Příspěvky se štítkem ‚daně’

Vojtěch Adam: Článek je lež

9. 12. 2011 v 12.16 • Témata: , , , , , , , , , , , , , , ,

MUDr. Vojtěch Adam, poslanec parlamentu (KSČM) se podle zpráv v tisku pokusil získat přímou dotaci ze státního rozpočtu pro Velkou cenu motocyklů v Brně. Částku dvaceti milionů pro soukromou společnost Automotodrom Brno a. s. údajně navrhl přidělit nejen bez diskuze v parlamentu, ale dokonce i bez konzultace se samotným vedením okruhu.

Vojtěch Adam je poslancem parlamentu a zároveň také starostou Ivančic (odkud pochází) a zastupitelem jihomoravského kraje. Kandidoval rovněž do senátu.

Praxi, kdy poslanci přímo do návrhu státního rozpočtu začlení dotace pro místní aktivity, zpravidla ve svém voličském obvodě, se říká porcování medvěda. Je obecně považována za nekorektní pro nesystémovost, neprůhlednost i skrytou podporu soukromých podnikatelských zájmů z veřejných prostředků. I když byl tento způsob získávání peněz daňových poplatníků v posledních dvaceti letech politiky používán více než dost, dnes se od něj  pomalu ustupuje.

Je třeba připomenout, že jinou dotaci se už rozhodli Automotodromu dát brněnští a krajští politici a samotná společnost, která vyhrožovala, že bez veřejných prostředků se závod nepojede, už oznámila, že příští ročník pořádat bude.

Zeptal jsem se Vojtěcha Adama, jaké úvahy ho ke snaze o získání dotace pro Automotodrom vedly.

*

Viktor Lošťák: Dobrý den, pane Adame. Je pravda, co uvádějí zprávy v tisku, tedy že jste se pokusil získat přímou dotaci pro Velkou cenu ze státního rozpočtu?

Vojtěch Adam: Ano, šlo o posílení rozpočtu ministerstva školství o dvacet milionů korun.

Které měly jít pořadateli Velké ceny. V tisku se ale píše, že ve společnosti Automotodrom Brno nikdo o ničem neví. Co vás k takové akci vedlo?

Článek v Hospodářských novinách je lež. Mohu překopírovat rozhořčený mail paní ředitelky Ulmanové (Ivana Ulmanová je výkonnou ředitelkou Automotodromu Brno, a.s. – poznámka Bystrčník). Dala redaktorce úplně jiné informace a já ve sněmovně rovněž. Napsala, co napsala…

Vážený pane poslanče,

dovolte, abych Vám jménem Automotodromu Brno, poděkovala za Vaši iniciativu, kterou jste vyvinul při návrhu na zařazení položky dotace na podporu GP v Brně do státního rozpočtu.

Musím se ohradit proti tomu, co píše paní redaktorka v HN. Sdělila jsem jí, že Váš návrh navazuje na jednání, které proběhlo na jaře za přítomnosti hejtmana Jihomoravského kraje a dalších poslanců na Automotodromu a že Vy jediný jste dostál svému slibu.

Ona zvolila vysvětlení, které mi jako první sdělila na základě svého dojmu z průběhu rozpravy v poslanecké sněmovně. Bohužel nebylo možné vyjádření autorizovat, takže článek vyšel v podobě, jakou ona zvolila. Mrzí mě to.

I kdyby návrh neprošel tak máte můj velký dík za to, že jste slib dodržel a pokusil se nám pomoci. Velice si toho vážím.

Zdraví

Ivana Ulmanová

Jde mi především zajištění budoucnosti Velké ceny. Zalistovací poplatek Dorně je přes 70 milionů. Dále o dodržení slibu, který dali jihomoravští poslanci napříč politickým spektrem  letos v březnu na Automotodromu.

Proč jste žádal o dotace v okamžiku, kdy se Automotodrom Brno, a.s. rozhodl i další ročník Velké ceny pořádat, tedy stávající dotace mu stačí?

