Archiv rubriky ‚Rozhovor’

Žádné muslimy živit nebudeme. Republika je rozkradená, vše v cizích rukách, promlouvá generál, válečný hrdina, nositel Řádu Bílého lva

30. 1. 2017 v 20.12 • Témata: , ,

Brigádní generál a válečný veterán ze druhé světové války Emil Boček (žijící v Brně-Bystrci) se připojil k tzv. Bystrcké výzvě komunálních politiků, kteří po zákonodárcích a vládě požadují plán na ochranu před terorismem a odmítnutí kvót na přerozdělování uprchlíků. „Ti uprchlíci stejně pracovat nebudou a my je tady budeme živit tak jako Angela Merkelová, která si je pozvala do Německa,“ říká čtyřiadevadesátiletý Emil Boček.

*

Podepsal jste tzv. Bystrckou výzvu, která varuje před přijímáním migrantů. Proč jste se k výzvě připojil?

Vystupuji tak proto, že mi vadí, že je do této republiky už natahaných tolik lidí, že nikdo neví, co s nimi budeme dělat. Ti uprchlíci stejně pracovat nebudou a my je tady budeme živit tak jako Angela Merkelová, která si je pozvala do Německa. Teď na naši vládu Němci tlačí s tím, abychom přijali dvacet tisíc uprchlíků. My zde ale máme dost svých nezaměstnaných a lidí, o které se musíme postarat, a ne abychom přijímali nějaké muslimy.

Výzva také v souvislosti s přijímáním uprchlíků připomíná rizika terorismu. Myslíte, že příchozí muslimové představují takové nebezpečí?

Myslím, že ano. Vždyť se dnes tady soudí muslimka kvůli tomu, že nemůže nosit burku ve škole. Ať jde do školy tam, kde ji může nosit, když ale tady v naší republice chce žít, ať se podřídí jejím zákonům. A když ne, vždycky má otevřené dveře a může jít. Pokud jde o terorismus, zatím se nic neděje, ale počítám, že se dít bude. Přes milion uprchlíků je jenom v Německu a je jisté, že mezi nimi teroristé jsou. Nevím, proč Merkelová migraci tak otevírá dveře. Po válce tam přišli Turci, ale ti šli za prací, ale tito uprchlíci jsou živení německým státem. Proč by pracovali, když mají takové podmínky? A navíc teď Němci chtějí jiným státům přikazovat, že také mají uprchlíky přijímat. Co nám má kdo mluvit do našich vnitřních záležitostí. Naši politici by to měli tvrdě odmítat. Václav Klaus byl vždycky proti Evropské unii a já s ním v tom souhlasím a jsem také proti. A hlavně jsem zásadně proti tomu, aby nám něco nařizovali. S prezidentem Zemanem naprosto souhlasím a jsem rád, že zde nechce uprchlíky. Třeba Poláci si nenechají od Unie nic diktovat, a tak bychom to měli dělat i my.

Prezident Zeman ve Vánočním poselství varoval před terorismem u nás. Hrozí podle vás takové akce i u nás?

U nás nic takového zatím nehrozí, ale kdyby sem přišlo dvacet tisíc migrantů, nikdo neví, kolik mezi nimi bude teroristů.

Co může Evropská unie dělat při řešení migrační krize mimo své území? Velká část uprchlíků utíká ze Sýrie a tamní konflikt je potřeba řešit.

Dokud se tam budou dodávat zbraně, Evropa s tím nic neudělá. A jelikož Rusové předběhli Ameriku a podporují Asada, mělo by to přispět ke konci války. Rusko si tam zřídilo základny a už je odtamtud nikdo nedostane.

Jak se díváte na budoucnost Evropské unie? Loni se rozhodla pro odchod Británie.

Evropská unie se obejde i bez Británie, kdyby se ale EU rozpadla, nic by se nestalo. Všichni politici se jen tlačí do Bruselu, mají tak jako poslanci skoro půl milionu měsíčně, bývalý eurokomisař Špidla má přes sto tisíc důchod. Politika mě ale obecně moc nezajímá, nedivím se ale, že lidé mají strach o budoucnost. Vadí mi, že čelní představitelé našeho státu rozkradli a rozprodali celou republiku, nic nám už nepatří, všechno je v cizích rukách a ze zisků nic nemáme. Nám už nepomůže, ani když z Evropské unie vystoupíme. Kdyby ale bylo referendum, já budu hlasovat pro vystoupení.

Jak vzpomínáte na minulý režim?

Byl jsem stále pod dohledem příslušníků Státní bezpečnosti, ale žádné vážné problémy jsem s nimi neměl. V každém režimu se najdou dobré věci a špatné věci. Dnes mně vadí, že cikáni dostávají takové dávky a ani si s nimi nevědí rady. A ještě nás Evropská unie kritizuje, že je diskriminujeme. Ať si je tam vezmou sami a uvidí, co jsou zač. Cikán se narodí s tím, že už nikdy v životě dělat nebude.

Letos nás čekají sněmovní volby. Mohou uspět strany s programem, který by to změnil?

Nevěřím, že budou zvoleny strany, které by s tím něco udělaly.

Zdroj: Parlamentní listy

Bystrcká výzva varuje před hrozbou terorismu od migrantů. Odmítněte jakékoliv kvóty požaduje její zakladatel

30. 1. 2017 v 20.07 • Témata: , ,
„Předpokládám, že většina lidí na planetě je mírumilovných, ale u migrantů rizika jsou, je zde již veřejně připouštěná infiltrace teroristy,“ varuje starosta místní části Brno-Bystrc Tomáš Kratochvíl (ČSSD), který je iniciátorem tzv. Bystrcké výzvy. Ta apeluje na zajištění bezpečnosti občanů v souvislosti s hrozbou teroristických útoků, požaduje odmítnutí „jakýchkoli kvót a závazků na umístění migrantů v ČR“, přitom ale neodmítá pomoc lidem v ohrožení života. Jde o iniciativu, která má oslovit občany a politiky bez ohledu na stranickou příslušnost. „Doporučujeme moci výkonné i zákonodárné, aby ve věcech výše uvedených konala bez odkladu,“ končí výzvu její autor Kratochvíl. Mezi podepsané patří i brig. generál Emil Boček, vyznamenaný mimo jiné i Řádem bílého lva.

*

Vy jste iniciátorem tzv. Bystrcké výzvy. Jaké jsou první reakce?Většinou velmi pozitivní. Negativních reakcí jsem obdržel jen pár. Mám pocit, že u většiny lidí převládá názor, že bychom měli bránit tomu, aby se k nám dostaly desetitisíce migrantů bez prověřování. Je potřeba uprchlíkům pomáhat, ale do určité míry, konkrétně, individuálně, cíleně. Paní Merkelová pozve statisíce migrantů a pak, když zjistí, že se jí do „obýváku“ nevejdou, bude je nátlakem umísťovat do okolních států. Takové řešení není správné.Bystrcká výzva zdůrazňuje, že je potřeba se postarat o bezpečnost občanů. Platí u nás první stupeň ohrožení terorismem, v době Vánoc byly instalovány různé zátarasy a podobně. V ulicích jsou policisté. Co vám chybí ve stávajících opatřeních?Myslím si, že dobrý hospodář, ať už v ekonomice, věcech veřejných, nebo komunální politice, by měl předvídat. A pokud by k nám mohly být umístěny plošně v roce 2018 tisíce migrantů, šlo by o nezvratný krok. Nejde nám o to, abychom nastavovali my v komunále pravidla, ale chceme, aby se tímto problémem vrcholní politici zabývali. Chceme jim ukázat, co zajímá a trápí běžné občany. Bystrcká výzva nenabízí detailní řešení, chci jen, aby stávající parlamentní strany, které teď mají moc jak zákonodárnou, tak výkonnou, stanovily jasná pravidla a zabezpečily klidný život naší republiky. Předpokládám, že většina lidí na planetě je mírumilovných, ale u migrantů rizika jsou, je zde již veřejně připouštěná infiltrace teroristy.

16252318_10207921877505494_3139650064114434898_o

Je také pravda, že jsem ještě před sepsáním výzvu celou věc důkladně zvažoval. Nicméně před Vánocemi mě oslovila Policie České republiky, která mě informovala o tom, že může dojít také k útoku v České republice a abych já jako starosta nahlásil, kde budou větší shromáždění lidí o Vánocích. A to jsou první kroky. Nejdřív budeme kontrolovat shromáždění, bohoslužby nebo jiné akce kde se setkávají občané. Za dva tři roky už situaci neuhlídáme, stane se první čin a později už to bude častější a nezvratné. Řešme situaci teď, aby sem nebyli umísťováni hromadně a bez prověření lidé z jiných, rizikových kulturních okruhů.

(…)

Zkráceno, celý text si přečtěte na stránkách Parlamentních listů

Jiří Brančík: Psycholog je milníkem u cesty

5. 10. 2016 v 11.19 • Témata: , ,

V letošních senátních volbách najdeme mezi kandidáty v bystrckém volebním obvodu i PhDr. Jiřího Brančíka, primáře psychologického oddělení Vojenské nemocnice Brno, podplukovníka v.v. a veterána bosenské mise. Pan Brančík dokonce jako jediný z kandidujících v Bystrci bydlí. Rozhovor s ním přebíráme z profesního časopisu Best of.

*

Jiří BrančíkPhDr. Jiří Brančík maturoval na znojemském gymnáziu a po zvážení nevalné finanční situace rodičů (red. pozn.: tatínek v invalidním důchodu, dříve také voják) místo ambicí na vysokou školu, odešel studovat na vojenské učiliště v Novom Meste nad Váhom. V roce 1969, kdy velkou část Slovenska obsadili v rámci „internacionální pomoci“ Maďaři, odmítl se za daných okolností stát vojákem z povolání. Na vlastní žádost z učiliště odešel. Zamířil do Brna a na jazykové škole absolvoval státní zkoušku z angličtiny. A pak už přišlo na řadu studium psychologie na Masarykově universitě v Brně. Je ženatý a má dvě děti.

Michaela Lejsková: Toužil jste se už od mládí stát psychologem, nebo jste přemýšlel i o jiných profesích?

Jiří Brančík: V dětství a v mládí jsem skoro ani nevěděl, že psychologie existuje. V těch letech vlastně byla tato věda v podstatě zakázaná a pak postupně brána na milost. Tehdejší mocipáni z ní měli strach, asi oprávněně. Později jsem si zahrával s myšlenkou studovat práva, myslím, že tam bych se taky našel.

Co nakonec rozhodlo o tom, že jste se stal psychologem?

Ani nevím. Asi náhoda. Vojnu jsem měl již za sebou a začal jsem trochu mudrovat o mezilidských vztazích.

Jak strastiplná byla cesta k vytouženému akademickému titulu?

Strastiplná? To ani nebyla. Nedostal jsem se sice na první pokus, umístil jsem se těsně pod čarou. Takových nás bylo víc a nabídli nám takzvaný nultý ročník. Ten spočíval v tom, že jsem byl přidělen na stavbu sídliště v Brně Žabovřeskách, kde jsem hrdě pracoval na pozici pomocník pomocného dělníka! Tehdy mi brzy došlo, že taková zkušenost je velmi užitečná, něco jako krátká škola života.

Jiří Brančík

Jak vzpomínáte na Vaše profesní začátky?

Byly zajímavé. Dostal jsem místo ve Vojenské nemocnici Brno, pro mne trochu paradox, protože před studiem na fakultě jsem na vlastní žádost odešel z vojenské školy. Brzy jsem zjistil, že ve vojenské nemocnici zase až tak moc vojny není, byl zde skutečně prostor pro smysluplnou práci.

Co obnáší profese psychologa a co je lidem upozaděno?

Někdy lidé přicházejí s nadějí, že psychoterapeut jim nabídne pilulku poznání nebo elixír lásky či věčného mládí. Potom jsou trochu rozčarováni zjištěním, že psycholog může být jen jakýmsi milníkem u cesty, který jim ukazuje, jaký směr cestování je možný.

Jaké další vzdělávání jste měl k dispozici od armády a případně sám vyhledával, abyste se dále rozvíjel?

Tehdejší armáda nebyla v oblasti vzdělávání psychologů na takové výši, jaká byla potřebná. Spíš platí to samostatné vyhledávání. Ta samostatnost je obsažena i ve financování. Na rozdíl od současnosti jsem si veškeré další vzdělávání platil sám a nebyly to částky zanedbatelné. Důležitý pro další práci byl psychoterapeutický výcvik, což obnáší zhruba 6 let, nezbytná byla atestace v klinické psychologii. Absolvování studia psychologie písma bylo též zajímavé a přínosné, okrajovější byla muzikoterapie. Dále následoval výcvik v krizové intervenci a průběžně kurzy v užívání nových psychodiagnostických metod a podobně.

Jaké situace byly pro Vás jako psychologa obtížnější, náročné?

Velmi těžká je chvíle, kdy musíte jet  rodičům oznámit, že jejich syn zahynul při vojenském výcviku. Stejné je, když klient spáchá sebevraždu, přes veškerou péči, tedy i psychiatrickou. Dosti těžko nesu bolest rodičů nad dospělým potomkem propadlým závislosti na návykových látkách nebo na patologickém hráčství, kdy vidím, že často není žádné dobré řešení. Současně podotýkám, že právě díky dosti dlouhé profesní přípravě v našem oboru jsme na tyto situace připraveni reagovat tak, že nás osobně psychicky nezničí.

(…)

Celý rozhovor si přečtěte na strákách www.ibestof.cz

Martin Kuchár: Výsledky nepřijdou hned

26. 10. 2015 v 18.48 • Témata: , , ,

Martin-Kuchar_7Před čtyřmi lety přišel do RC Bystrc, dvakrát vyhrál hráčské bodování A-týmu RCB. Velkou měrou se podílel na postupu RC Bystrc do extraligy v roce 2013/2014. Nejen pro jeho atletickou minulost si oblíbil běhavé sedmičkové ragby. Rodilý bystrčák, který rok vede tým RCB 7´s jako hlavní trenér odpověděl na otázky o skončené sezoně i o té následující a mezinárodním turnaji BRNO 7´s.

Tomáš Krejčí: Cílem bylo s týmem postoupit do nejvyšší elitní série 7´s v ČR. Bylo to velké zklamání, že se to o jedno místo nepovedlo?

Martin Kuchár: Ano, hlavním cílem bylo postoupit do elitní české série 7´s a to se nepodařilo. Všechny výsledky beru ze dvou pohledů – hráč a trenér. Nikdy jsem si nemyslel, že bude tak těžké ty pohledy umět zavčas přepínat. A proto jsem moc rád, že vedle sebe můžu mít Tomáše Krejčího. Je to super hráč, manažer týmu RCB 7´s a hlavně kamarád. Z pohledu trenéra- ano velké zklamání, protože jsme to jako tým měli ve svých rukách a propadli jsme spíš hlavou.

Z pohledu hráče – také to beru jako zklamání, protože mi na týmu hodně záleží. A jako hráč sem mohl pomoct jen 3 turnaje z důvodu zranění. A taky bych chtěl poděkovat všem, kteří nás jakkoli podporovali a jezdili s námi na všechny turnaje.

Skončili jste třetí. Co chybělo k druhému postupovému místu?

Pár věcí jako dodržovat pokyny (disciplína), které se stanovily před zápasem, více na sobě pracovat (individuálně i týmově), zdraví hráčů a teprve potom porazit Říčany.

Pravidelně jste v sezóně poráželi Slavii Praha, kterou jste také v celkovém pořadí odsunuli na čtvrté místo, ale druhé Říčany se vám podařilo porazit pouze jednou. Jaký byl rozdíl v těchto dvou týmech?

Oba týmy jsou super a mají v řadách výborné hráče. Z mého pohledu jen hráči Říčan uměli více hrát 7´s ragby. Více využívali prostoru a mají výborného hráče (lodivoda) Michala Schlangera, který výborně vedl svůj tým. Jeho přehled bych sám chtěl mít.

V letních turnajích jste získali dvě turnajová vítězství. Finálový turnaj slovenské ligy a mezinárodní turnaj v Polsku. Jak si ceníš těchto dvou „cupů“?

První vyhraný turnaj byl zvládnutý po všech stránkách. Už od dobrého příjezdu, slunečného počasí, motivovaných hráčů až po výsledky. První Cup = stoupající forma některých hráčů = obrovská radost.

Mezinárodní turnaj v Polsku byla skvělá tečka za sezónou 2015. Byl to takový druhý nepsaný vrchol RCB 7´s. Chtěli jsme uspět a tím završit pozitivním výkonem sezónu 2015 a tím se odrazit do sezóny nové 2016.

804610_10205246902037855_2064122927_n

Sezonu jste tedy skončili v srpnu turnajem v Polsku. Jak teď tým funguje? Hráči mají volno?

Po turnaji v Polsku dostali kluci 14 dní volno. Přípravu začínáme od 1. Listopadu. Do té doby následuje přechodné období, což je období, kde mají hráči dost času na to dát si všechna zranění do pořádku, regeneraci, jiné sporty, věnování se školním potřebám. Spousta kluků hraji dále 15´ragby, tak pomáhají týmům tam.

Přípravu na sezonu 2016 začínáte v listopadu. Příprava bude stejná jako loni?

Ano jak sem již řekl, příprava jako taková začne 1. listopadu. Příprava bude na pár změn stejná, podobná roku 2015. Opět bych chtěl využít výborného kamaráda a zápasníka Ivana Elznera a jeho gymnastické, zápasnické a silové prvky. Důležité bude hlavně začlenit nové hráče a připravit je na novou sezónu, tak ať je ten sport s námi baví a tým ať je týmem.

V roce 2016 se bude konat olympiáda v brazilském Riu. Sedmičkové rugby bude jeho součástí. Jak velký přínos pro tento sport je zařazení do programu olympijských her?

Je to obrovský přínos pro RAGBY, ať už 7´s nebo 15´s. V ČR je potřeba propagace hodně a tady v této části bych poděkoval Janu Macháčkovi.

