněk Vojtíšek domnívá, že duchovní hnutí, jako je to Vackovo, představují pro společnost spíše obohacení nežli nebezpečí.

„Jeho stoupenci jsou přesvědčeni, že jim nauka pana Vacka a společenství stejně naladěných lidí velmi pomáhá, a není důvod jim to nevěřit,“ připouští Vojtíšek. „Jinou věcí je ovšem to, že jednoznačnost a přímočarou radikalitu názorů a postojů pana Vacka často pochopitelně přenášejí i do vztahů s lidmi, kteří stojí mimo jejich společenství. Nezřídka pak u nich tvrdě narážejí na nepochopení a odsouzení.“

Určitou izolaci a neochotu vysvětlovat veřejně své záměry odráží i reakce Jiřího Vacka a jeho pomocníků na žádost Bystrčníku o stručné vysvětlení smyslu meditačních seminářů – nebyla totiž vůbec žádná.

Kdo tedy Jiří Vacek je? Kam vede jeho cesta a má smysl se po ní vydat? Asi nezbývá, než abyste se rozhodli sami. Meditační seminář s Jiřím Vackem začne ve velkém sále kulturního domu Rubínek (Poznaňská 10, Brno – Žabovřesky) v sobotu 2. února ve 14 hodin.

-vl-

Ke stažení

Jiří Vacek – Základní informace o naší skupině (PDF)

Související

Stránky Jiřího Vacka
Jiří Vacek na Wikipedii
Centrum Harmonie, organizátor meditačních seminářů
Obsáhlý článek o Jiřím Vackovi v časopise Dingir 1/2006, strana 10
Kauza Vacek (stránky odpůrců Jiřího Vacka)
Po stopách hledačů pravdy (film, Jiří Vacek od 32:00)
Satguru – web o józe a mystice
Historický kabaret zjevně nevyrovnaného guru

Vegetariánský ples

4. 1. 2013 v 06.59 • Témata: , , , , ,

Občanské sdružení Jóga v denním životě a OREA Wellness hotel Santon (Přístaviště, Brno-Bystrc) vás zvou na 1. vegetariánský ples. Tanec s cimbálovou muzikou Medicimbal začne v sobotu 11. ledna v 19 hodin.