Jde o zajištění Grand Prix na další roky, ale včetně 2012. Pro rok 2012 je jistých 10 mil od Brna, 10 mil od kraje a o dalším se jedná. Zalistovací poplatek je přes 70 milionů.

 V čem podle vás tkví veřejná prospěšnost konání Grand Prix? Je to tradice, tedy spíše emocionální pohled na věc, nebo ekonomická úvaha? Pokud jde o ekonomické efekty,  o jaké se podle vás jedná, a o jaká fakta (čísla, statistiky…) jejich existenci a významnost opíráte?

Je to vše, co píšete. Odkazuji vás na články o zajištění Velké ceny, které jsem zveřejnil na webu Parlamentní listy.

V textu Neuvěřitelný postoj některých politiků k Velké ceně v Brně píšete: „Nechtějí slyšet zřejmě ani to, že Velká cena je skvělá reklama České republiky na celé zeměkouli, navíc s miliardovým přínosem pro regionální ekonomiku. A nakonec  nechtějí slyšet ani to, že finanční příspěvek na pořádání těchto závodů je i významnou investicí, protože jen na DPH se za tři rozhodující dny vybere přes 100 milionů korun.“

Podobně v článku AC Sparta Praha nebo diskotéka na Václaváku není při vší úctě Velká cena v Brně opakujete: „Dále byste musel vědět, že akci během tří dnů navštíví čtvrt milionu návštěvníků a jen na DPH se vybere přes 100 milionů do státní pokladny.“

Existuje argumentace ekonomů, která jakýkoli přínos ve formě zvýšeného výběru DPH zpochybňuje s tím, že kdyby lidé neutratili své peníze na Velké ceně, utratí je jinak, takže ve skutečnosti se celkový výběr DPH pořádáním Velké ceny nezmění (Ekonom Petr Mach: Dotování Velké ceny žádné výnosy státu nepřinese). Znáte tyto argumenty, a pokud ano, proč jim nepřikládáte žádnou váhu?

Ekonom Mach si může říkat co chce. Těmto názorům nepřikládáme žádnou váhu, protože jsou motivovány úplně něčím jiným. Věřte tomu, že kdyby byl okruh v Praze, problém by nebyl.

A ještě poslední otázka – popisujete, že „Pokud se to zdá někomu mnoho, tak ať si zjistí enormní zájem dalších potenciálních pořadatelů, kteří stojí v řadě a netrpělivě čekají, zda některý z okruhů z různých důvodů  ze seriálu MS vypadne, aby ho bleskově nahradili“. Opravdu bych si rád tento enormní zájem zjistil. Jakým způsobem to mám provést? Jaké způsoby jste použil vy, můžete mne odkázat na zdroje vašich informací?

O pořádání seriálu MS Moto GP je velký zájem. A to jak  v Evropě, tak zejména v Asii. Informace jsem získal od vedení automotodromu.

Domnívám se, že v současné době bylo už vše řečeno.

Děkuji za odpovědi.

*

Související

Komunista chce 20 milionů na závody motocyklů. V Brně ale o ničem nevědí
Vojtěch Adam (Wikipedie)
Porcování medvěda (Wikipedie)
Neuvěřitelný postoj některých politiků k Velké ceně v Brně (Vojtěch Adam, Parlamentní Listy)
AC Sparta Praha nebo diskotéka na Václaváku není při vší úctě Velká cena v Brně (Vojtěch Adam, Parlamentní Listy)
Ekonom Petr Mach: Dotování Velké ceny žádné výnosy státu nepřinese
Kolik lidí doopravdy přijde na Grand Prix?
Grand Prix zůstane v Brně i příští rok, společnost utrpěla ztrátu 30 milionů

Milan Kuchař: Pojišťovací praxe zastupitelů porušuje zákon

20. 11. 2011 v 12.21 • Témata: , , , , ,

„Úhrada soukromého pojištění starosty a části členů ZMČ z veřejných peněz byla nezákonná a od počátku neplatná,“ tvrdí Ing. Milan Kuchař. „Škoda činí 67 850 Kč!“

Milan Kuchař z Kuršovy ulice v Bystrci kritizuje dlouhodobou praxi bystrcké radnice. Ta části svých zastupitelů již mnoho let platí pojištění zastupitelů na škody způsobené obci. Z dvaceti sedmi zastupitelů jich má pojištění zaplaceno městskou částí víc než polovina.