Poznámka autora: Jan Macháček, nejúspěšnější český hráč ragby,narozen: 15. 2. 1972 v Praze, Kariéra: 1990-94 Slavia Praha, 1995 Dunedien Pirates (Nový Zéland), 1996-98 Newport (Wales), 1998-99 Manchester Sale (Anglie), 1999-2000 Pontypridd (Wales), 2001-03 Clermont Ferrand (Francie), 2004-11 Slavia Praha. Reprezentant ČR: 1992-2010 (55 utkání). Největší úspěchy: finalista francouzské ligy (2001), člen prestižního výběru British Barbarians (1998, 1999), mistr ČR 2010, pětkrát nejlepší hráč roku v ČR.

martin-kuchar-v-uniku

Honza Macháček je velkým vzorem jak svou kariérou hráče, tak i prací v propagaci ragby. Dlouhodobě se snaží posunout české ragby na výkonnostní úroveň. Kde se tedy české klubové ragby nachází podle tebe teď?

V české klubové scéně jde určitě o amatérskou úroveň a je to škoda. Dokud nebude více peněz v tomto sportu, tak se to asi dál nepohne. Je tu pár klubů, které na tom jsou dobře. Například RC Praga Praha, RC Tatra Smíchov, RC Říčany, ale to je málo. Proto si také myslím, že by se mohl dát více prostor 7´s ragby, kde Česká republika má potencionál a šanci se prosadit na mezinárodní scéně.

A co ragby bystrcké? Projektem RCB 7´s se dost odlišuje od ostatních českých klubů, které se speciálně ragby 7´s nevěnují. Jaké na to máš odezvy?

Odezvy jsou dvě. První je absolutně nepochopená okolím, proč vůbec jsme a mám pocit jako by ragby 7´s parazitoval a byl konkurentem ragby 15´s. Osobně si myslím, že na naše české poměry to kombinovat jde, protože pro útočníky je důležité hrát, umět hledat prostor, mít dobrou přihrávku, cit pro míč, kopací techniku a celkově získávat dobrý pocit z útočení. Druhá je kladná, protože jiní vidí práci, která má do budoucna smysl pro české ragby. Výsledky nepřijdou hned a to už vím ještě z dob, kdy jsem dělal atletiku. Jednou mi pan Jiří Sequent, který je trenérem českých elitních vytrvalců řekl. Sportovec, který chce mít výsledky, musí na sobě makat 300 dní v roce a 6 let v kuse a pokud se výsledek nedostaví, tak není ostuda odejít z výkonnostního sportu!!! A to myslel výsledky ME, MS a OH například. K jeho svěřencům patří Jakub Holuša (800 a 1500m), Lenka Masná (800m) a další účastníci ME, MS i OH. A další postřeh, kolik hráčů si třeba vede tréninkový deník, který vede jako odrazový můstek výkonu sportovce?

Jak se ti zamlouvá turnaj BRNO 7´s. Vyhovoval Ti termín turnaje?

Je to propagace ragby v Brně. Bylo by dobré v tom pokračovat i další ročníky. Termín bych raději posunul do letních měsíců, protože je to sport o rychlosti, dynamice a tělo v teple lépe pracuje.

Na turnaji hráli v tvém týmu tři mladí hráči – Josef Nosál, Arnošt Mach a David Bruckner. Jak si vedli?

Vím, že ambice u některých kluků byly větší, než byla realita. Tady tyhle zápasy jim otevřely oči a doufám, že i energii, motivaci do další přípravy, která nás bude čekat. Jinak jsou to šikovní kluci, co mají potenciál. Kluci musí ještě hodně trénovat a vyhrát se.

Opět jste hráli s Budapešť Frogs, tentokrát v semifinále.Čím je tak zajímavý tento tým?

Je to tým složený s Francouzů, Španělů, kteří hrají v Maďarsku. Speciálně tento tým se specializuje na 7´s a jezdí po evropských turnajích a baví se tím.

Bizoni z Přelouče turnaj v mužské kategorii vyhráli. Patří opravdu v ČR k nejlepším sedmičkovým týmům?

Jsou to výborní kluci jak na hřišti, tak i mimo něj. Jsou skromní a jsou pohybově moc šikovní. Tyhle kluky trénovat musí být radost. Umí se na hřišti doplňovat, podporovat a to je strašně důležitý. Určitě bych s nimi chtěl navázat spolupráci do přípravy na rok 2016 a něco se přiučit.

Tomáš Krejčí

Workout: Je to pro všechny

24. 9. 2015 v 21.08 • Témata: , , , , ,

Kalisthenika, neboli workout je cvičení s vlastní vahou těla. Používají se k tomu různé hrazdy, bradla, úchopy a žebříky. Průkopníkem street workoutu je Hannibal for King, který inspiroval miliony lidí na celém světě. 

Ke sportu mám sám velmi blízko, a proto jsem se na rozhovor s klukama, kteří se postarali o vznik workoutového hřiště v Bystrci, velmi těšil. Sportovci mě vytáhli na hrazdy v 8 hodin ráno. Zatímco byla všude mlha a lidé se líně táhli do práce, Honza „Es To“ Bláha, Honza Novotný a pár dalších nadšenců se již potilo na novém workoutovém hřišti v Bystrci na Fleischnerově ulici.

Martin Poslušný: Jak jste se dostali k posilování?

Honza Bláha: Tak nějak přirozenou cestou. Já jsem dřív chodil do posilovny, dělal jsem thajský box a potom už mě to nepřišlo sympatický. Třeba kulturistika není můj cíl. Můj cíl je spíše fyzička, být na čerstvým vzduchu a trávit tady čas. Je to vyloženě jako životní styl.

Honza Novotný: Taky jsem chodil do zapařený posilky. Tady to je navíc zadarmo.

blaha-1

Jak vás napadlo, vybudovat hřiště v Bystrci?

Honza Bláha: O první hřiště se tady pokusili takoví mladší kluci, kteří to dělali tady v takovým lesíku.

Honza Novotný: Říkají tomu Bastr barz.

Honza Bláha: Tam udělali hrazdu, bradla, takový základní věci a něco na kliky.

Honza Novotný: Nutno dodat, že to udělali z vlastního rozpočtu, za co respekt pro ně.

Honza Bláha: Tak to byly první hrazdy tady. Potom jsou další na priglu, ale tam by stačilo, kdyby k tomu byly třeba bradla, na tom už se dá cvičit spousta cviků (Honza se vrhl na bradla začal střídat cvik za cvikem).

Honza Novotný: Taky bylo paradoxní, že Bystrc, jako jedna z nejlidnatějších částí Brna, minimálně určitě rozlohou největší čtvrť, oproti menším čtvrtím to hřiště neměla. No a já jsem potom napsal jenom do nějakýho guest booku radnice, starosta odpověděl a tak to celý začalo. Pan starosta je aktivní, je to sportovec a na mě působí hodně sympaticky, takže ten se toho chopil a začalo to.

Honza Bláha: A taky protlačil bližší termín. Mělo to být hotové až někdy příští rok. Nakonec to udělali rychle, na to, co se musí všechno udělat. Muselo se najít místo, udělat rozpočet, muselo se vymyslet, jak to vůbec bude vypadat.

blaha

Není škoda, že se hřiště vybudovalo na podzim?

Honza Novotný: My jsme chodili na Bastr barz i když mrzlo a chumelilo, takže to nám nevadí.

Honza Bláha: Mně se to líbí v zimě. Ne do posilovny zapocené, ale právě venku v kulichách s šálalma…

novotny-2

Kde jste cvičili předtím?

Honza Bláha: Já jsem jezdíval na Lesnou, sice je to sport zadarmo, ale člověk musí jet přes město půl hodinu tam a půl hodinu zpět. Potom je Kolečko v Králově poli. To bylo první street workout hřiště v Brně, ale tam je vlastně jedna hrazda, to je neskutečný, tady jich máme prostě dvacet.

Honza Novotný: Potom Bohunice, ale tam když zaprší je bláto. Na Lesné je kačírek. Tady máme kvalitní pevnou dopadovou plochu, když člověk skočí na tartan je to lepší, než do písku, kde si něco zadře… já mám rád pod nohama pevnou zem při cvičení.

Pro koho je workout?

Honza Bláha: Je to pro všechny. Nemusí to být člověk, co dělá street workout nebo kalistheniku. Nemusí tady skákat přemety, ale stačí, když si tady udělá pár shybů, klidně taťka od děcek.

Honza Novotný: On může cvičit tady, dítě vedle na hřišti, a uvidí na něho.

novotny

Takže sport pro všechny věkové kategorie.

Honza Bláha: To určitě ano, jen bych řekl, že to hřiště má být od patnácti let. Je to kvůli bezpečnosti. On může být problém, stalo se, že tady bylo asi 30 malých dětí. My tady cvičíme, děti běhají a může se stát úraz.

Honza Novotný: Taky bysme si tady asi chtěli hrát, kdyby nám bylo osm. Ale je to z důvodu bezpečnosti, ne, že bysme si to chtěli nárokovat, je to pro všechny.

blaha-2

Spousta lidí se ptá jak s workoutem začít. Co byste jim poradili?

Honza Novotný: To spíš asi řekne Honza, mě to jenom prostě baví nějak volnočasově.

Honza Bláha: Na internetovou stránku, která bude, chci dát nějaký základní věci. Úplný základ je začít trochu přemýšlet nad jídlem, alespoň základně. A stačí začít dělat kliky, shyby, dřepy, cvičení břicha a zbytek přijde sám. Já jsem fakt začal vyloženě klikama doma u postele. Takže když přijde nějakej začátečník, může tady klidně klikovat, a když tady budou nějací pokročilejší, myslím, že mu rádi poradí. Nikdo se nemusí bát přijít, není to jako v posilovně, že ho tady někdo odšprtne od zrcadla, nějakej stopadesátikilovej borec (smích).

blaha-3

A co se dozvíme o vás? Máte nějaký vzor v tomto sportu?

Honza Bláha: Já teda jenom ve dvou větách. Já jsem s médii už komunikoval, jenom kvůli jedné věci, takové motivační, kdy jsem dojel z Brna na kole k moři. Na úplně obyčejným kole. A na základě toho se všichni chytli a zajímalo je to. Proto mě baví, takový motivační věci, co můžou dělat lidi pro svůj rozvoj jak fyzický tak psychický. Takže tohle byla další meta, co mě začala zajímat. A vzor pro mě jsou Czech Workout, kteří tady s tím začali. Laďa Přidal s XiOne. My jdeme teď tou cestičkou, co tady vyšlapali.

Honza Novotný:  Je to tak, já bych to viděl stejně. Ti byli první.

Jak byste workout shrnuli?

Honza Bláha: Zdravý životní styl, sport pro každého, zlepšení fyzičky.

Text, foto: Martin Poslušný

Miroslav Procházka: Nejlepší místo v Bystrci je fotbalové hřiště

9. 8. 2015 v 20.54 • Témata: , , , , , ,

Pana Miroslava Procházku znám dlouho, již od dob, kdy býval mým sousedem. Sportovec a v poslední době i člověk s politickými ambicemi se se mnou sešel v Bystrci v restauraci Neštěstí, kde jsme probírali fotbal, sport a politiku. Pětatřicetiletý, skoro celoživotní bystrčák, má velký vztah k okolí a ke sportu v této brněnské části a aktivně se také do těchto segmentů zapojuje. Nejaktivněji ve fotbalovém klubu FC Dosta Bystrc – Kníničky. Tento fotbalový klub prošel za svých osmdesát tři let existence spoustou úspěchů, ale také neúspěchů a černou kaňkou je korupční aféra z roku 2007. Teď jde snad bystrcký fotbal zase nahoru a může za to mimo jiné i Mira Procházka.

miroslav-prochazka-824Martin Poslušný: Jak dlouho žiješ v Bystrci?

Miroslav Procházka: Jednatřicet let. Prakticky od svých čtyř let.

Jaké máš v Bystrci nejoblíbenější místo?

Tak to je rozhodně fotbalové hřiště Dosty Bystrc. (úsměv a jiskra v očích)

Ty tam máš nějakou funkci, že?

Ano. Jsem vedoucí mužstva mužů, člen výboru a tiskový mluvčí.

Co to vlastně je ten “výbor“?

Klub vede devítičlenný výbor. V čele je předseda klubu Ing. Maxmilián Směja, a potom je tam dalších osm účastníků, kteří rozhodují o chodu toho klubu, o všech důležitých záležitostech.

Jak dlouho v Dostě působíš?

Zapojil jsem se po sestupu z druhé ligy, někdy v roce 2007.

Tehdy tady byla korupční aféra.

To bylo způsobeno zaprvé tím postupem do druhé ligy. Myslím, že na místní poměry to bylo trochu velké sousto. Odešli hráči, kteří tady hráli dlouhou dobu, měli tady srdce, bylo tady několik odchovanců. Místo nich se nabrali různí hráči na hostování ze Zbrojovky, a další, kteří k tomu neměli prakticky žádný vztah, a potom to dopadlo tak, jak to dopadlo. Tady těm borcům to nebylo trapný, udělat takový věci. Nic je netížilo. Kdyby tady byli takoví, kterým na tom klubu záleží, tak by nikdy nic takového nedopustili.

miroslav-prochazka-700-2

Potom Dosta párkrát sestoupila. Napřed do MSFL, potom do divize, potom do krajského přeboru…

To byl důsledek všeho. Vyhnalo se to do druhé ligy, tam jsme vůbec neměli být. Nebylo žádné zázemí, nepracovalo se dobře s mládeží, nebyla kvalitní tréninková hřiště, hodně hráčů bylo na hostování. Všechny tyto aspekty se nasčítaly, a potom to tak vypadalo. Myslím si, že až v minulé sezóně se nám podařilo tady to zarazit. Teď už bude lépe a doufám, že budeme stoupat nahoru.

Kam by Dosta chtěla vystoupat?

Nejde o to, stoupat do vysokých soutěží. Jde o to, aby se ten klub stabilizoval, aby měl zázemí, aby byly podmínky k trénování, abychom měli odchovance, vlastní hráče, aby to fungovalo tak jak má. Taková divize by nám slušela, není důvod se hnát někam výš.

Tréninková hřiště místo škváry, o tom se mluví už dlouho.

Doteď se pořád jenom mluvilo, a mluvilo, teď už je to nějak rozjednané. Chodí se tam trénovat. Je to tam na dobré cestě. Měla by tam být umělá tráva, to by mohlo dopadnout už letos.

Jakou má Bystrc fanouškovskou základnu?

Když hrajeme derby se Spartou, s Bohunicemi, s těmi brněnskými týmy, tak přijde třeba tři sta padesát diváků. Ale když přijedou nějaké týmy mimobrněnské, pro diváky méně atraktivní, tak přijde třeba 150 lidí. Ty místní týmy jsou pro diváky jistě atraktivnější.

Co peníze? Je Dosta dobře podporovaná?

Tady peníze vždycky byly, ale já mám pocit, že nakládání s nimi nebylo efektivní. Město Brno podporuje Dostu dobře. S bystrckou radnicí to bylo horší, ta v minulosti dávala ruce pryč, neměla moc zájem. Teď se to začíná zlepšovat, určitě jsou teď lepší vztahy a rozhodně jde cítit nějaká větší iniciativa ze strany radnice. Momentálně mají určitě zájem o sport a o fotbal.

To je dobře. Chtěl bys, aby bylo o Dostě řečeno něco, co si ještě neřekl?

Určitě. Po loňské ostudě, kdy se odhlásil tým dorostu, ještě za bývalého vedení a loni vůbec nehrál, tak letos jsme ho přihlásili a pracujeme na tom, aby se to zase vrátilo do starých kolejí.

Ty vedeš kromě mužů v Dostě taky futsalový klub FC Lamy, že?

Ano. Založili jsme ho v roce 2007. Takže máme odehraných osm sezón. Pořádáme také turnaj o Lamí kopýtko. Letos proběhl sedmý ročník, zúčastnilo se ho 32 týmů, takže v Brně je to největší turnaj.

Jaké mají Lamy ambice?

Nejsou velké. Budeme hrát tu soutěž, kterou hrajeme (3. třída). Postupovat nechceme, budeme hrát tuhle soutěž, abychom vyhráli a aby nás to bavilo, určitě se nikam neženeme (úsměv). Ambice naše je udržet turnaj, abychom to dotáhli minimálně do kulatého desátého výročí, a pokusíme se udělat nějaký velký, prestižní turnaj, aby to stálo za to.

Pojďme od sportu. Ty jsi měl také politické ambice.

Kandidoval jsem za sdružení nezávislých kandidátů A co Brno?. Uteklo nám to o nějaké dvě desetiny procenta, což považuji za úspěch. Neměli jsme žádné finance od sponzorů, všechno jsme si řešili sami, a když vezmu v potaz, že jsme se lišili o desetiny procent od takových stran jako ODS a TOP 09, tak to považuji za velký úspěch.

Budeš v tom pokračovat?

Budu, určitě. Do příštích voleb půjdeme připraveni lépe. (úsměv)

Text, foto: Martin Poslušný

Svatopluk Kalužík: Jak jsem poznal Řecko

5. 8. 2015 v 16.25 • Témata: , , , , , , ,

Seriál letních rozhovorů s bystrckými osobnosti dnes pokračuje dalším dílem. Tentokrát jsem se na kus řeči zastavil u doktora přírodních věd a předsedy brněnského sdružení Konzervativní strany  Svatopluka Kalužíka, jinak též charismatického majitele hospůdky U Kaluže. Podnik pana Kalužíka najdete v Bystrci hned u mostu přes tramvajovou trať u zastávky Přístaviště, má zahrádku, studené pivo, utopence, wifi a spoustu jiných dobrých věcí.

Viktor Lošťák: Dobrý den, pane Kalužíku. To je ale horko, že?

Svatopluk Kalužík: Dobrý den. To je 🙂 Dáte si pivo?