Pan Kuchař se domnívá, že placením individuálního pojištění  dochází k porušování zákona.

„Odměňování starosty, místostarostů, dalších členů Rady MČ a dalších členů ZMČ z veřejných peněz za výkon jim svěřených funkcí podléhá přísným pravidlům, stanoveným v zákoně č.128/2000 Sb. o obcích a v nařízení vlády 37/2003 Sb. Totéž platí i pro případné snahy o zvýšení jejich příjmů v průběhu volebního období,“ míní Milan Kuchař. Podle něj je proplácení pojištění navyšováním odměny zastupitelům, nikdy a nikým neschváleným.

„Ani Zastupitelstvo ani Rada městské části nikdy v souvislosti s úhradou soukromého pojištění starosty a části zastupitelů nedaly souhlas k udělení odměn nebo peněžitých darů,“ píše Milan Kuchař v podání, adresovaném zastupitelstvu Bystrce.

Jak přesně probíhá proplácení pojištění zastupitelům se tak docela neví. Petr Adámek (ODS) v dubnu 2009 tvrdil, že proplacená částka je dalším příjmem zastupitele, který zvlášť daní, naopak Patr Laštůvka (Strana Zelených) uváděl, že se částka odečte z odměn zastupitelů a k navýšení tedy nedochází. Záhadu by bylo snadné objasnit podáním žádosti o informace úřadu městské části, zatím to však nikdo neudělal.

Praxe proplácení individuálního pojištění zodpovědnosti zastupitelům z veřejných prostředků trvá přinejmenším od roku 2009. Milan Kuchař ji také už od té doby kritizuje. Zatím bezvýsledně, jeho podání zastupitelstvu neměla až dosud žádný efekt. Proč se neobrátil se stížností na porušení zákona na jiné instituce, není zřejmé.

„Byl porušen zákon a Bystrci vznikla škoda 67 850 korun. Náhradu této škody je třeba po projednání věci dne 7. 12. 2011 v zastupitelstvu začít vymáhat,“ uzavírá svůj text Milan Kuchař.

Jestli však k projednání v zastupitelstvu dojde, je více než sporné. Na program jednání by pojištění musel dát některý za zastupitelů, případně by zastupitel mohl vznést dotaz na Radu s žádostí o objasnění celé věci. Podání Milana Kuchaře je však adresováno zastupitelstvu jako celku, neoslovuje konkrétně žádného z jeho členů. Na základě dosavadních zkušeností se tak jeví jako velmi nepravděpodobné, že by někdo z členů zastupitelstva projevil iniciativu v míře větší než obvyklé, a o rozluštění zákonnosti či nezákonnosti bystrckého pojišťování se doopravdy pokusil.

-vl-

Ke stažení

Milan Kuchař: Podání zastupitelstvu Bystrce k pojištění zastupitelů (PDF)

Související

Komentář: Není nad dobré úmysly
Petr Laštůvka: Pojištění se strhává zastupitelům z odměn
Petr Adámek: Nejde o žádný vlastní prospěch
Pavel Březa: Nepovažoval jsem za přijatelné “jistit se” z veřejných prostředků
Zmizení málo záhadná

 

Komentář: Není nad dobré úmysly

12. 11. 2011 v 09.24 • Témata: , , , , ,

Milan Kuchař, pověstný bystrcký odbojník, si stále nedá pokoj. Poté, co po slabých pěti nebo šesti letech přiměl bystrckou Radu, aby na stránkách radnicí vydávaného periodika zveřejňovala zprávy o své činnosti, snaží se dotáhnout do konce další dlouholetou kauzu. Týká se pojištění zastupitelů.