Jistě, rád. Tak co, jak trávíte léto? Byl jste na dovolené?

Na dovolené jsem už nebyl spoustu let.

Co to? Musíte být pořád v hospodě?

Hlavně protože jsem nabyl dojmu, že žít kousek od přehrady, na své zahradě a ve své hospůdce je ta nejlepší dovolená a mám ji trvale, včetně pivečka za přiměřenou cenu.

Takže pijete vlastní pivo a je vám dobře.

Letos jsem ale na dovolenou přece jen odjel. Shodou okolností do Řecka.

Podívat se na krizi?

Ne ne, bez nějakých dalších úmyslů či plánů. Původně. Ale když už jsem tam byl, nedalo se nevidět. Jen pouhé rozhlížení okolo sebe ukázalo stav Řecka zcela jasně. Jedná se v podstatě o maličkosti, ale myslím, že právě na těch maličkostech to vystupuje více, než na nějakých úvahách či soudech.

Povídejte.

Uvedu pro stručnost jen tři věci. Při procházce Thasossem, hlavním městě ostrova Thasoss, úplně bije do očí spousta zavřených obchodů, zpustlých domů, nedostavěných domů nebo domů ještě nezpustlých, ale opuštěných. Volné parcely jsou zarostlé nejen letošní trávou, ale několikaletými křovinami.

Na krásné místní pláži je jediná sprcha s uvolněnými pákovými kohoutky, v podstatě rezavá, jediná kabinka na převlečení je v desolátním stavu, dvířka mají místo jednoho pantu pouze kus gumy, věž pro plavčíka  není jen mírně rezavá, ale je rezavá zcela, opuštěná bez plavčíka již řadu let.

To jsou věci.  

I poměrně přepychová a patřičně drahá restaurace mající podél pobřeží chodníček z dvou trámů přebitých cca metrovými prkny neuznala za vhodné několik shnilých prken nahradit novými, o nějakém nátěru ani nemluvě.

Nebuďte tak sugestivní! 

Jsou to zdánlivě maličkosti, ale pro mne zcela jasně svědčí o tom, že krize Řecka netrvá týden či měsíc, ale nejméně několik let.

Leze na mne deprese, když vás poslouchám.

Krize a úpadek.

Bída, svrab, neštovice, cholera, liberálně-ekologická strana. Fuj, pane Kalužíku! Chápu, jsou to vážné věci, ale je léto. Pojďte, dáme si raději další pivo.

A tak jsme si dali další pivo a do krizí zmítaného Řecka se podíváme raději jindy. Přeji všem krásné horké léto.

Viktor „Schizofrenní sračka fašounská“ Lošťák

Miroslav Patrik: Děti Země nejsou politický subjekt

3. 8. 2015 v 21.08 • Témata: , , , , , , ,

Vznik následujícího rozhovoru s Miroslavem Patrikem, ekologickým aktivistou, předsedou spolku Děti Země a jedním ze strůjců referenda o přesunu brněnského nádraží je třeba stručně osvětlit. Bystrčník před třemi týdny publikoval rozhovor s bývalým náměstkem primátora a předsedou spolku Brno+ Robertem Kotzianem, týkající se tématu brněnského nádraží. Miroslav Patrik spolu se svými kolegy zpochybnili věrohodnost některých tvrzení Roberta Kotziana a požádali Bystrčník o možnost vyjádření.

Magazín Bystrčník po celou dobu své existence stojí na zásadě audiatur at altera pars, „budiž slyšena i druhá strana“. Vždy poskytneme prostor k vyjádření všech, kteří mají k tématu co sdělit. Zároveň však nejsme beznázorovým médiem a o mně samotném se to v tomto kontextu nedá říct už vůbec. Bohužel v dané chvíli nebyla kromě mne k dispozici žádná jiná osoba, která by rozhovor s Miroslavem Patrikem vytvořila. Navrhl jsem tedy panu Patrikovi, aby místo rozhovoru publikoval na stránkách Bystrčníku čistě jednostranné prohlášení, protože jsem osobně ve věci zaujatý a mé otázky budou podle toho vypadat. Miroslav Patrik – a tady musím vyjádřit obdiv jeho odvaze – však přesto žádal formát rozhovoru. V následujícím textu tak proti sobě stojí dvě osoby, z nichž každá má na věc silný názor. Obě strany to však o sobě předem věděly a v tomto smyslu tedy nelze rozhovor považovat za nekorektní.

Rozhovor vznikl prostřednictvím mailové korespondence a z časových důvodů šlo jen o jedno kolo otázek a odpovědí, bez doplňujících dotazů a reakcí. Odpovědi publikujeme přesně v takové podobě, v jaké je pan Patrik zaslal, bez krácení nebo jiných úprav.

*

Viktor Lošťák: Nejdříve bych se chtěl zeptat na vás samotného. Nikde na webu jsem nenašel, co je vaše povolání, co vás živí. Je to členství v ekologických organizacích? Jste profesionální aktivista? Pokud ano, od kterého roku?

Miroslav Patrik: V roce 1988 jsem dokončil Přírodovědeckou fakultu UJEP v Brně, obor geochemie a základní ložisková geologie, a nastoupil jsem do Agroprojektuv Brně jako pedolog. Od roku 1991 jsem střídavě zaměstnancem různých brněnských občanských sdružení, samozřejmě nejčastěji Dětí Země, kde jsem zaměstnán i nyní. Zpočátku jsem řešil širokou paletu problémů – ochrana ozonosféry před freony, protijaderné akce, ekoporadenství občanům a obcím a především vliv dopravy na životní prostředí. Poradenstvím a dopravou, hlavně vlivem dopravních staveb na přírodu, se intenzivně věnuji od počátku v roce 1991, kdy jsem v ČR koordinoval první Den bez aut, naposledy v roce 2007. Souběžně od roku 1992 pořádám anketu o antiekologický čin roku Ropák a od roku 1995 o antiekologický výrok Zelená perla.

Do jaké míry jsou Děti Země příjemci dotací z veřejných rozpočtů, kolik peněz jste z veřejných zdrojů například získali v loňském a předloňském roce? Stačí mi odkazy na výroční zprávy, pokud je to v nich uvedeno. Kolik jste vy sám z těchto zdrojů získal, jaký způsobem vás Děti Země financují?

Děti Země, které vznikly v září 1989, získávají prostředky z různých zdrojů jako každý spolek, dříve občanské sdružení, tzn. od státu, krajů a obcí, od nadací, od firem a od různých osob. Máme také etický kodex, který obsahuje pravidla, od koho peníze nebrat. Množství peněz z těchto zdrojů se pochopitelně každým rokem mění, podle toho jak jsme úspěšní. Děti Země v letech 2012 a 2013 z veřejných zdrojů, tj. z grantů od státu a samospráv, nezískaly žádné peníze. Nejvíce peněz jsme měli za ekologické poradenství, z darů našich přátel a příznivců a malé částky byly od nadací. Já jsem Dětmi Země placen na poloviční úvazek s průměrným platem neziskového sektoru, řádově tisícovky korun za měsíc. Ve zbytku svého času se věnuji jiným svým projektům a zájmům, nyní mi nejvíce času zabírá archeologie.

Vy jste v podstatě politik, byť nevolený. Politik v tom smyslu, že systematicky ovlivňujete veřejné záležitosti, které se vás osobně netýkají. Připadá vám správné, abyste na svou politickou činnost pobíral peníze daňových poplatníků, přestože jste nezískal mandát v žádných volbách?

Já samozřejmě žádným politikem ve smyslu členství v nějaké politické straně či v hnutí nejsem a nikdy jsem ani nebyl. Nicméně je pravdou, že Děti Země se většinou svou činností pohybují ve veřejném mimostranickém prostoru, neboť hájí různé veřejné statky před škodlivými či nezákonnými zásahy. Veřejnosti a veřejné moci tak logicky předkládáme své názory a návrhy řešení, jak by se měly některé problémy s ohledem na tyto statky, tj. živá a neživá příroda a životní prostředí lidí, řešit. Určitě je správné, pokud spolky, které hájí nějaké veřejné zájmy nebo umějí řešit problémy, u kterých veřejná správa selhává nebo je řešit nechce, se účastní grantových soutěží a získávají veřejné prostředky. A pokud je žádost na konkrétní nabízenou činnost u státních nebo samosprávných orgánů úspěšná, tak zde nevidím žádný problém, protože jde o legální a transparentní proces. Je proto úplně jedno, zda mají či nemají politický mandát z voleb, protože neusilují o politickou moc. Stranickou politikou se tedy nezabýváme, takže jsme ani o žádné peníze z veřejných zdrojů na tuto činnost nikdy nežádali. Demokracie není jenom správa věcí veřejných prostřednictvím voleb a soutěží politických stran a hnutí o získání politické moci. Je to také vláda práva, občanská angažovanost apod.

Děti Země jsou politický subjekt, je to lobbistická nátlaková skupina. Připadá vám správné, aby daňoví poplatníci dávali peníze lobbistům, kteří ovlivňují politiku nástroji, které neprocházejí žádnou demokratickou kontrolou a nebyly voliči odsouhlaseny ve volbách?

Děti Země nejsou politický subjekt, byly založené jako občanské sdružení, nyní jsme spolkem. Ani nejsme lobbyistická nátlaková skupina, protože se hlavně zabýváme účastí veřejnosti při rozhodování úřadů, poradenstvím při řešení ekologických problémů, mediální osvětou apod. Je to i patrné z našich tiskových zpráv. Otázkou existencí lobbyistů a jejich zdrojů financování se Děti Země nezabývají. Neočekávám, že je možné tyto osoby nějak vymítit a ani to nejde, neboť jsou součástí demokratického systému, tzn. fungují v nějakém morálním a právním rámci. Jak jsou financované spolky, které se ovlivňováním legislativních procesů zabývají, je nutné se zeptat jich.

Podporujete Stranu Zelených. Pokud přitom pobíráte prostředky z veřejných zdrojů, nepovažujete to za obcházení zákonných ustanovení, týkajících se financování politických stran?

Děti Země nepodporují žádnou politickou stranu, neboť podporujeme pro nás přijatelný způsob řešení nějakého ekologického problému, který není v rozporu se zákonem a s naším etickým kodexem. Pokud nějaký spolek svou činností podporuje nějakou politickou stranu, tak to musí dělat v mezích zákona. Ani nevím, jak konkrétně souvisí získávání veřejných prostředků nějakým spolkem grantovým systémem a obcházení zákona o financování politických stran, neboť tomuto tématu se Děti Země nevěnují.

Představme si situaci, kdy si ODS založí Spolek na ochranu developerů. Nebo jej pojmenuje vznosněji, třeba Děti ráje. Spolek bude prosazovat ušlechtilé myšlenky pokroku, výstavby, rozvoje a prosperity. Bude na ně pobírat dotace od státu a přitom bude poměrně hlasitě dávat najevo, že jedinou stranou, která je schopna skutečný rozvoj v zemi zařídit, jsou občanští demokraté. Zároveň budou Děti ráje prostředky z dotací používat na prosazování změn v legislativě, které přinesou liberálnější ekonomické prostředí a odstraní regulace, které podvazují ekonomický pokrok v zemi. Jak se díváte na takovou modelovou situaci, připadá vám v pořádku, v plném souladu s demokratickým politickým systémem?

Jde o velmi spekulativní obecnou úvahu, takže se těžko reaguje. Spolek si mohou založit fyzické osoby, které mohou být samozřejmě členy politické strany. Příkladem takového personálního propojení je třeba člen ODS a bývalý náměstek brněnského primátora Robert Kotzian, který si v roce 2014 založil spolek Brno+, přičemž dříve se angažoval v mnoha jiných spolcích. To ale není případ Dětí Země, jejichž vedení nejsou se Stranou zelených a ani s jinou politickou stranou personálně propojené. Takže mezi členy a podporovatele mnoha spolků se tak nacházejí nejen politici různých stran, ale i úředníci a lidé ze stavebních firem. Jak bude spolek úspěšný při získávání peněz z veřejných rozpočtů, těžko odhadovat, závisí to na obsahu konkrétní žádosti o grant. Pokud nějaký spolek nebrojí proti demokratickému režimu a dodržuje zákony, tak mu přeji lobbyistický úspěch v jeho snažení. Děti Země si žádná politická strana nezaložila. Naproti tomu je veřejně známé, že členové spolku Mladí konzervativci mají velmi blízko k ODS, a že když tato strana řídila Ministerstvo životního prostředí, tak získali grant na ekologickou osvětu, i když toto téma je pro ně velmi okrajové.

Nyní již k referendu o brněnském nádraží. Mělo se původně konat souběžně s komunálními volbami v říjnu loňského roku, jak jste prosazoval. Domníváte se, že informovanost občanů v té době byla dostatečná? Byli úplně seznámeni s tím, o čem měli hlasovat? Pokud ano, jak je možné, že ani obyvatele Bystrce, ani Žebětína, nikdo kromě tehdejšího náměstka primátora Roberta Kotziana neinformoval o důsledcích, které pro ně představuje varianta nádraží Pod Petrovem?

Pro vyhlášení referenda v Brně stačilo získat podporu šesti procent voličů, což se nám podařilo, takže bude v říjnu 2016 společně s volbami do zastupitelstva krajů. Informovanost občanů Brna byla jednoznačně kvalitní a poctivá. Každý, kdo nás podpořil, tak jistě chtěl, aby se o poloze nádraží rozhodlo referendem. Pro zajištění jeho platnosti bude nutné, aby přišlo hlasovat aspoň 35 procent voličů, takže připravuje odbornou a mediální kampaň. A samozřejmě chceme, aby většina z hlasujících voliček a voličů byla proti odsunu nádraží z centru a pro otevřené návrhové soutěže. Během této předvolební fáze se tedy odborně, což také již probíhá, a veřejně proberou všechny výhody a nevýhody různých variant nádraží, včetně té Pod Petrovem. Pokud třeba Robert Kotzian vidí hlavní problém této varianty ve výstavbě nové rychlostní železnice z Brna do Prahy se třemi tunely, s mostem nad Svratkou a s povrchovým úsekem mezi Kohoutovicemi a Žebetínem, tak to je úžasné, protože očekávám fundovanější a rozsáhlejší kritiku. V rámci odborných diskusí se totiž mohou objevit i jiné varianty trasování rychlostní železnice, než s tunely, kterými nyní Robert Kotzian straší. Škoda, že se stejně intenzivně netrápí osud lidí v Židenicích, kteří žijí těsně u železniční trati, přičemž jím prosazovanou odsunovanou variantou se jim postaví další trať ještě blíže k jejich domům.

Zastupitelstvem ze dne 25. listopadu 2014 schválené otázky pro referendum o poloze nádraží v Brně, které proběhne na podzim 2016:

  1. Souhlasíte s tím, aby město Brno podniklo bezodkladně všechny kroky v samostatné působnosti k modernizaci železniční stanice „Brno-hlavní nádraží“ v dosavadní poloze podél ulice Nádražní?
  2. Souhlasíte s tím, aby město Brno podniklo bezodkladně všechny kroky v samostatné působnosti s cílem prosadit, aby se nejlepší řešení modernizace železniční stanice „Brno-hlavní nádraží“ určilo prostřednictvím soustavy otevřených návrhových soutěží?

Jaké konkrétní kroky jste podnikl k tomu, abyste informoval občany městských částí Bystrc a Žebětín o tom, že pokud bude zvolena varianta nádraží Pod Petrovem, v ne až tak vzdáleném výhledu by v nyní klidném území vedla trasa rychlodráhy z Brna do Prahy? Považujete tyto důsledky za marginální a nepodstatné? Do jaké míry vy sám osobně znáte situaci na místě? Byl jste se někdy podívat na oblast mezi Bystrcí a Žebětínem, znáte to tam?

Žádné konkrétní kroky jsem nepodnikal, protože v referendu se nehlasuje o výstavbě varianty Pod Petrovem, ale proti odsunu nádraží na jih o 900 metrů ve variantě U řeky. Občané všech částí Brna budou samozřejmě v předvolební kampani v roce 2016 informováni o všech výhodách a nevýhodách různých řešení umístění nádraží v Brně, včetně návazných kolejí, jakými jsou nové rychlostní tratě. Obecně je ale vliv železniční tratě na okolí, zejména hluku, výrazně nižší, než vliv velkokapacitní silnice. V tomto případě bych se tedy spíše bál nové silnice R43 přes Bystrc podél celého západního kraje Brna, než krátkého a úzkého průniku nové tratě přímo do středu města. Dotčené území pro obě tyto stavby osobně neznám, protože se ještě o nich nikde nerozhodovalo. Ale za to znám osobně a velmi důkladně území s desítky obyvatel Židenic, kde jim odsunovaná varianta, kterou více než deset let prosazuje brněnská ODS, přitáhne novou trať doslova až do pokoje. A proč? Protože tato varianta těmto lidem už více než deset let reálně hrozí. Také se za přípravu, lobbing, mediální výstupy a za externí advokáty utratilo už stovky miliónů korun. Přesto se ale ukázalo, že odborně jde o nekvalitní projekt a procesně o obtížně prosaditelnou stavbu. Bylo by proto výborné, pokud by se někomu podařilo odhalit majetkové vlivy dotčených majitelů pozemků v Jižním centru na brněnské politiky, kteří odsun nádraží tvrdošíjně několik let prosazují.

Váš kolega Jakub Patočka výslovně odmítl možnost, že by občané v referendu mohli ovlivnit imigrační politiku své země. Co si o tom myslíte vy? Souhlasil byste, aby v referendu k otázkám o nádraží přibyly otázky, týkající se přijímání uprchlíků Brnem a použití sociálního systému města pro imigranty, pokud se pro ně sebere dostatek podpisů?

Děti Země se imigrační politikou státu nezabývají a ani já se jí detailně nevěnuji. Nezdá se mi, že by pro náš stát šlo o nějaký zatěžkávající problém, když přijímáme nepatrně množství azylantů. Řešit místním referendem v Brně otázku přijímání několika desítek uprchlíků mi nepřipadá logické a zřejmě to ani právně není možné. To si ale musí vyřešit nějaký přípravný výbor. Děti Země se budou věnovat referendu o poloze nádraží a snad bude již platné, což se u prvního referenda v roce 2004 nepodařilo. A také doufám, že většina voličů se rozhodne proti odsunu nádraží, jako se to již tehdy stalo.

Viktor Lošťák
Foto: www.hrdinou.cz

*

Ke stažení

Otázky a odpovědi v původním formátu (DOC)

Související

Robert Kotzian: Kolem prasátek v oboře povede rychlodráha

Petr Váša: Líně a bystrcky

2. 8. 2015 v 21.23 • Témata: , , , , , ,

Petr Váša je český básník, hudebník, textař, skladatel, výtvarník, experimentální herec a vysokoškolský pedagog, jenž je také označován souslovím fyzický básník. Vystudoval dějiny umění na Filosofické fakultě Masarykovy univerzity. Je znám jakožto velký improvizátor a neustálý hledač neotřelých uměleckých postupů, patří mezi nejoriginálnější české umělce současnosti. Tolik Wikipedie.

Charizmatický, na první pohled nepřehlédnutelný člověk s pro něj charakteristickým účesem mě zajímal již delší dobu. Když jsem na něj narazil v soutěži o největšího Bystrčáka, zjistil jsem o něm spoustu zajímavých věcí. Zjistil jsem, že dělá skvělou muziku, kterou vlastně znám, ale nevím, že vznikla pod jeho rukama, a objevil jsem spoustu originálního umění, které tento člověk produkuje. Právem je označován za jednoho z nejzajímavějších a nejoriginálnějších umělců v republice a já jsem rád, že si na mě našel čas v příjemném prostředí zahrádky restaurace Hvězda.

*

Martin Poslušný: Jste taková nepřehlédnutelná osoba, ale vaše jméno jsem zjistil až v soutěži o největšího Bystrčáka.

Petr Váša: Cože?

Nevíte o tom?

Ne.

petr-vasa-720
Petr Váša, tváře se líně a bystrcky

Byl jste do této soutěže nominován.

Jó? Tak to ani nevím. To by mě teda zajímalo … mě tady občas zdraví seriózní lidi a občas takový ty smažky a houmlesáci tam na zastávce vyřvávají: „Ahoj … fyzický básník!“ Tak jsem si říkal, jestli tohle zrovna je ten druh popularity, o kterou bych stál. (smích).

Jste Bystrčákem odjakživa?

Bydlím v Bystrci od roku 1987, potom jsem měl teda takový bohunický intermezzo, ale potom jsem se sem vrátil, a po mnoha úvahách jsem zjistil, že je to nejlepší místo v Brně, kde bych chtěl bydlet.

Já jsem se tady tehdy ocitnul z nouze. S tehdejší partnerkou jsme tady na konečné na Černého vystoupili z trolejbusu, a já si říkal, že to je konec světa. Byl jsem takový městský dítě z Králova Pole, ale potom mě postupně došlo, že je to úplně to nejlepší místo.

Jaké máte v Bystrci nejoblíbenější místo?

Tak jednak je asi rozdíl v tom, kde člověk bydlí. Vím o lidech nahoře ze sídliště, kterým se tady nelíbí a berou to jako panelákový “cosi“. Ale mě nad tím údolím oddechu to připadá … ta konstelace, máte tady údolí oddechu, koukáte do těch kopců s oborama, uděláte pár kroků, a jste buďto teda na priglu, nebo na druhou stranu v lese. Teď jsem objevil stezku do Žebětína, to je úplně úžasná procházka. Anebo jdete na třetí stranu, a jste tady ve staré Bystrci u Šťávů a tam, tam to vypadá jako někde v Bulharsku. To se mně moc líbí. Je to úžasný. Tady sednete na tramvaj a za tři hodiny jste v Praze, a když nesednete na tramvaj, tak máte pokoj, jste v lese, to se mně velmi líbí.

petr-vasa-720-2

Hrajete v kapele Jasná páka. To nebyla vaše první kapela, že?

Já jsem v osmdesátých letech začínal v kapele Uzený koleno, potom krátce v kapele Ocelová sněť, potom jsem měl takovou první známou kapelu, která vydávala desky, ta se jmenovala Z Kopce. A teď nedávno jsem se dozvěděl, že i ta kapela Ocelová sněť, byla zakázaná, to jsem nevěděl. Takže všechny kapely, ve kterých jsem hrál, kromě Syčáků, byly zakázaný, protože ta Jasná páka, ke které jsem se dostal později, byla zakázaná taky. Na kapele Z Kopce mě záleželo hodně. To byla záhy vlastně profesionální kapela, což byl velký úspěch, po kterém jsme byli zakázaní kvůli textům, což byl takový ten konec komunismu. Ale byla to výborná zkušenost, že jsem neskončil někde v šatlavě.

Jak jste se dostal k Jasné páce?

Jasnou páku jsem vždycky obdivoval a připadla mně úžasná. A komunisti, když psali články o tom, jak se to má všechno zakázat, tak citovali jejich texty. „Ona má špinavý záda“. To se musí zakázat. Když ji zakázali, tak začali hrát jako Hudba Praha, já jsem se jim představil, myslel jsem si, že mě pošlou do háje, ale chtěl jsem jim říct, že je prostě miluju. A od té doby se kamarádíme. A v roce 1991 mě vzali na turné jako zpěváka, jakože s Pákou. Hudba Praha už byla zase Jasná Páka a s Davidem Kollerem, který tehdy zakládal kapelu Lucie, jsme vyrazili na šílenej výlet autobusem, ve kterým byli ještě Psí vojáci, sud piva a ještě něco dalšího… (smích)

Co je teď aktuálního v Jasné páce?

Minulý rok jsme vydali dvoj CD. Jedno CD je studiový a druhý je živý z minulýho turné. Jsou tam starý i nový věci. Některý písničky jsem napsal já, jeden text napsal Jura Krchovský, básník tady z Komína, kterýho Jasná páka hrozně obdivuje. A myslíme si, že ta jeho písnička, zhudebněná Davidem Kollerem, je výborná.

Kdy bude další koncert Páky?

Myslím, že to bude až příští rok, protože Michal Ambrož byl nemocnej a David Koller má turné ke své nové desce.

Jakou hudbu posloucháte vy?

Já toho poslouchám hodně. Poslouchám hodně klasickou hudbu, na druhé straně třeba, jsme teď řešili, která deska od The Black eyed peas je nejlepší, takže takovej ten dobrej hip hop mám moc rád. I současnej pop, i takovou tu experimentální hudbu, takovou tu šílenou. Mě baví nikam nepatřit. Mít prostě široký pole. Mám kamarády, kteří hrajou čistej punk, třeba Visací zámek, a potom mám kamarády, co hrajou takovou nesnesitelnou, úžasnou avantgardu.

A co rád nemáte?

Landu. Kromě Landy snesu úplně všechno. Je to takový těžkopádný, toporný.

Jaký nejlepší koncert jste viděl?

Nejsilnější zážitek, co jsem měl, byl Iggy Pop. Iggy and The Stooges. Nejen, že to bylo dobrý a on je skvělej a šílenej a celý to bylo takový zábavný se spoustou humoru, ale ta atmosféra byla úplně úžasná. Jako byste polykal kusy, bloky té atmosféry do toho úžasnýho randálu. To jsem neudělal na žádným jiným koncertě, že jsem byl chvíli u toho podia a potom jsem se postupně přesouval, abych každou písničku slyšel z jinýho místa, a z jinýho úhlu si vychutnal tu atmosféru.

Tehdy jsem vlastně vyvinul ten svůj žánr fotografování očima.

Jak funguje fotografování očima?

Koukáte, soustředíte se. Najdete si jeden, dva, tři body. Pes leze z vody, paní leze do vody… chvilku si počkáte… a za chvíli máte jistotu, že to nikdy nezapomenete.

Jaký nejlepší koncert jste odehrál?

V Lipsku, vždy 9. října jsou oslavy začátku revoluce. Bylo to zorganizováno jako velký průvod celým městem. Bylo tam sto dvacet tisíc lidí. Náš koncert měl probíhat celou tou akcí, takže jsme hráli tři hodiny. My jsme hráli a kolem nás proudil ten dav sto dvacet tisíc lidí, to jste jako v moři, to je jako oceán, jakoby vlny kolem vás by byli lidi. A my jsme do toho hráli tu svoji tvrdou alternativu, nebylo to nic uhlazenýho. Navíc to bylo hrozně dojemný, protože se ukázalo, že Němci mají smysl pro to, jako se zaujetím a důstojně oslavit něco takovýho. My jsme s Kollerem hráli na oslavách revoluce. Bylo to fajn, pět tisíc lidí nahoře na Václaváku, atmosféru to mělo skvělou, ale nedokážu si představit, že by sto tisíc lidí přijelo do Prahy s úctou a s nadšením slavit výročí svobody.

Co si mám představit pod pojmem fyzické básnictví, které děláte?

No, to je taková one man show, kde recituju a prozpěvuju, zpívám, hýbu se k tomu. A protože to dělám dlouho, už od počátku 90. let, tak mám velkej repertoár, kdy můžu to vystoupení upravovat podle publika. Někdy vylezu na podium a ani nevím, čím budu začínat. Můžu hodně reagovat na lidi. Je to takový živý a asi i originální, protože v zahraničí, když s tím vystupuju, tak lidi říkají, že nic takovýho nikdy neviděli. Mám i mezinárodní program v takové řeči, která je složená ze slov latinského původu. To je můj velký experiment, což je výborný, protože tomu ty lidi rozumí v cizině a přitom tím obcházím tu obyčejnou angličtinu.

Nakonec se zeptám – kdy můžou diváci vidět vaše další vystoupení?

Teď budu hrát nejdřív na Eurotrialogu v Mikulově. Já vystupuju v pátek. V sobotu hraje Mucha, Už jsme doma mají třicet let, takže možná s něma na podiu budu nějak blbnout. A potom nás čeká večírek. (smích)

Teď si udělám s dovolením nějakou fotku.

Ok. Tak počkejte, nasadím nějaký líný bystrcký výraz…

Text, foto: Martin Poslušný

Související

Petr Váša – osobní stránka
Petr Váša na Wikipedii

Vnislav Fruvirt: Pán Bůh to se mnou myslel přece jenom dobře

29. 7. 2015 v 18.10 • Témata: , , ,

Monsignore Vnislav Fruvirt je jistě známá postava mnoha věřících v Bystrci. Prochází těžkým, ale velmi dlouhým, a podle toho, jak na mě při našem setkání působil, i velmi spokojeným životem. Pan Vnislav Fruvirt letos oslavil krásných 92 roků, během kterých zažil válku, vězení a nakonec skončil jako člověk, který zasvěcuje život Bohu v bystrckém kostele svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty. Člověk, který byl nominován na největšího Bystrčáka, a který získal čestný titul monsignore od samotného papeže, mi zodpověděl pár otázek, a vy se s ním teď můžete trochu blíže seznámit.

Martin Poslušný: Jak dlouho působíte v Bystrci, v kostele svatého Jana Křtitele a svatého Jana Evangelisty?

Vnislav Fruvirt: Přišel jsem sem v roce 1973, takže jednačtyřicet let jsem sloužil jako farář. Napřed bez kaplana, později přišel kaplan, to už mě bylo hodně roků, sedmdesát, nebo víc. Teď sem přišel jako nový farář Pavel Svoboda.

vnislav-fruvirt-720

Vzpomenete si na někoho, kdo chodil do kostela celou dobu, co jste zde sloužil?

Mnoho dětí jsem již pokřtil a náboženství tady vyučoval, ale já si málo pamatuju. No některé lidi poznám určitě, ale jestli se o mě nepokouší ten Alzheimer, poněvadž moc zapomínám. (směje se)

Co to znamená být monsignore? Jak se jím člověk stane?

No, ještě za první republiky bylo monsignorů velice málo. To je takové, jak říkají Němci “Title ohne mittle“, takový čestný titul. Dostal jsem ho myslím, před čtyřmi roky. Uděluje to přímo svatý otec. Teď těch monsignorů je velice moc, nedávno byla v Katolickém týdnu taková poznámka, že monsignore bude člověk až tak od 65 let. To už je starej dědek každej, tak dostane takové vyznamenání za tu celoživotní práci.

Vy jste během svého života zažil i vězení. Jak se to vlastně stalo?

Já jsem velezrádce, tak si na mě dávejte bacha (smích).

Za komunistů to bylo pořád, velezrada, sabotáž… rozsudky byly už předem určené. Když jsem byl v tom kriminále, tak jsem neměl v ruce nic, ani obžalobu, ani závěrečnou řeč, nic. Až potom, jak bylo Pražské jaro v roce 1968, tak teprve ten advokát, který mě to vyřizoval, mně všechno od soudu oxeroxoval, takže až potom jsem to všechno měl. Oni chtěli, abych byl odsouzen jako vůdce protistátní skupiny, ale tu skupinu organizoval někdo uplně jiný. Takže na mě měli hodit ten největší trest. Deset až pětadvacet let mně hrozilo za tu velezradu. Nakonec u soudu alespoň řekli, že jsem duchovní vůdce té skupiny a dostal jsem teda deset let odnětí svobody, zabavení veškerého majetku a pokutu tisíc korun. V případě nezaplacení další dva měsíce vězení. Z čeho jsem to měl zaplatit? To není logický, když mně zabavili veškerý majetek.

Když nastupoval jako prezident Antonín Zápotocký, tak byla amnestie, ale ta byla spíš pro takový ty malý zlodějíčky, ale z těch politických vězňů, jak nám se říkalo, ji nedostal nikdo. Leda, že by podepsal spolupráci s StB. Nakonec jsem si odseděl sedm a půl roku a poté dostal opravdu tu politickou amnestii. To bylo za prezidenta Novotného. Ale to byl takový úsek života, byla to zkušenost.

Řeknu vám z toho kriminálu ještě něco. Když se říkalo, že si to člověk “bral“, tak to znamenalo, že je z toho vyřízenej. Byl tam s náma mladej pán, kolem pětadvaceti let, měl doma manželku, dvě děti, ten si to bral. Byl tam starej dědek, kolem sedmdesáti, ten si zpíval, přenesl se přes to. Já jsem spíš takovej vtipálek, to mám asi po tátovi. Luštím křížovky a čtu si ty vtipy tam, a vykládám to věřícím před kostelem (smích). Tak se říká, že smích prodlužuje život, tak možná je to na mě vidět, já nevim. (směje se)

Co jste dělal potom?

V kriminále jsem se vyučil jako brusič skla. Byl jsem i horník. Potom jsem se hlásil do dopravního podniku, chtěl jsem dělat průvodčího. Inzerovali v novinách, že bude kurz pro průvodčí, tehdy ještě byli průvodčí. Řekli mě, že mi dají vědět, kdy ten kurz začne. No, podle novin měl začít za dva dny a já ještě nic nevěděl. Tak jsem přijel na osobní a paní říká: „Soudruhu Fruvirte, vy jste vyšel z výkonu trestu že?“  Já povídám, že ano. A paní: „No, ale to my tady máme minimálně dva roky manuální práce.“ Tak jsem dělal necelé dva roky čističe výhybek.

A potom jsem si udělal řidičský kurz a byl jsem řidič tramvaje. Potom jsem byl asi čtyři nebo pět let na Petrově jako vikář u biskupství a z Petrova jsem potom přišel sem, v roce 1973. Od té doby jsem tady byl jako duchovní správce, později jmenován farářem, poté jsem dostal kaplana a potom ten monsignore, taková odměna za tu práci.

Měla na váš život nějaký vliv válka?

Válka ani ne. V tom vězení to bylo krutý, ale když zemřel Stalin, tak se to zmírnilo, to jsme poznávali.

Statistiky říkají, že v ČR je nejméně věřících z celé Evropy. Co na to říkáte?

Ty statistiky, bych řekl, nejsou dobře informovány. Každý člověk něčemu věří, plánuje, v něco doufá, ale těm co se hlásí k tomu, že jsou ateisté, bezvěrci, těm vadí církev. Církev jim nemá co poroučet diktovat atd. Takže si to s pánem bohem vyřídí sami. Církev nepotřebují jako prostředníka.

Používáte moderní technologie? Počítač, mobil…?

No, je to, už nevím kolik let, jsem dostal k narozeninám počítač. A ještě jsem ho nezapnul. Všechno jsem si vždy zapsal na stroji. Ale s počítačem jsem se ještě neseznámil.

Slovo nakonec.

Každý člověk něco plánuje, ale věřící ví, že plánuje i Bůh. A nedopadne to nikdy podle toho našeho plánu, ale podle toho božího plánu. Nám se to zdá někdy takové drsné. Chtěli bychom protestovat. Proč to? Proč Pán Bůh tohle? A člověk si po letech řekne: „Ten Pán Bůh to se mnou myslel přece jenom dobře.“

Text, foto: Martin Poslušný

Související

Vnislav Fruvirt na Wikipedii

Robert Kotzian: Kolem prasátek v oboře povede rychlodráha

8. 7. 2015 v 14.07 • Témata: , , , ,

Když chcete vědět, jak to bude s brněnským nádražím, koho zavoláte? Ne, krotitele duchů opravdu ne. Zavoláte samozřejmě Roberta Kotziana.

Robert Kotzian se stal v minulém volebním období přímo ztělesněním kontroverzí, které kolem představy železničního uzlu Brno, jak se projekt posunování brněnského nádraží odborně nazývá, existují. Stále se problematice brněnského nádraží věnuje, ať už jako politik nebo prostřednictvím spolku Brno+, jehož je předsedou. Chcete-li tedy vědět, co s nádražím bude, není lepšího člověka ve městě než Roberta Kotziana.

A protože přesně to jsme chtěli vědět my, koho jsme zavolali?