Záležitost se táhne přinejmenším od počátku roku 2009. Tehdy Milan Kuchař kritizoval praxi, kdy části zastupitelů je z prostředků radnice hrazeno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou obci. Věc se v roce 2009 dále zkomplikovala, protože tehdejší osazenstvo bystrckého úřadu poskytovalo panu Kuchaři – patrně záměrně – neúplné odpovědi na žádosti o informace, z nichž vypustilo klíčové údaje.

Milan Kuchaři se nelíbilo a nelíbí, že soukromé pojištění zastupitelů je hrazeno z veřejných peněz. V roce 2009 požádal o posudek dokonce i organizaci Transparency International, která jej přislíbila, aby nakonec slib nesplnila. Na pojišťovací praxi se také od roku 2009 nic nezměnilo, a tak pan Kuchař bojuje dál.

Pojištění stojí ročně městskou část zhruba 22 tisíc korun. Pojištěni nejsou všichni zastupitelé, jen ti, kteří se aktivně k nabídce přihlásí. V roce 2008 to bylo 14 z 27, letos se nechalo pojistit 15 bystrckých zastupitelů.

Lze namítnout, že částka je nevýznamná a řádově srovnatelná se sumou, kterou průměrný zastupitel projí ročně na jednání v obložených chlebíčcích. Je možné poukázat na běžnou praxi v soukromých firmách – ty obdobné pojištění zodpovědnosti svým zaměstnancům často také hradí (a pak jim to strhnou z platu). Oproti takové argumentaci lze postavit principiální stanoviska, což milerád přenechám panu Kuchaři. Sám si chci povšimnout něčeho jiného.

To, že zákonodárce učinil zastupitele osobně a hmotně zodpovědnými za případná špatná rozhodnutí, vypadá na první pohled dobrý nápad. Těžko najít občana, který by radostí nezavýskl. Uděláš něco špatně? Zaplatíš, milánku. Občan, seznámen s takovým zákonem, bude rád. Pochválí si, že motivace zastupitelů dělat svou práci pořádně se zlepší.

Chyba lávky, nic takového. Nezlepší, nezmění, žádná zodpovědnost. Výsledkem celého, snad původně i dobře míněného systému, je pouze další přesun peněz daňového poplatníka přímo na účet větší soukromé firmy. Nic jiného se nestane.

Kolik takových schémat dokážete vyjmenovat? Mýtné? Správně. Celý smysl výběru mýtného je pouze v přesunování vašich peněz na účty firmy Kapsch. Na silnice, byť si to prostší člověk zpočátku mohl myslet, nejenže nepřijde navíc ani koruna – naopak, dostanou méně, než kdyby žádné mýtné neexistovalo.

Co dál? Stavební spoření? Také správně. Pod záminkou pomoci mladým rodinám stát hradí z vašich peněz marketingové akce bankám. Z daní se platí nahánění klientů soukromým subjektům. Kdyby stavební spoření neexistovalo, musely by se banky samy starat, jak klienty získat. Musely by nabídnou větší výnosy. Stavební spoření je penězovod z veřejného rozpočtu na účet velkých společností.

Napadají vás další příklady? Jak by ne, mne taky. Co mne však nenapadá, je pointa tohoto článku. Nemám, nedám, jářku, ani smrt nebere. Ještě pár neprokouknutých dobrých nápadů a skončíte taky tak.

Viktor Lošťák

 

Související

Petr Laštůvka: Pojištění se strhává zastupitelům z odměn
Petr Adámek: Nejde o žádný vlastní prospěch
Pavel Březa: Nepovažoval jsem za přijatelné “jistit se” z veřejných prostředků
Zmizení málo záhadná

 

Petr Adámek: Kašlat na obyčejné lidi?

8. 5. 2010 v 13.47 • Témata: , , ,

Petr Adámek, bystrcký zastupitel, kandiduje za ODS do poslanecké sněmovny. Jeho jméno je na „nevolitelném sedmnáctém místě jihomoravské kandidátky.