Radmila Kazdová: Dobrý den, pane Kotziane. Že neuhádnete, na co se vás zeptám?

Robert Kotzian: Dobrý den. Myslím, že uhádnu.

Jaká je nyní situace s přestavbou brněnského železničního uzlu?

Uhádl jsem.

Protože to bylo jednoduché. Takže jak to vypadá s přestavbou brněnského nádraží?

Za posledních několik let je mimořádně příznivá. Před několika týdny začalo zpracovávání tzv. studie proveditelnosti. To je důležitý dokument, jehož účelem je srovnat dvě v úvahu přicházející varianty řešení. Posuzovat se budou tzv. varianta Nádraží u Řeky (nebo také Řeka), varianta Nádraží pod Petrovem (ve dvou podvariantách; nebo také Petrov). Vedle nich se bude, spíše z povinnosti, posuzovat i tzv. nulová varianta.

robert-kotzian-piluje-klacek
Robert Kotzian

Skutečně? A varianty se od sebe liší v čem?

Základní odlišnost obou variant spočívá v poloze osobního nádraží. Varianta Řeka znamená výstavbu nového nádraží u řeky Svratky, asi tři čtvrtě kilometru od dnešního nádraží. Varianta Petrov znamená výstavbu nového nádraží přibližně v místě Malé Ameriky, tři sta metrů od dnešního nádraží. Nulová varianta znamená pouze údržbu stávajícího nádraží.

Zpracování studie začalo 20. května 2015 a bude probíhat rok půl, osmnáct měsíců. Je to náročná práce, protože nejde pouze o stavbu nového nádraží, ale o přestavbu celého železničního uzlu. Jde o stavbu, která se týká prakticky celého města. Je tedy třeba varianty posoudit z více hledisek.

Takže se posuzuje a posuzuje… Jinak nic nového?

Pozitivní novinkou je usnesení vlády z prvního července. Vláda se v podstatě přihlásila k dosud probíhajícímu srovnávacímu procesu a dala tak zelenou dokončení studie proveditelnosti.

Tak sláva, že se dokončí alespoň ta studie.

Obě varianty mají své výhody a nevýhody, avšak je nad slunce jasné, že přestavbu svého železničního uzlu Brno nutně potřebuje. A potřebuje ji co nejdříve.

Klíčové je tedy nyní podle vás hlavně to, aby se už konečně něco udělalo? Co pro tento projekt nebo proti němu dělá současná koalice? 

Klíčové kroky probíhají na úrovni státu, v rámci Správy železniční dopravní cesty, s. o. (SŽDC). Tím nejpodstatnějším krokem je nyní již zmíněná studie proveditelnosti, jejíž zpracování zadala právě SŽDC. Město Brno se podílí dvěma důležitými podklady nezbytnými pro zpracování studie proveditelnosti, a to studií dopravních modelů a studií prověření územních dopadů. Dopravní modely budou popisovat dopady posuzovaných variant na dopravní systém města. Studie prověření územních dopadů analyzuje totéž, avšak z hlediska vlivu na rozvoj města.

Studie ovšem ještě není samotné rozhodnutí, je to jen podklad k němu. Do jaké míry se dá podle vás očekávat, že politické strany ve vedení Brna hodlají závěry studie respektovat?

Myslím, že ANO a KDU-ČSL, a snad také Žít Brno, respektují proces srovnávání variant přestavby železničního uzlu a věřím, že budou respektovat jeho výsledek, ať už bude ve prospěch varianty Petrov, nebo Řeka.

Největší nejistotou současné koalice ve vedení města Brna je Strana zelených. Především není jisté, zda Zelení budou respektovat proces srovnávání variant projektu bez ohledu na vybranou variantu. S jejich náměstkem Anderem máme v tomto ohledu špatnou zkušenost. V roce 2007, když byl poprvé náměstkem, nechal zpracovat alternativní srovnávací studii variant přestavby železničního uzlu. Tato studie však měla tolik závažných vad, že se kvůli jejich reklamování tehdy mimořádně sešla rada města. Náměstek Ander však následně direktivně zastavil reklamační řízení a svévolně nedovolil jeho dokončení. Ukázalo by se totiž, že studie z roku 2007, kterou nechal zpracovat, byla manipulativní.

nadrazi-u-reky

Nerespektovat výsledky studie by však znamenalo de facto zahodit veřejné prostředky, které se do ní vložily, chápu to správně?

Jistě.

V jakém stavu se podle vás budeme v roce 2018 nacházet a co to bude pro Brno znamenat?

V roce 2018 bude, doufejme už napořád, po místním referendu o poloze nádraží, bude hotová studie proveditelnosti a velmi pravděpodobně bude také již vybraná varianta, která se bude realizovat. Pro Brno to bude, doufejme, znamenat konec sporů, které nejméně od roku 2004 z politicky zištných důvodů opakovaně vyvolávají zelení i Zelení.

Bude-li vybraná varianta Řeka, pak půjde-li vše přiměřeně dobře, do roka bude moci začít stavba. Bude-li vybraná varianta Petrov, začne se s její přípravou, která potrvá nejméně patnáct let. Budou-li pak veřejné rozpočty v dostatečné kondici, možná někdy kolem roku 2035 začne stavba. Ale i to považuji za optimistický odhad.

Riziko, že se nacházíme v posledním rozpočtovém období, kdy je reálná šance na získání finančních prostředků na brněnský železniční uzel, je vysoké. V nedávném rozhovoru to potvrdil ministr dopravy Dan Ťok: „Doufám, že se v Brně dohodnou na přesunu, případně na rekonstrukci nádraží. Tam by také šly peníze z operačního programu pro dopravu. Zatím se Brnu podařilo prokaučovat peníze z prvního období. Už jsem s nimi debatoval o tom, že jestli se jim to povede ještě jednou, tak už pak žádné nedostanou. Jako bývalému Brňanovi by mně to bylo líto.“

Takže pokud se rozhodování zpozdí, znamená to, že už pak nebude o čem rozhodovat, protože ať už se vybere cokoli, nebude to z čeho zaplatit?

Přesně tak. Riziko je vysoké.

Mohlo by to vést k tomu, že někdo by mohl použít zdržovací taktiku, aby celý projekt zhatil?

Bez komentáře.

Jestli se nádraží nepřesune do polohy u řeky a místo něj se realizuje varianta Pod Petrovem, ve výhledu zhruba patnácti let to může znamenat vybudování vysokorychlostní tratě mezi Bystrcí a Žebětínem. Je to tak?

Ano, to mohu potvrdit. Zapojení vysokorychlostních tratí do nového nádraží v poloze Pod Petrovem je možné pouze soustavou tří nákladných tunelů. První povede pod historickým jádrem města, druhý povede pod městskými částmi Kohoutovice a Jundrov a třetí pod Podkomorskými lesy.

Mezi tunelem pod Kohoutovicemi a Jundrovem a tunelem pod Podkomorskými lesy má, v případě varianty Pod Petrovem, vysokorychlostní trať procházet povrchově. Vyústění druhého tunelu bude uprostřed všem dobře známé obory s divokými prasaty, trať by pak pokračovala nynějšími poli, překonala by ulici Hostislavovu a prošla by mezi Žebětínským rybníkem a ulicí Chrpovou (podle dostupných orientačních výkresů spíše blíže ulici Chrpové). Zhruba po šesti stech metrech po překřížení ulice Hostislavova by trať měla zaústit do třetího tunelu.

Jaká je situace s dalším referendem?

Současné vedení města podpořilo, podle mého názoru protiprávně, konání místního referenda o poloze nádraží souběžně s krajskými volbami v roce 2016. Místní referendum sice být vyhlášeno muselo, avšak mnohem dříve.

nadrazi-pod-petrovem

Jak vidíte jeho smysluplnost?

Hlavní vadou tohoto referenda je velmi nešťastná formulace jeho otázek. Bude-li na ně zodpovězeno kladně, bude vedení města nuceno postupovat nejen proti variantě Řeka, ale i proti variantě Petrov, která vychází z návrhu Občanské koalice Nádraží v centru. To by mělo na státní orgány nešťastný, demoralizující vliv.

Místní referendum je tedy namířeno proti oběma možným variantám řešení železničního uzlu Brno. Další varianty, systémově odlišné od dnes známých a rozpracovaných variant Řeka a Petrov, neexistují. Opakuji: neexistují. Zelení aktivisté se snaží tvrdit opak, ale nemají pravdu. Tohle referendum je tak namířeno proti městu, jehož životním zájmem je přestavba železničního uzlu.

Dojde tedy na referendum, a jestli ano, tak kdy?

Proti konání místního referenda tak, jak je vyhlášeno, jsou podány dvě správní žaloby. Soudní řízení sice prozatím běží, avšak šance na zvrácení situace jsou malé. Místní referendum tedy pravděpodobně na podzim roku 2016 proběhne. Ať už bude platné a závazné, nebo nebude, zůstane po něm v Brně hořká pachuť a v Praze si budou dále jen ťukat na čelo. Radost budou mít pouze dva radikální „občanští“ aktivisté, kteří to celé od začátku organizují.

Děkuji vám za odpovědi, společně můžeme třeba ještě pozdravit Jakuba Patočku a Miroslava Patrika (organizátory referenda o přesunu brněnského nádraží) a někdy na shledanou.

I já děkuji, na shledanou.

 *

Rozhovor poskytnul Robert Kotzian internetovému magazínu Brnoprovas.cz. Přebíráme ho s laskavým svolením autorky.

V počátcích festivalu byla přehrada jak brčál, říká organizátor Ignis Brunensis

21. 6. 2015 v 22.24 • Témata: , , , , , , , ,

Brno /ROZHOVOR/ – V začátcích ohňostrojného festivalu na Brněnské přehradě byl problém sehnat jediného podnikatele na prodej párků. Podle Jiřího Morávka, ředitele společnosti Snip & Co, která pořádá Ignis Brunensis, se však i díky světelné show na přehradu vrátil život.

Zatímco někteří Brňané přehlídku, která v sobotu oficiálně skončila, vítají, jiní ji odmítají. Morávek si z kritiky nic nedělá. „Špatně o akci mluví lidé, kteří na ní nebyli a hodnotí ji od stolu,“ říká.

Osmnáctá přehlídka ohňostrojů Ignis Brunensis skončila, opět ji navštívily statisíce lidí. Jak vnímáte budoucnost akce?

Stále větší problém jsou peníze. Ozývají se hlasy, že tři miliony, které dostáváme od města, představují vysokou částku. To chci ale uvést na pravou míru. Po zdanění dostaneme dva a půl milionu, což je podstatný rozdíl. Město za tuto částku propagujeme. A když náklady na akci vydělím počtem návštěvníků, vychází dvě koruny na člověka. Festival je z veřejných peněz placený zhruba ze třetiny, většinu prostředků přináší soukromí partneři.

Smlouva o spolupráci s městem ale letos skončí. Máte představu, co bude dál?

Město zatím neřeklo, že smlouvu neprodlouží. Tvrdí to pouze někteří politici, kteří usilují o vytlačení Ignis Brunensis z města. Mají na to svůj pohled, který respektuji, ale jejich argumenty nejsou reálné.

Proč?

Říkají, že ohňostroje jsou hlučné. Budiž. Nicméně je potřeba připomenout, že měření ukázala, že daleko hlasitější je úder hromu. Povídá se také, že ohňostroje plaší a hubí ptáky. To je taky trochu jinak. Vyplaší je, ale rozhodně jim nijak neublíží. Koluje i fáma, že likvidujeme ryby v přehradě. Ale pouze se vylekají a rybáři si pak pochvalují, že líp berou.

Nejhlasitější kritika zatím přichází hlavně od náměstka brněnského primátora Martina Andera a radního z městské části Brno-střed Svatopluka Bartíka. Jak ji hodnotíte?

(…)

Zkráceno, celý text si přečtěte na stránkách Brněnského deníku Rovnost
Foto Michal Eger

Související

Zastupitelstvo Bystrce se přihlásilo k Ignis Brunensis. Proti jen Zelení
Festival v Bystrci jsou peníze v Bystrci
Ohňostroje na přehradě? Brno chce řešit smlouvu o finanční podpoře
Konec ohňostrojů v Bystrci? Budeme chtít náhradu

Z Bystrce na korfbalové mistrovství světa

13. 4. 2015 v 13.10 • Témata: , , , ,

Velikonoční víkend patří každoročně v korfbalovém světě Mistrovství světa hráčů do devatenácti let. V letošním roce se ho účastnila i Vendy Jemelíková z Bystrce, která byla benjamínkem českého výběru. Jaké jsou její zážitky z turnaje? Dále si můžete přečíst i pocity hrdých rodičů.

Jakub Máša: Vendy, v minulých dnech ses jako nejmladší hráčka účastnila juniorského Mistrovství světa hráčů do 19let. Jak a kdy ses dozvěděla o nominaci do širšího výběru?

Vendy Jemelíková: Od našeho klubového trenéra a následně přišla i oficiální pozvánka od reprezentačních trenérů.

Bylo pro tebe velké překvapení, že ses dostala do výběru, jako úplně nejmladší? Musela jsi plnit nějaké speciální úkoly jako benjamínek týmu?

Překvapení to pro mě bylo. Musela jsem se začít zlepšovat jak fyzicky tak technicky, abych stačila tempu starších hráčů. Naštěstí nosit pití a míče jsem nemusela 😀

10708783_10153163880102403_1771670921286377369_o

Jak probíhala celá příprava? Kolik jste měli soustředění? Byla příprava zaměřena pouze na korfbal nebo jste měli i jiné aktivity?

Celkem jsem absolvovala tři reprezentační soustředění ze čtyř. Dvě byly zaměřené klasicky na korfbal a na fyzickou kondici. Na poslední soustředění jel už pouze užší výběr 8 holek a 8 kluků. Tohle soustředění bylo spíše zaměřené na stmelování kolektivu jak se říká Teambuilding a poznání nových spoluhráčů. Hráli jsme společenské hry a soutěže .Měli jsme si také dovést společenské oblečení. Soustředění se mi velice líbilo a bylo velice pěkně připravené.

Kdy jste se dozvěděli o konečné nominaci? Jaká byla tvoje první reakce, když jsi se dozvěděla, že jsi ve výběru, který odjede do Holandska?

O konečné nominaci jsme se dozvěděli poslední den na soustředění. Abych pravdu řekla překvapilo mě to, o něčem takovém se mi ani nesnilo:)Byla jsem ráda, že se můžu zúčastnit takové velké události a zúročit tak celoroční trénování a něčemu novému se přiučit.

Kde se turnaj odehrál? Kde jste byli ubytováni a jaká byla celková atmosféra turnaje?

Turnaj se konal v Holandsku v přímořském městě Leeuwarden. Ubytovaní jsme byli v nedaleké vesnici v holandských rodinách. O tento turnaj byl nejen v Holandsku velký zájem. Na zápasy se chodilo dívat hodně lidí, atmosféra byla skvělá, on-line přenosy zápasů , net praskal ve švech.

11011643_10153166610737403_4238701643701833489_o

První den jsi nastoupila, po dvou porážkách českého výběru, až do zápasu s regionálním výběrem Holandska a podařilo se ti vstřelit hned dva koše. Popiš, jak k tomu došlo?

Ve dvanácté minutě se mi podařilo uvolnit se a vstřelit koš z větší dálky. Podruhé jsem se prosadila při útěku na dvojtakt po chybné obraně holanďanky:) Celkově pro mě byly zápasy přínosné a určitě jsem z nich získala cenné zkušenosti, za které jsem ráda.

Celkově jsi na turnaji vstřelila devět košů. Kterého z nich si nejvíce ceníš a na který budeš vzpomínat?

Nejvíce si cením koše, který jsem dala ve druhé minutě zápasu proti Belgii. Nikdo nečekal, že by Belgie hned v úvodu zápasu mohla prohrávat. Rozhodčí ani nezaznamenali, kdo ho vstřelil a připsali ho jinému hráči našeho týmu. Samozřejmě za všechny koše jsem ráda:)

Česká reprezentace nakonec získala konečné 9.místo, ikdyž cíl týmu byl jistě vyšší. Jaká byla atmosféra v týmu a jaký je tvůj pocit z tohoto turnaje? A motivace do budoucna!

Myslím si, že je škoda prohry proti Portugalsku, kde jsme prohráli pouze o jeden koš a kde zápas byl velice vyrovnaný a až do poslední chvíle se nevědělo kdo vyhraje. Stejně tak proti Německu, kdy nám výhra utekla pouze o tři koše. Zápasy ve skupině byly velice vyrovnané, bohužel štěstí stálo na straně soupeře .Atmosféra v týmu byla úžasná, byli jsme namotivovaní uhrát co nejlepší výsledky. Získali jsme nové zkušenosti a odehráli jsme spoustu skvělých zápasů a přiučili se novým věcem.

czech_republic_u19_2015

Jak prožívali vše kolem přípravy a samotného turnaje její rodiče?

Kdy a jak jste dozvěděli o nominaci Vendy do širšího výběru reprezentace do 19-ti let? V době první nominace měla, jako vůbec nejmladší hráčka výběru, pouhých patnáct let?

Tuto neočekávanou informaci jsme se dozvěděli na podzim od Vendy a k té se zpráva donesla od trenéra Jakuba Máši.

Věřili jste, že má šanci se nakonec probojovat do týmu, který pojede reprezentovat Českou republiku na Mistrovství světa hráčů do 19-ti let?

Vzhledem k tomu že byla nejmladší, jsme její konečnou účast na Světovém poháru neočekávali. Brali jsme její účast na přípravných soustředěních jako výbornou průpravu a trénink. Avšak Vendy zabrala a věřila si, že by se opět mohla do Holandska podívat…

Výběr se postupně zužoval a Vendy stále zůstávala? Jaká byla vaše reakce, když jste zjistili, že je v konečné nominaci a za 4 dny! odjíždí do Holandska?

Začali jsme péci bábovku do autobusu 🙂 Byla gratulace a pochvala.

Sledovali jste někde zápasy českého výběru? Měli jste od Vendy zprávy přímo z dějiště turnaje?

Informace o dění jsme především získávali na stránkách Světového poháru. Zde bylo možné některé zápasy sledovat on- line. Bohužel nejvyrovnanější zápasy naší reprezentace s Portugalskem a poté s Německem nebyly nasnímané kamerou. Sledovali jsme však on-line výsledky, což bylo velmi napínavé. Především 1. zápas s Portugalskem, kde naši vedli 2:0, poté soupeř vyrovnal a dále náskok týmů byl vždy jen o koš a neustále se vyrovnávalo. Bohužel závěr se podařil soupeři a vyhrál 7:6.

Rozdíl s psaným záznamem utkání byl v porovnání se záznamy z loňského SP U16 ochuzen o zápis základní sestavy a střídání. Avšak videa z utkání byla zdařilá.

Hodně informací a postřehů bylo na web. stránkách Českého korfbalového svazu.

S Vendy jsme byli neustále ve spojení. Neustále jsme fandili na dálku a drželi našim pěsti.

Bude mít pro ni účast na tomto turnaji pozitivní vliv i pro další korfbalovou kariéru?

Tak určitě …..:) Každý takovýto turnaj s kvalitními týmy je pro hráče obohacující. Uvědomí si, že lze sehrát vyrovnané zápasy s kýmkoliv, vyjma Holanďanů, kteří jsou korfbalově někde jinde. Předpokladem je hrát s chutí a radostí, bojovat jako lev a chtít vítězit. Občas i trošku toho štěstíčka.

Zdroj: www.korfbalbrno.cz, Jakub Máša

Jaroslav Petr: Jak se projeví soudem zamítnutá aktualizace brněnského územního plánu v Bystrci?

26. 1. 2015 v 10.51 • Témata: , ,

Před rokem odsouhlasenou aktualizaci Územního plánu města Brna zamítl v pátek 23. ledna 2015 krajský soud v Brně. Rozsudek odůvodnil přílišnou vágností aktualizace a jejím špatným zpracováním.

Vzhledem k tomu, že se toto rozhodnutí dotýká i brněnské městské části Bystrc, požádali jsme o vyjádření  1. místostarostu Jaroslava Petra, který má územní plánování v gesci.

Pane místostarosto, jaký je váš názor na rozhodnutí krajského soudu, kterým byla zrušena aktualizace územního plánu v Brně? Co toto rozhodnutí znamená pro Bystrc? Vítáte je nebo si naopak myslíte, že by aktualizace byla pro vaši městskou část přínosem?

Začal bych titulkem z tisku, který vyšel krátce po vynesení rozsudku Krajského soudu v Brně: „Krajský soud v Brně zrušil aktualizaci brněnského územního plánu. Platí tedy dvacet let starý územní plán. Podle žalobců novelizace umožnila legalizaci černých staveb, výstavbu v plochách zeleně a nahrávala některým developerům.“

Novinářský výklad tohoto rozhodnutí musím blíže a hlavně pravdivě upřesnit. Zrušena byla pouze aktualizace územního plánu, která byla odsouhlasena v červnu roku 2014, jinými slovy řečeno bylo zrušeno opatření obecné povahy. Územní plán jako takový zůstává v platnosti, a to ve stavu platném až do června 2014. Nejedná se tedy o návrat k územnímu plánu, který byl platný před dvaceti lety. Městské části Bystrc se toto rozhodnutí soudu v zastavěné oblasti příliš nedotýká. I nadále je v platnosti projekt Kamechy, Panorama, Horní náměstí a podobně.

Největší změna ovšem nastala v souvislosti s územím Brněnské přehrady. Všechny plochy, které v aktualizaci byly nově určeny pro rodinnou rekreaci, jsou tímto rozhodnutím zrušeny.

Domnívám se, že Brněnská přehrada a její okolí si vyžaduje nové komplexní řešení v oblasti územního plánování a rozvoje, a tedy z tohoto pohledu se vytváří nový prostor pro skutečně objektivní a důsledné řešení celkové územní kapacity okolí vodní plochy s položením důrazu na smysluplné pojetí sportovně rekreačního využití tohoto územního celku. Bude možno také provést důkladnou inventuru všech staveb a stavebních prací v této lokalitě.

Co to bude znamenat pro chatu bývalého náměstka předchozího primátora Ladislava Macka? 

Ke konktétním případům nejsem zplnomocněn se v tuto chvíli vyjadřovat. Zcela určitě ke zrušení aktualizace územního plánu se vyjádří Rada MMB v nejbližším možném termínu.

Pevně věřím, že na základě rozhodnutí Krajského soudu v Brně připraví Odbor územního plánu a rozvoje MMB takové varianty aktualizace územního plánu, které nebude možno zpochybnit při procesu schvalování a ani při případném dalším napadením u soudu.

Musíme si zvyknout na to, že silové prosazování názorů uzavřené skupiny lidí nemá naději na úspěch. Nové vedení Radnice má nyní velký prostor pro prosazení svých vizí a může připravit moderní a plně funkční komplexní řešení územního plánu města Brna. Zcela určitě bude i naše MČ v připomínkovém řízení uplatňovat své vlastní specifické požadavky na zachování udržitelnosti rozvoje Bystrce a jejího okolí.

Mimo jiné se zaměříme na stavebně územní dořešení a využití plochy v blízkosti OC MAX až po ulici Nad Dědinou a Páteřní. Zde by například mohl vzniknout i multifunkční objekt s převážným využítím pro sport, relax a volnočasové aktivity. Právě tyto služby pro obyvatele jsou v Bystrci nedostatečně pokryty.

Obecně řečeno celé nové koaliční vedení bystrcké Radnice bude usilovat o to, aby naše městská část byla zdravá, kulturní a vzdělaná a od toho se budou také odvíjet všechny naše požadavky na novou aktualizaci územního plánu a rozvoje.

Děkujeme za vyjádření.

-pro-
Zdroj: www.probystrc.cz

Rozhovor: Trenér A týmu RCB Jiří Vrána

12. 12. 2014 v 06.35 • Témata: , , ,

Trenér ragbistů Bystrce Jiří Havran VránaPo sestupu A týmu RCB z extraligy nastoupil na pozici hlavního trenéra Jiří Vrána. Jeho ragbyový život je pevně spjat s naším klubem. Své největší úspěchy, dva tituly mistra ČR, vybojoval v dresu RC Mountfieldu Říčany.

Jak se událo, že z hráče jsi skočil do role trenéra A týmu RCB?

Jiří Vrána: Na konci loňské sezony, kdy jsme sestoupili z Extraligy, vzalo vedení „A“ týmu zodpovědnost na sebe a odstoupilo. Mužstvo tak zůstalo bez trenérů a reálně hrozilo, že vedení klubu za dané situace bude muset „A“ tým rozpustit. To jsem samozřejmě po 30 letech v klubu nemohl dopustit a domluvil jsem se s dalšími matadory z Bystrce, Markem Burianem a Karlem Opravilem a vedení „A“ týmu jsme takto „z nouze“ převzali. Ten tak zůstal zachován, pokračuje dál a já jsem najednou míň hráč a víc trenér.

V loňské sezoně byla jarní část dost velkým neúspěchem a končila sestupem z extraligy. Co v týmu nefungovalo?

Myslím, že se na tom podílelo několik faktorů. Jednak kádr, který při vší snaze nebyl schopen konkurovat v dlouhodobé soutěži dalším týmům z Extraligy. Dalším, mnohem významnějším faktorem byla „hlava“ týmu. Z týmu se vytratila duše, srdce. Úplně chyběla radost z rugby, bojovnost, zápal pro hru, chuť něco dokázat. Všichni, včetně mě, už na jaře chodili na hřiště jen s tím, aby to nějak odehráli a už to bylo za nimi. Chyběla vůle a nenašel se nikdo, kdo by ji znovu našel, šířil a vlil to vše týmu nazpět do oné „hlavy“. Posledním faktorem, který bych chtěl zmínit byli hostující hráči z týmů mimo Extraligu. Měl jsem z velké většiny z nich pocit, že to nedělají, aby Bystrc hrál dlouhodobě Extraligu, ale aby si zvyšovali svoji hráčskou „kvalifikaci“, počet extraligových startů, ale jejich prioritou zůstala hra za jejich vlastní tým.

V tabulce je A tým RCB po podzimní části I. ligy na 3. místě s minimální ztrátou na druhé a první místo. Co by jsi hodnotil kladně na hře týmu a co naopak negativně?

Podzimní část I. ligy proběhla v optimistické variantě mých přání a očekávání. Je pravdou, že jsme v tabulce až třetí, ale pouze s minimální bodovou ztrátou na naše největší soupeře, Přelouč a Petrovice. Moc se nám líbí naše pozice, kdy budeme útočit „zezadu“ na tyto dva konkurenty. Máme oproti nim velkou výhodu, že jako jediní s oběma budeme hrát svoje jarní utkání na domácím hřišti. Domácí prostředí je v I.lize nespornou výhodou a my ji hodláme využít, tak abychom splnili naše předsevzetí udržet naši výkonost a výsledky na co nejvyšší úrovni. Mně jako trenérovi se líbí, že všichni hráči přijali filozofii útočného, agresivního rugby, kde je nutné mít iniciativu a soupeře nepustit k režii zápasu. To se nám nedařilo snad jen jeden poločas ve Zlíně. Jinak jsme byli aktivní i v utkáních, která jsme prohráli. Docela se snažíme na každého soupeře připravit, poupravit taktiku, způsob hry a to se vždy potom na hřišti daří jen v občasných pasážích a ne celých 80 minut a s tím je ještě nutné hodně pracovat. Věřím, že hra s rozumem vůbec v českém rugby není moc používána a velmi často hráči hrají živelně, bez rozmyslu, jen na sílu a náhodu. Já bych chtěl naše kluky toto naučit a to je opravdu dlouhodobý úkol.

Jiří Vrána v dresu RC Mountfield Říčany - mistr republiky v ragby

Tvá práce u A týmu bude pouze pro tuto sezonu, nebo by jsi s týmem rád pracoval dlouhodoběji, jaké jsou Tvé plány?

Vlastně ani nevím, ještě jsem o tom nepřemýšlel. S funkcí trenéra je spojeno mnoho netrenérských, spíše manažerských, výkonných a doslova úklidových činností, které mě upřímně nebaví a nenaplňují. Na druhou stranu, samotné trénování, předávání zkušeností, práce s hráči i soupeři mě baví hodně. Sám bez pomoci Marka a Karla bych to určitě nezvládal a celé to považoval za opravdu nouzové řešení. V dnešní podobě to ale funguje, atmosféra v týmu je výborná, výsledky i hra taky nejsou špatné a tak se vůbec nebráním v této konstelaci pokračovat. Na druhou stranu jsem ale vždy připraven s klidem uvolnit pozici zkušenému a kvalifikovanějšímu trenérovi nebo trenérskému týmu.

Jakým směrem by se mělo ubírat bystrcké ragby?

Začnu trošku od jiného lesa. Situace v Bystrci je naprosto totožná jako v celém českém rugby. Úroveň českého mužského rugby, stejně jako v Bystrci, klesá. Po úspěšné generaci, narozené v 70tých let je 10-15ti letá díra. Chybí střední generace kvalitních hráčů. Vždyť ve všech týmech Extraligy i I.ligy jsou oporami hráči okolo 40ti let. A pak až nadějní 20ti letí, jako např. ve Spartě. To je pro české rugby i Bystrc problém! Trendy také spoluurčuje svět za hranicemi české kotliny. I když to tak v poslední době může vypadat, nemyslím si, že se IRB odklání od 15-kového rugby. Je to jeden z pěti nejrozšířenějších sportů na planetě a bude i nadále. K tomu se přidalo v posledních letech i sedmičkové rugby, které hlavně díky jejich prezenci na Olympiádě nabírá na rozšířenosti a sledovanosti. Jejich zapsání na Olympijské hry já ale přičítám spíše možností uspořádat turnaj v 7s během 14-ti dní, které tyto hry trvají. Nadále si ale myslím, že by měli pořadatelé na této akci radši populárnější patnáctkové rugby. Tedy co se Bystrce týče, jsem přesvědčen, že tak jako posledních 65 let, by nadále měl být patnáctkový „A“ tým vlajkovou lodí našeho klubu. A veškerá mládež, členové klubu a i směřování klubu by se k tomu mělo hlásit. Myslím si ale také, že se můžeme s klidem pochlubit tím, že jako jedni z mála v Česku jsme schopni mít čistý specializovaný tým 7s, který jednak formuje mladé hráče a jednak zvyšuje prestiž našeho klubu. Oslím můstkem přes mladé hráče zpět k tomu co čeká Bystrc hráčsky. Jsem vždy ohromen a naplněn radostí, když se mohu jako divák účastnit žákovských turnajů. Jednak jsou to dnes již velké společenské události, účast a participace všech rodičů je ohromující a jsme přesvědčen, že se tam vytváří nová generace úspěšného rugby v ČR. A samotná bystrcká omladina je nadějí ještě větší. Patří ve všech kategoriích ke špici, jak počtem hráčů, tak úrovní hry. Budoucnost bude lepší než je přítomnost, kterou ale musíme pro tyto děti dobře zvládnout a nachystat.

Za A tým RCB nastoupil v posledních 3 utkání bývalý kapitán Dragonu Jaroslav Žemlička. Jaký máš názor na jeho rozhodnutí a případnou diskuzi o spolupráci obou klubů o které se vyjádřil.

Upřímně, byl jsem z jeho kroku velmi překvapen a dokud jsem jej neviděl ve dveřích, nevěřil jsem, že opravdu přijde mezi nás. Ale o to lépe to ve skutečnosti dopadlo a je super takového hráče v týmu mít. Jeho kvalita a ohromné zkušenosti by rád využívalo každé české mužstvo! A lidsky je to ještě jednou tak příjemnější spolupráce než jsem očekával!!! Spolupráce klubů je pro mě ale úplně jiná otázka. Jsem znám svým rezervovaným postojem k pojmu „brněnské“ rugby. Podle mě nic takového neexistuje a často to jen bývalo, minulý čas zdůrazňuji(!), využíváno ve prospěch jednoho klubu. V současnosti s O.Scheinerem mluvíme a jen shodou neblahých okolností okolo ME U20 jsme například ve fázi přípravy nespolupracovali více. Komunikace byla velmi přátelská a korektní a já si jí velmi vážím! Chci zdůraznit, že nechovám žádnou antipatii k RC Dragon, nakonec můj otec dodnes má v Cacovicích mnoho fotografií a patří neodmyslitelně k „Flintě“. Na druhou stranu, ale musím přiznat, že se necítím zodpovědný za dnešní situaci v Dragonu. A tuto odpovědnost nechci ani uměle přenášet na naše hráče, kteří by mohli za RC Dragon nastoupit. Dostali od nás, ode mě, naprosto volnou ruku ve výběru klubu, kde budou Extraligu hrát a k tomu také radu, ať se chovají sobecky a vyberou si tým podle toho co jim přinese, co se v něm mohou naučit. Nejsem si úplně jistý, že dnes by volili stejně jako v létě a na druhou stranu mám obavu, že by situaci v Dragonu nijak zásadně nezměnili. Myslím si totiž, že Dragon trpí stejným problémem jako my, jako celé české rugby, o kterém jsme již hovořili.

Tedy nazpět ke spolupráci, moc rád bych využil a využíval možných synergií jako jsou společné tréninky, předávání zkušeností a nápadů a případně spolupráci při kontaktu s městem, rugbyovou unií a případně i v některých mládežnických kategoriích, kde se to bude jevit jako optimální varianta. Poté se tu ale ještě vznáší otázka spolupráce užší, ne-li nějaká forma spojení klubů. Je to o mně dlouhodobě známo a není tedy překvapení, když řeknu, že jsem zásadně proti! Dávno než došlo k experimentu na Ostravsku jsem to odmítal a nadále se domnívám, že jde o destrukci identity, hráčské základy a nakonec celé struktury obou spojovaných klubů. Tato varianta nemá žádného dlouhodobého vítěze. Přidám k tomuto ještě osobní zkušenost. Hrál jsem před týdnem proti Havířovu, kdysi tvrdém, hrdému a těžkému soupeři a měl jsem pocit, že tak jako my loni, to mužstvo nemělo duši. Jen utkání odehrávalo, naprosto bez energie. A nevšiml jsem si, že by tato zaplacená vysoká cena byla vidět na výsledcích Mariánských Hor. Nakonec si ani nedovedu představit, že by po Praze kolovala otázka, proč se Slavia, které se taky nedaří, nespojí třeba se Spartou nebo s Petrovicemi? Můj názor je, že oba týmy, Bystrc i Dragon, si tou nadcházející neradostnou dobou musí samostatně projít a kdo už příliš podlehne skepsi, ať se jde podívat na tu parádu na žákovské turnaje a uvidí, že oba týmy zase během pár let budou vysoko!!

Jiří Vrána v dresu RC Brno Bystrc

Jak se budou hráči připravovat v dlouhé zimní přestávce?

Já jsem příznivcem kratších a intenzivních příprav a tak bude tedy vypadat i naše zimní-předjarní příprava. Do Vánoc necháme všechny odpočinout, ztratit šišku z dohledu, aby se zase na rugby těšili. Od ledna začneme dvěma výběhy za týden, zaměřené na výbušnost a intervalové běhání a k tomu chceme jednou týdně přidat tělocvičnu, hrát kolektivní sporty. Jednak chceme, aby měli hráči stále nějaký balon v ruce a nezapomněli ho držet, nezapomněli se orientovat v prostoru, vidět a hledat se. A taky si od toho slibujeme udržení a semknutí kolektivu-party. A na závěr přípravy-začátek sezóny bychom chtěli dát soustředění. Intenzivní, až na krev, tak abychom potom „našlápnutí“ vletěli přímo do ligy.