„Kašleme na obyčejné lidi“ – se skví na billboardech, které nechala vyrobit a vyvěsit ČSSD. Ne, nehlásali to oni, nýbrž vložili tento slogan do úst ODS. Plné znění je „ODS: Kašleme na obyčejné lidi“. Čistá, nebo spíše nečistá, negativní politická kamoaň.

Zajímavé je se ale zamyslet, kdo že je ten obyčejný člověk, jehož ochranu si uzurpují právě sociální demokrati? Dle mého názoru je obyčejný člověk každý, kdo má běžná práva a povinnosti. Obyčejný jsem já, vy, i drtivá většina všech obyvatel naší země. Pak jsou lidé co si myslí, že jsou neobyčejní, ale ti si to obvykle jen myslí a jsou obyčejní až dost. A pak krom lidí neobyčejných morálně a eticky jsou i lidé s neobyčejnými právy a povinnostmi. Za zvláštní zřetel však stojí ti, co si o své neobyčejnosti hodné myslí a dávají to najevo. Těm se ale nyní věnovat nechci. Snad jen připomenu výroky pana Paroubka, kterými omlouval překračování povolené rychlosti svým vozem: „…tu a tam se stane, že někam pospíchám. Pracuji ve prospěch občanů této země. To není zhovadilá potřeba, že bych byl nějaký kapitalista, který potřebuje zvýšit svůj firemní profit“. Ejhle, velmi neobyčejný člověk pro kterého neplatí stejné povinnost jako pro nás obyčejné, co se zhovadile honíme do práce za zvýšením rodinného rozpočtu… Inu, ne každý na to má, že.

ODS zve všechny rodiny s dětmi na zábavné odpoledne, konané u příležitosti dne matek. Koná se 9. května 2010 ve 14:00 u přehrady na přístavišti. Součástí programu je pokus o překonání rekordu v ježdění s kočárky.

Vratme se ale k hlavnímu tématu, kdo že je to ten obyčejný člověk. Obyčejného od neobyčejného člověka můžeme rozlišit i podle majetku. Pod tím obyčejným si nejspíše představíme někoho podobného nám, který pracuje (není-li již v důchodu, nebo naopak teprve nestuduje) a chce zajistit sebf případně i svou rodinu aby netrpěli nedostatkem, mohli se věnovat svým zálibám a svým bližním. Čili obyčejný člověk se bude živit, živí, nebo celý život živil prací. Kdo je opravdu bohatý toho práce živit nemusí. A nemýlím se, pokud předpokládám, že tím obyčejným člověkem i billboardu byl míněn zejména tento typ hmotné obyčejnosti.

Atak se podívejme, co nám, obyčejným lidem, chystá sociální demokracie. Jedním z hlavních bodů jejich volebního programu je rapidní zvýšení daně z práce. Tedy ona daň je nazývána daní z příjmu, ale fakticky je to daň jen z příjmu získaného prací. Tato daň se opravdových boháčů netýká. Z úroků v bankách či ze spekulačních zisků na burze se platí daň patnáctiprocentní bez ohledu na jejich výši. Čili daň z příjmů fyzických osob se týká opravdu jen obyčejných lidí. Daňová progrese – jak se tedy skokové navyšování procenta daně s narůstajícím daňovým základem nazývá – tady byla donedávna. A byla překvapivě nízko a navíc někdejší ministr financí Bohuslav Sobotka (ČSSD) v roce 2006 hranici prvního stupně daňové progrese ještě snížil a to z cca 14 tisíc hrubého měsíčně až na 11 tisíc! Ano kdo měl více než jedenáct tisíc měsíčně už byl ve vyšším daňovém pásmu, byl tedy dle ČSSD boháč. ODS v následujícím roce prosadila zrušení daňové progrese, protože zastáváme názor, že je spravedlivější stejná sazba daně z práce pro všechny pracující. Tedy když někdo vydělá dvakrát tolik tak zaplatí dvakrát tak vysokou daň. Přičemž díky slevě na dani lidé s nízkými příjmy neplatí daň vůbec žádnou.