Tvoji synové již nastupují také v dresu RCB, takže jméno Vrána bude mít v bystrckém ragby následovníky?

To je osobní otázka, ale rád se k ní „hrdopyšně“ přihlásím. Moji oba synové hrají v Bystrci rugby. Starší(12 let) hraje za U15 a musím říct, že mě moc příjemně překvapil, jak to zvládá a co na hřišti předvádí. Mladší(9) hraje za U11 a patří k tahounům týmu. I když tady už jsem „rugbyovou povahu“ během jeho výchovy tušil, tak z něj mám úplně stejnou radost. Jsem na oba, tak aby to moc nevěděli, velmi pyšný … a jinak co se jména Vrána ve třetí bystrcké generaci týče, jsou tu další 3 „malý vráňata“ v řadě, která jednou určitě více či méně do chodu klubu zasáhnou. Rád bych tady při této příležitost přidal jednu obecnou poznámku. Na dětech, které se kolem tohoto krásného sportu od malička pohybují, je hodně vidět, jak obrovskou výhodu mají velké rugbyové země při startu a výchově malých dětí-budoucích hráčů. O to vetší úkol mají před sebou, ale taky poklonu si zaslouží, všichni trenéři těchto kategorií!!

T.K.

Článek i fotografii jsme převzali s laskavým svolením šéftrenéra RCB Tomáš Krejčího ze stránek Rugby Clubu Bystrc.

Největší problém Brna je chybějící strategie, míní Jaroslav Kacer

15. 9. 2014 v 22.07 • Témata: , , ,

Server iDnes.CZ zveřejnil rozhovor s kandidátem TOP 09 na primátora Brna Jaroslavem Kacerem. Jaroslav Kacer, který se v Bystrci narodil, je od roku 2010 zastupitelem nejen Brna, ale i naší městské části. V letošních komunálních volbách kandiduje v Bystrci na šestém místě. Má tedy k Bystrci silný vztah a tak, když nás jeden z jeho stranických kolegů požádal o převzetí rozhovoru, nebyl žádný důvod nevyhovět.

*

Jaký je největší problém Brna?

Jaroslav Kacer: V zásadě není jasné, kam město směřuje a co chce. Chybí strategie města a jsou přijímána nekoncepční řešení bez otevřené diskuse. Někdy to vypadá, že nejenom brněnští politici se nejsou schopni domluvit a nikam to nevede. Příkladem může být poloha nádraží, změna územního plánu či strategie parkování, projednávaná až nyní, přestože byl na přípravu dostatek času. O plánování investic nemluvě. Městské společnosti se neumí domluvit na koordinaci prací a pak jsou některé ulice trvale rozkopané apod. S podporou turistického ruchu, ve kterém má město velký potenciál, je to rovněž tragické. Příkladem budiž nepovedený web pro návštěvníky.

Jak byste řešili vleklé spory kolem polohy nádraží? Mělo by nyní město něco dělat se zanedbaným prostorem před nádražím, nebo má s investicemi čekat, až se rozhodne o poloze?

To, o čem může Brno rozhodnout a prakticky okamžitě něco dělat, a to bez enormních investic, je úprava okolí nádraží, které minimálně dalších deset let budeme využívat v současné podobě a které je opravdu tristní. Za klíčovou pak považujeme celkovou modernizaci železničního uzlu Brno a jeho napojení na vysokorychlostní tratě, což je pro nás důležitější než konkrétní poloha nádraží. Jsme připraveni respektovat odborné stanovisko Ministerstva dopravy jak z pohledu technického, tak finančního, aby toto vše bylo vůbec realizováno, a to v co nejkratší době.

Mělo by Brno koupit od německého partnera jeho většinový podíl ve firmě Veletrhy Brno?

Město by v prvé řadě mělo najít strategického partnera, jenž má s oborem výstavnictví dostatečné zkušenosti, jak se to třeba podařilo ve Vídni. Pokud se toto nepodaří, pak je nutné otevřít diskusi o budoucnosti výstavnictví v Brně a pokusit se najít jiné řešení.

Co je vaše priorita v oblasti sportu?

Především podpora mládežnického sportu, podpora neziskových organizací věnujících se sportu dětí, mládeže a seniorů. Zavést otevřené dotační podmínky a důslednou kontrolu účelovosti poskytnutých dotací.

Co je vaše priorita v oblasti kultury?

Nastavit transparentní systém poskytování dotací pro kulturní instituce a projekty a také podpora nezávislé kultury v Brně. Zrevidovat všechny dosavadní kulturní akce ve městě a nastavit jasnou koncepci kultury. Nemusíme chodit daleko, příkladem může být třeba divadelní festival v Plzni oproti obdobné akci v Brně apod.

Mělo by Brno zřídit post hlavního architekta?

Současný stav v této oblasti je zcela nevyhovující a je nutné jej změnit. Navrhujeme zřídit mezinárodní panel odborníků, který se bude skládat z urbanistů a architektů, a ten by řešil danou problematiku podle nejnovějších ověřených zkušeností ze světa.

(…)

 Celý rozhovor si přečtěte na brno.idnes.cz
Foto TOP 09

*

Související

Jaroslav Kacer: V Bystrci jsem se narodil

 

Iva a Mirka: Klubák je pro všechny

2. 9. 2014 v 21.03 • Témata: , , , , ,

Rodinné centrum Klubák otevřelo své prostory teprve před několika dny v Bystrci na náměstí 28. dubna. Nabídne nejen dětem řadu kroužků a kurzů ve vlídném rodinném prostředí. Dvě dámy, které za Klubákem stojí, Iva Drobiszová a Mirka Weiszová, pro Bystrčník popsaly, jak takové centrum vzniká a žije.m+i_3a

Klubák – co a kdo to je?

Klubák je rodinné centrum, které chce každému poskytnout zábavu a možnost strávit svůj volný čas v příjemném prostředí. Naše služby jsou určené především dětem, ale své si u nás najdou i dospělí.

Kolik lidí, jak vás napadlo něco takového založit?

RC Klubák jsme se rozhodly založit s kolegyní na konci loňského roku. Poznaly jsme se v zaměstnání, kde jsme strávily zhruba 5 let, ale práce nás nenaplňovala a tak jsme šly jinou cestou.  Jedna z nás organizovala oslavy na klíč, druhá si našla nové zaměstnání a jako koníčka pořádala pravidelně akce pro děti a jejich rodiče ze svého okolí.

Vzhledem k tomu, že obě velmi rády pracujeme s lidmi a především s dětmi, tak nás napadlo, že by nebylo špatné otevřít si nějaké centrum, kde by se mohlo scházet více lidí a trávit zde svůj volný čas. Provedly jsme menší průzkum a překvapilo nás, jak velká poptávka je. Nabídka kroužků v Bystrci je docela omezená, buď je nedostatek volných míst, špatná dostupnost od MHD nebo vzdálenost od místa bydliště.

_MG_1384

Co plánujete na příští školní rok, po prázdninových táborech?

Klubák začal svoji činnost letos v létě zmiňovanými příměstskými tábory.

Od září máme připraveno plno různých zájmových aktivit jako výtvarné, rukodělně a kreativní dílny, jazykové kurzy, cvičení i tanec. V nabídce je i hlídání dětí od 3 let. Děti si budou moci také pohrát v naší herničce, která bude v provozu mimo konání kroužků v hlavní části našich prostor. Veškeré časy se dozví rodiče z našich webových stránek, kde si mohou stáhnout náš rozvrh.

Další, na co se mohou obyvatelé Bystrce a okolí těšit, budou různé jednorázové akce jako třeba víkendová divadélka, mikulášské besídky a karnevaly, dílny na výrobu adventních či velikonočních dekorací apod. Naše prostory si bude možné také pronajmout například na soukromou oslavu.

_MG_1379

Na jakou věkovou kategorii dětí se zaměřujete?

Naše rodinné centrum je zaměřeno na všechny věkové kategorie. Pro ty úplně nejmenší máme připravená různá cvičení a kreativní dílničky, do kterých se zapojí nejen oni, ale i jejich rodiče nebo prarodiče. Pro děti školkového věku a děti školou povinné jsou připraveny zájmové kroužky. Každý si u nás najde vše od pohybových aktivit (Street dance, Dance aerobic) až po výtvarné a jazykové kurzy. Nabídka je pestrá i pro dospělé. Velkým lákadlem je kurz rukodělných prací, kde si s námi budou moci slečny, maminky i babičky něco uháčkovat, vyrobit si šperk apod. Přijít samozřejmě mohou i muži :).  A pro ty, co se rádi udržují fit, nabízíme různé lekce na protáhnutí těla jako například Pilates, Powerjogu, Bodybalance, Aerobic aj.

_MG_1372

Proč právě v Bystrckém mlýně? Podle firem, které tam sídlily před vámi, jde o docela drahé místo, je to pro vás rentabilní? Jak vůbec bude Klubák financován, uživí se?

Když jsme se rozhodly, že do toho půjdeme, byl největší problém sehnat vyhovující prostory. Zkoušely jsme školy i radnici zda nemají něco volného, ale bohužel nic vhodného nebylo. Nakonec jsme se dozvěděly o plánech pana Mahovského, který se rozhodl, že zvelebí Bystrcký mlýn na Centrum obchodů a služeb. Spojily jsme se s ním, probraly jeho podnikatelské plány, představily mu ty naše a slovo dalo slovo, nabídl nám krásné prostory na skvělém místě.  Součástí celého objektu bude například pekař, řezník, kavárna, vinotéka, zubní ordinace, aj.

Provoz našeho centra nebude nejlevnější. Musíme těžké začátky překonat, ale věříme, že se bude Klubáku dařit.  Pan Mahovský nám vyšel velmi vstříc a zrekonstruoval celé prostory dle našich požadavků na své náklady, za což bychom mu i touto cestou chtěly moc poděkovat. Ovšem ani vybavení centra veškerými pomůckami a nábytkem není levná záležitost.

_MG_1371

Žádáte o dotace, jestli ano, odkud a v jaké výši?

O dotace se pokusíme zažádat. Pravděpodobně oslovíme Jihomoravský kraj a město Brno. Snažíme se sehnat i nějaké sponzory. Pokud by se někdo našel, ať nám dá vědět, uvítáme ho s otevřenou náručí :).

Spolupracujete nějak s městskou částí? Co pro vás může radnice udělat?

S městskou částí zatím nijak nespolupracujeme. Samozřejmě, že bychom přivítaly jakoukoliv pomoc. Ať už finanční, materiální či propagační…. Doufáme, že se do budoucna prostor a dobrá vůle pro společnou komunikaci najde.

A nějaký vzkaz na závěr?

Vzkaz – spíše pozvání :).

Po letních prázdninách pro všechny chystáme Den otevřených dveří. S dětmi budeme tvořit, rodiče se blíže seznámí s naší činností. V průběhu září pak budou probíhat cvičební lekce za poloviční ceny nebo ukázkové hodiny zdarma u výtvarných činností.

Tímto Vás jménem celého týmu Klubáku zveme do našeho centra, máte se na co těšit :).

 

Jaroslav Petr: Jsem noční pták

28. 8. 2014 v 14.51 • Témata: , ,

Rozhovor s PhDr. Jaroslavem Petrem, kandidátem hnutí ANO 2011 na starostu Bystrce, zaslalo Bystrčníku hnutí ANO. Zveřejňujeme jej bez úprav. Všem kandidujícím stranám připomínáme, že Bystrčník je otevřený prostor, v němž mohou své kandidáty představit bez jakýchkoli překážek.

jaroslav-petr-824

1.Většinou se rozhovory poskytují  během dne.My jsme museli respektovat pracovní vytíženost hlavního protagonisty a tak je dvanáctá hodina noční začátkem našeho setkání s kandidátem na starostu v Brně-Bystrci.V této chvíli již většina lidí spí.Kdy se ukládáte ke spánku  Vy ?

Jsem noční pták. Nerad vstávám brzy ráno.Je to asi také dáno mojí původní profesí dramaturga a scénáristy.Ve sdělovacích prostředcích se většinou pracuje hlavně odpoledne a pracovní směny končí pozdě v noci.Mně se nejlépe psaly texty vždy v noci,kdy je klid a neotravují vás mobily a pracovní porady.Navíc se celoživotně vzdělávám a na to přes den není čas.

2.Jakými profesemi jste v životě prošel ?

Po absolvování fakulty žurnalistiky na UK v Praze jsem nastoupil do redakce zábavných pořadů v brněnské televizi jako dramaturg.Tam jsem působil deset let a jsem autorem desítek televizních pořadů.Největší úspěch jsem slavil se seriálem Slovácko sa nesúdí a jsem i spoluautorem společně se spisovatelem Karlem Štorkánem i cyklu kriminálních příběhů s názvem Stopy zločinu.

Po revoluci v roce 1989 jsem založil vydavatelskou a reklamní firmu. Vydávám dodnes dva celostátní odborné časopisy a věnuji se také otázkám regionálního rozvoje.

3.Kdy jste začal pomýšlet na funkce ve  veřejné správě a samosprávě ? Jakou to má souvislost s Vaším profesním zaměřením ?

Od revoluce jsem nebyl členem žádné politické strany,ale dlouhodobě se angažuji  jako občanský aktivista. Poskytl jsem několik kritických rozhovorů redakci  Parlamentních listů a tak se u mě vlastně jedná o přirozený vývoj a vyvrcholení mých snah demontovat zkorumpované politické a ekonomické vazby,které jsou v našem státě prorostlé jako metastáze.Dotýká se to nás všech a já se s tím nechci smířit.Hnutí ANO 2011 je nyní jediným uskupením,které má šanci něco změnit.Etablované politické strany téměř čtvrt století byly u moci a dotáhly nás na pokraj bankrotu.

Mnoho let  se potýkám s úředníky na ministerstvech a vím,jak je to všechno propletené a nefunkční.Věnuji se hlavně otázkám regionálního rozvoje,výstavbě měst a obcí a také propagaci České republiky v zahraničí i proexportní politice.Tím chci naznačit,že mám radnici i občanům co nabídnout.

4.Co by se mělo změnit v Brně- Bystrci ?

Vždy jsem byl  úspěšný ve funkcích projektového manažera a starosta je svým způsobem takový manažer.Mám mnoho zkušeností i ze zahraničí,kde často působím.Vím,jak veřejná správa funguje v Evropě,Asii i na jiných kontinentech.Každý územní celek má svůj hardware i software,tím mám na mysli budovy a infrastrukturu na straně jedné a softwarovým vybavením mám na mysli lidi-jejich znalosti,zkušenosti,sociální zázemí ,možnosti  sportovního a kulturního vyžití atd. Městská část Bystrc patří k nejhezčím a nejzdravějším v Brně. Sídlište  slouží  pro celé Brno jako zásobárna pracovní síly.Více než 90 procent lidí dojíždí za prací. V této městské části nikdy nebude velká fabrika a ani velkosklad typu Amazon a tak musíme využít toho, co máme a přitom náležitě nevyužíváme. Zejména ve službách, turistickém ruchu a sportovních zařízeních můžeme nabídnout mnoho nových pracovních míst. Brněnská přehrada se musí proměnit v oázu kultury, sportu a doprovodných relaxačních servisních služeb.

Sídliště se dále rozrůstá a není  zabezpečena adekvátní  dopravní  infrastruktura,nákupní možnosti,parkovací místa. Velkým problémem je nedostatek  míst ve školkách.

Stručně řečeno-chtěl bych se věnovat především lidem a jejich problémům a čerpání fondů EU pro rozvoj lidského potencionálu. Samozřejmě i dotace na rekonstrukci domů jsou důležité a také v tomto směru je co dohánět.

Sídliště nesmí být jen noclehárnou,ale mělo by lidem poskytovat dostatek kvalitních kulturních a sportovních areálů a aktivit.Dodnes nemáme Aquapark,přírodní hlediště a přitom podmínky pro jejich umístění  jsou více než příznivé.Mládež potřebuje nový multifunkční  areál a matky s dětmi  středisko ,kde bude zabezpečena „krátkodobá“ chůva a doplňkový předškolní vzdělávací program .

5.Sídliště tvoří i celá řada seniorů.Jak se o ně postaráte ?

V tomto směru je mým záměrem spojit finanční prostředky s magistrátem a Jihomoravským krajem  a vybudovat  dům pro seniory s moderními  parametry.

6. Proč stavět domy pro seniory?

    Existuje jasná odpověď – zde je jeden z návodů proč a jak tento problém řešit.

 Na českém trhu rostou novostavby bytů a domků jako houby po dešti. Výběr různých typů, lokalit a cenových hladin dokáží uspokojit všechny zájemce o nové bydlení. Takže na první pohled se může zdát, že nabídka bydlení je pro všechny a každý si může vybrat.

Problém nastává v okamžiku, kdy člověk starší generace začne hledat možnost, kam se přestěhuje ze svého velkého bytu  nebo domu  na  jehož údržbu již nestačí a nechce bydlet v domově důchodců či podobném zařízení. Takové byty na českém trhu stále chybí.

Nové bydlení podle potřeb staršího člověka, by mělo splňovat několik nezbytných kritérii jako je snadný bezbariérový přístup, umístění v odpovídající klidné lokalitě, ale zároveň ne v separaci od společenského dění. Také dostupnost služeb jako je doprava k lékaři, pomoc při osobní hygieně, stravování, s nákupy a drobným úklidem, praním, žehlením atd., je nezbytná pro zajištění bezproblémového a příjemného života seniora. Důležité je to, že za tyto služby senior platí až v okamžiku, kdy je chce čerpat a čerpá. Nic není povinné, ale naopak připravené k využití.

Tyto bytové jednotky nabízí zcela samostatné a nezávislé bydlení pro seniory s možností využívat celou škálu služeb přizpůsobených jejich potřebám.