Socialisté slibují zvýšení daně jen lidem s příjmem nad sto tisíc měsíčně. Nechci se příliš rozepisovat, jak tímto slibem útočí na nižší pudy závisti a nepřejícnosti . .vždyť kdo vydělává tolik peněz ať platí ne čtyřikrát tolik co já, ale třeba šestkrát tolik!…) Je si však třeba uvědomit, že za prvé, takováto daň se zase netýká boháčů (třeba Stanislava Grosse, nebo Davida Ratha s mnohamilionovými majetky), ale například špičkových lékařů, kteří zachraňují životy.

A za druhé, že socialistům přišla vyšší daňová sazba už ze čtrnácti tisíc měsíčně zbytečně moc vysoko a tak se dá očekávat, že v zájmu snižování státního dluhu, který narostl do obřích rozměrů za vlády ČSSD, bude hranice daňové progrese opět tlačena dolů. Hodně výrazně dolů, neboť lidí se stotisícovými příjmy je pomálu a tak se od nich dohromady ani moc nevybere. A peníze budou potřeba na případné plnění volebních slibů obyčejným lidem. Že to zaplatí zase ti obyčejní lidé, kteří si nemohou najmout daňové poradce, či vyvést příjmy do zahraničí, je už tak nějak u socialistů zvykem.

Tak nějak si myslím, že by bylo lepší kdyby na nás obyčejné ČSSD radši kašlala…

Petr Adámek
kandidát do PS ČR za ODS

Stojí vás zastupitelé příliš mnoho? Prostě je neplaťte

5. 3. 2010 v 10.06 • Témata: ,

Platy zastupitelů hnětou nejen pana Kuchaře. Odhaduji, že podobných nepřejícníků, kteří by nejraději viděli ty pracovité ženy a muže skomírat hlady, by se v Bystrci našlo víc. Ale i když byste vy osobně dali přednost zastupitelům spokojeným, kynoucím, a plat jim nezávidíte, i tak vás jistě trápí daně.

Samozřejmě. Nikdo nemá rád daně. Dokonce často ani ti, co z nich celý život žijí. Ale co s tím?

Neplatit. Prostě neplatit a dost. Návod na to je starý už hezky dlouho:

Henry David Thoreau: Neplatič z chatrče

(…)

Občanská neposlušnost“ vyšla v roce 1849 a Thoreau ji otevřel mottem „Ta vláda je nejlepší, která vládne nejméně.“ Následuje výčet argumentů proti silnému státu, které platí i dnes: ani demokracie není zárukou toho, že zákony budou moudré; státy nerespektují v plné míře práva svých občanů; politici jsou falešní a povrchní. Autor vše ilustruje příkladem války s Mexikem a jižanským otroctvím – a dochází k tomu, že nejrozumnější věc, kterou člověk může udělat, je neodvést státu ani dolar:

„Kdyby tisíc mužů letos neodvedlo daně, nemělo by to tak násilné a krvavé následky, jako kdyby je zaplatili, a tak státu umožnili páchat násilí a prolévat nevinnou krev. Toto je vlastně definice pokojné revoluce, pokud je něco takového vůbec možné.“

Thoreau nebyl prvním, kdo z politických a morálních důvodů odmítl platit daně – už o dvě stě let dříve bojkotoval svou vládu Angličan John Fountaine. Svéráz z Massachusetts ale svůj postoj vysvětlil tak plamenně a nadčasově, že jeho esej ve 20. století přímo inspirovala Martina Luthera Kinga a Mahátmu Gandího a platná zůstává dodnes.

Celý článek si můžete přečíst v magazínu FinMag

Zdaňme Sáblíkovou

3. 3. 2010 v 12.20 • Témata: ,

Je přesmutné, že už i „pravicová“ ODS, která by měla být nositelkou zmíněných principů, produkuje nápady na zdanění „dražších“ nebo druhých a dalších nemovitostí. Je přesmutné vidět, jak jsou vystoupení na ideové konferenci pravicové ODS symptomaticky doprovázena kouřovými clonami pověstného pořadu Kotel moderátorky Jílkové. Je to přesmutné!

(…)

Aktuální glosu si můžete přečíst v magazínu FinMag