Významnou devizou takových bytových jednotek je záruka klidného soužití klientů, kteří si užívají zaslouženého odpočinku. Podle platných zákonů může takový dům, respektive byt v takovém domě, obývat pouze člověk pobírající starobní důchod nebo dávku obdobnou – důchod invalidní.  Jednotku může vlastnit kterýkoliv z našich spoluobčanů, např. Vaše děti, ale užívat jednotku může pouze a jen senior.

Areál domu je oddělen od ostatních veřejných i soukromých ploch průčelím hlavního objektu a pevným oplocením tak, aby do areálu mohli vstupovat pouze ubytovaní a nikoliv náhodní kolemjdoucí. Vstup do objektu je přes bránu ovládanou elektrickým zámkem z každé jednotky samostatně.Uvedl jsem vzorový příklad řešení Domu pro seniory a my se zasadíme,aby takové zařízení bylo i v Bystrci.

7.Kde na všechny projekty vezmete peníze ?

Rozpočet městské části samozřejmě všechno nepokryje, ale pro oblast podpory podnikání, cestovního ruchu, tvorby nových pracovních míst atd. obdrží ČR v letech 2014-2020 od EU stovky miliard. Je třeba intenzivně využívat prostředků, které zatím radnice příliš nečerpala. Budeme muset také provést důkladný audit investic a urychleně postavit tým, který připraví kvalifikovaně projekty i žádosti o dotace.

8.Co závěrem vzkážete svým voličům ?

Věřím v přirozený instinkt lidí a jejich správný odhad. Myslím, že všichni chceme změnu a všichni věříme,že i v Brně- Bystrci bude líp. ANO 2011 je nadějí,která rozhodně přichází již nyní.

Děkuji za rozhovor

IP-redaktorka ANO 2011-MO Brno-Bystrc

 

Kapitán Dosty Jirásek po deseti sezónách končí v Bystrci

30. 7. 2014 v 19.26 • Témata: , , , ,

Po deseti odehraných sezónách opouští Dostu Bystrc její kapitán Ladislav Jirásek. V klubu působil od jara roku 2005. Hrál za ni ve třech různých soutěžích celkem ve 244 zápasech. V novodobé historii klubu je v tomto ohledu rekordmanem a ještě dlouho tomu tak bude. Během deseti sezón zažil deset trenérů (Tibor Duda, Oldřich Machala, Zbyněk Zbořil, Libor Danihelka, Mario Rossi, Oldřich Janusicza, Roman Kotol, Michal Kugler, Radek Toman a Bohumil Smrček) a nespočet spoluhráčů.

Rozhovor s Ladislavem Jiráskem přebíráme ze stránky www.fotbalbystrc.wbs.cz  s laskavým svolením pana Miroslava Procházky.

Kde bude Tvé nové působiště?

V Rakousku, USV Klement.

Jaká to je úroveň? K čemu bys to přirovnal?

Těžko říct. Zatím jsem hrál jen dva přáteláky, bude to asi něco jako 1.B třída. Je to jedna nejnižších soutěží.

Můžeš prozradit, jak se člověk dostane k takovému zahraničnímu angažmá?

Marcel Krajíček mně zprostředkoval test. Asi jsem se jim líbil i společně s Pavlem Outratou.

Takže tam budete spolu hrát…

Takže tam budeme spolu hrát.

Máš přehled, kolik jsi odehrál v Bystrci sezón? Kolik to bylo zápasů a gólů?

Gólů asi moc ne. Sezón? Devět nebo deset. Určitě to bude přes dvě stě zápasů, protože jsme to tady slavili. Dvě sta padesát, dvě sta čtyřicet…

Která z těch sezón byla podle Tebe nejlepší?

Určitě pod trenérem Zbořilem, kdy jsme hráli fakt dobrý fotbal a sešla se tady dobrá parta. To byla vydařená sezóna. Taky ta když jsme postupovali do druhé ligy. Skoro pořád jsme vyhrávali, to bylo fajn. A v divizi to byl půlrok na podzim, když jsme byli půlmistři. Vyhrávali jsme zápasy, jak parta, tak hra a celková atmosféra byla super.

To můžu potvrdit, diváci na to vzpomínají dodnes.

Ti kluci pak odešli, nijak se na to nenavázalo a tam už možná začal ten pád.

Kdybychom vybírali nejoblíbenější spoluhráče, nepochybuji o tom, že tam určitě bude Martin Janíček. Vzpomněl bys ještě na někoho dalšího?

Myslím, že tady parta byla vždycky dobrá. Určitě kluci, kteří tady hráli dlouho a měli jsme potom k sobě tak nějak blízko. Martin Janíček, Tomáš Veselovský, Pavel Outrata, i když ten tady byl celkem krátkou dobu, Ivoš Michal, Jirka Šíma, Lukáš Nechvátal, se kterým jsme postupovali do druhé ligy a pak jsme spolu hráli ve druhé lize. Nerad bych na někoho zapomněl. Z kluků kteří jsou tady teď, Víťa Bárta, Luboš Košulič.

Pamatuješ se na první zápas a první gól za Dostu?

První zápas si myslím, že byl na Slovácku, Slovácko B. Bylo to v MSFL a skončilo to 2:2 a gól nám dával Ordoš. Hráli dlouhou dobu v desíti. A první gól, to už si nepamatuji.

Díky, ať se daří v Rakousku.

Michaela Lužová: Stali jsme se součástí školy

19. 7. 2014 v 09.39 • Témata: , ,

Klub rodičů a přátel při základní škole Heyrovského 32 v Bystrci existuje už čtvrtým rokem. Jsou za ním akce pro žáky školy i pro širokou veřejnost, za získané peníze se podařilo pořídit řadu věcí pro školu i postavit v jejím areálu altán, sloužící jako přírodní učebna. Dosavadní činnost klubu vyvrcholila letos v červnu Zahradní slavnosti – společnou akcí školy a Klubu rodičů, na níž na níž přišly stovky lidí a kde se žáci školy ve fantastické atmosféře rozloučili se školním rokem.

Po celou dobu existence klubu je jeho předsedkyní Michaela Lužová a právě jí jsem se zeptal, co všechno fungování takového spolku obnáší.

michaela-780Otevírání školního arboreta, červen 2014. Michaela Lužová vpravo v modrém tričku s květinou ve vlasech.

Viktor Lošťák: Ahoj Míšo…

Michaela Lužová: Míšo?

E… omlouvám se.

Ale ne, jen pokračuj! Konečně jsi přešel na jiné oslovení, ta tvá věčná Michaela mi lezla na nervy.

Aha, to se mi ulevilo, dobře. Tak jsem tu s tím rozhovorem. Co tě před čtyřmi lety vedlo k založení Klubu rodičů? Už jsi někdy dříve v podobném spolku pracovala nebo jej dokonce zakládala?

Ale já jsem založení Klubu neiniciovala, to si špatně pamatuješ.

Ne? Tak jak to tehdy bylo?

Když na podzim roku 2010 paní učitelka na třídní schůzce zmínila, že jedna maminka zkouší takovýto klub založit a že se po třídních schůzkách koná k tomuto tématu informační schůzka v jídelně, přišlo mi to jako dobrý nápad. Jako možnosti ovlivnit chod školy, blíže spolupracovat s vedením a s učiteli, zajistit dětem věci, na které škola nemá finanční zdroje.

Rozumím. Takže jsi tam hned šla a lačně ses vrhla na funkci předsedkyně, rozumím.

Ty! Jestli takhle budeš pokračovat, asi se nevrátíme k Michaele, ale rovnou k paní Lužové. Nikam jsem se nevrhala. Když jsme se na schůzi sešli a byli jsme seznámeni s tím, co by měl klub asi dělat a jak to bude celé fungovat, nastala otázka, kdo se ujme jakých funkcí. Protože se na předsedu nikdo nehlásil a bez toho by to nešlo, tak jsem se přihlásila.

polarni-noc-780Polární noc, jedna z nejdivočejších akcí Klubu rodičů. Přespání v únoru na zamrzlé Brněnské přehradě.

Potvrzuji, to já si jen dělal legraci. Opravdu nikdo nechtěl předsedu dělat ani na začátku ani nikdy potom. Byla to od Míši oběť a ochota a všecko a to vůbec neříkám kvůli tomu těžkému předmětu, co teď drží v ruce a jak se na mne zle kouká.

Poslední varování, Viktore, vážně.

Tak dobrá, konec škádlení. Co tě to tedy tak najednou napadlo?

S vedením podobného spolku jsem zkušenost neměla, ale jsem již dlouhou dobu členem České společnosti pro větrnou energii, takže jsem o práci v občanském sdružení měla představu.

Jaké byly tvé počáteční představy o činnosti sdružení a nakolik odpovídají pozdější realitě?

Tak počáteční představy a realita, to je velký rozdíl. Když se klub zakládal, mluvili jsme o tom, že se párkrát do roka sejdeme, napíšeme žádost o nějakou dotaci a za ni pak nakoupíme nějaké dovybavení do školy.

Ano, teď po letech už můžu říct, že mi to docela vadilo, že bychom měli fungovat jen jako jakási pumpa na dotace. Naštěstí se to nikdy neuskutečnilo.

Předpoklad byl, že se budeme scházet dvakrát, maximálně čtyřikrát ročně. Realita byla ale postupem času úplně jiná, sice jsme začali jen se žádostmi o dotace, potom se k tomu ale přidalo pořádání vlastních akcí, což mělo za následek, že schůzky musely být častěji, akcí přibývalo a nyní máme schůzky každý měsíc a několik akcí do roka. K těm akcím se vždy musí vše připravit, poptat sponzory, dodavatele, případně zažádat o dotace, připravit podklady pro žádosti a vše poté vyúčtovat. Před každou akcí je nutné udělat plán akce – přidělit úkoly kdo co donese, nachystá atd.

zahradni-slavnost-780

Ať mluvíme konkrétně – můžeš některé z akcí vyjmenovat?

Jistě. Každý rok pořádáme pro děti ze školy výtvarnou soutěž, pořádali jsme několik bazarů, knižní bazar, závody želv, soutěž v tvorbě komiksů Bystromix, máme úspěch s podzimní strašidelnou Upíří stezkou – to už je akce pro širokou veřejnost – děláme rodinná dopoledne, i to je pro každého, dvakrát byla Zahradní slavnost v areálu školy, v zimě jsme pořádali Polární noc, při níž děti mohly přespat na přehradě, letos jsme se přidali k organizaci Bystrckého vandru… Z výtěžku se pořídily sedačky do školy, fotbálky, pingpongové stoly, koše na basket. Vydáváme klubový zpravodaj Krapák…

Ten poslední rok zrovna moc ne.

…to je pravda, letos toho moc nevyšlo, musíme se k němu vrátit. Děláme kvízy pro děti, kde můžou něco vyhrát…

Dobře, to asi stačí.

A také, což jsem možná měla říct na prvním místě, zprostředkováváme neformální styk mezi rodiči a vedením školy. Podařilo se rozjet fungující a sehraný tým a velmi dobrou spolupráci se školou – dá se říci, že jsme se stali součástí školy. Vztahy jsou nejen neformální, ale dokonce se staly časem přímo srdečné. Netvrdím, že problémy neexistují, ale daří se je řešit rozumně a není tu žádné citelné napětí.

Co považuješ za největší dosavadní úspěch Klubu? A čeho by měl Klub dosáhnout v budoucnu?

Největším viditelným úspěchem Klubu rodičů je bezesporu právě dokončená stavba altánu na školní zahradě, kolem něhož nyní vzniká arboretum. Byla to jak investičně, tak organizačně nesmírně náročná akce. Celkový investiční náklad byl přes 180 tisíc korun a to se nám ještě velkou část prací a dodávek podařilo zajistit formou sponzorských darů a formou dobrovolné a neplacené práce členů Klubu. Tady musím zdůraznit, že nic z toho, co jsem prve vyjmenovala, není prací jediného člověka a že si nepřivlastňuji žádné zásluhy. Třeba právě na altánu odvedla obrovskou práci Hana Jindrová, od projektu až…

p6261814[1]

Ou, zadrž. Asi tu teď nebudeme všechny vyjmenovávat.

To se pleteš. Budeme. Zrovna na mne přišla chuť všechny vyjmenovat. Takže Hanka Jindrová, velká organizátorka a několik let místopředsedkyně Klubu, Hana Klimešová, která dělá grafiku, plakátky a spoustu jiných věcí, Alena Jankotová organizuje výtvarné soutěže, paní Štouračová, která ochotně vždycky přijde a někdy i s láhví slivovice, pan Stehno, co dělá ozvučení a moderuje akce a žádnou legraci nezkazí, Blanka Adamcová, co strašívá na Upíří stezce, Jana Benešová vždycky přijde s nějakou atrakcí pro děti, Hana Klepárníková dělala účetnictví, vždy veselá Zita Žaludová, náš velký sponzor Vojtěch Máša, Martina Cibulková, Petr Hluštík…

Dost, prosím tě, ještě na někoho zapomeneš a bude mu to líto. Jaká bude budoucnost Klubu?

Z budoucnosti mám trochu obavy. Většina aktivních členů Klubu, tedy těch, kteří chodí na schůzky a přímo se na činnosti Klubu podílejí, jsou většinou ti, kteří byli již u zrodu Klubu a kteří s odchodem svých dětí ze školy také odejdou. Bohužel se nám stále nedaří nalákat na práci v Klubu rodiče dětí nižších ročníků, což mne mrzí, protože si myslím, že je naše práce vidět.

Nalákat na práci? Na práci?! Míšo, asi bys měla především lákat na to, že je to hlavně velká legrace a že nás to baví.

To je pravda. Baví nás to. Ale ještě k tomu nedostatku nových lidí – na druhou stranu musím ale říci, že většina rodičů žáků školy je členy Klubu, tedy že podporují naši činnost tím, že platí členské příspěvky, za což všem velmi děkuji, protože bez této základy bychom nemohli vůbec fungovat.

vytvarna-soutez-780Výtvarná soutěž je pravidelnou akcí Klubu, konaly se už čtyři ročníky.

I když všichni doufáme, že Klub povedeš co nejdéle, jednou ta doba přece jen skončí. Nebude ti ta práce chybět? Kolik práce to vlastně je, dá se to odhadnout, třeba v hodinách měsíčně?

No, popravdě řečeno doufám, že se mi podaří funkci předsedy předat někomu mladšímu již letos na podzim. Ráda zůstanu aktivním členem Klubu, ale tu předsednickou činnost bych přece jenom ráda předala.

Kdybych mluvila o úplném odchodu z Klubu rodičů, tak to by mi asi chybělo, protože jak už jsem říkala, jsme dobrá a sehraná parta a z toho se vždy špatně odchází. Já jsem ale poslední dobou měla v souvislosti s Klubem opravdu hodně práce, hlavně altán byl organizačně dost náročný. Do toho den pro rodiny, malířská soutěž, rozloučení se školním rokem… Odhad v hodinách měsíčně? To asi neumím spočítat – protože práce pro Klub je neplacená, nevedu si evidenci. Hrubý odhad je asi dvacet hodin měsíčně, když se připravuje nějaká akce, na druhou stranu zase o prázdninách je klid.

Tak děkuji za rozhovor a přece jen, ještě si to s tím odchodem rozmysli. Budeme tě přemlouvat. Ahoj.

Ahoj.

*

Související

Krap32 – stránky Klubu

Irena Matonohová: Nejsme rozzuřené opice

16. 7. 2014 v 04.33 • Témata: , , , , , , , ,

Starostové a nezávislí (STAN) podpořili návrh Zelených na zlevnění šalinkarty v Brně. V úterý 15. července to oznámily vůdkyně obou politických uskupení, kandidátky na primátorku Irena Matonohová za Starosty a nezávislé a Jana Drápalová za Stranu zelených.

Myšlenka Strany zelených spočívá ve snížení ceny roční předplatní jízdenky v Brně ze 4 750 na 2 500 korun. Zlevněná šalinkarta by měla být dostupná jen pro osoby s trvalým pobytem v Brně, pro ostatní se ceny nezmění. Podle výpočtů Zelených by pokles příjmů dopravního podniku měl být vyrovnán nárůstem počtu obyvatel Brna; očekávají, že sleva motivuje ty lidi, kteří v Brně dnes bydlí, ale nemají zde trvalé bydliště, aby si je zřídili. Víc obyvatel znamená víc peněz ze státního rozpočtu. Kalkulace ukazují, že aby návrh fungoval, musí si trvalé bydliště v Brně zřídit asi deset tisíc osob. Počet lidí, kteří v Brně žijí bez trvalého bydliště, se odhaduje až na desetinásobek.

irena-matonohova-824

Zelení zatím se svým projektem příliš štěstí neudělali. Na politické scéně se dosud nenašel žádný subjekt, který by jejich návrh přijal pozitivně, většina reakcí byla striktně odmítavých. Podpora politického hnutí Starostů a nezávislých je tedy překvapivá zpráva. 

Požádal jsem Irenu Matonohovou, kandidátku na primátorku Brna za Starosty a nezávislé, aby pro Bystrčník odpověděla na několik otázek.

Cítím se nucen uvést, že má vlastní pozice je v tomto rozhovoru přinejmenším nepohodlná – sedím totiž na dvou židlích. S uskupením místních občanů Bystrčáci kandiduji v podzimních komunálních volbách v Bystrci a Bystrčáci se STANem spolupracují. Nejsem tedy nezaujatý tazatel (tím jsem ovšem nebyl nikdy). Stál jsem před volbou, zda se s takovou rozpornou situaci nějak vypořádat nebo rozhovor neuskutečnit vůbec. Zvolil jsem to první – říkám otevřeně, jak se věci mají. Hodnocení je na vás.

*

Viktor Lošťák: Dobrý den, paní Matonohová. Budu se vás ptát na návrh Strany Zelených na snížení ceny roční předplatní jízdenky v Brně. O jeho mechanismu se nemusíme bavit, ten vysvětlím čtenářům v úvodním textu. Zajímá mne, proč se Starostové a nezávislí rozhodli návrh Zelených podpořit. V čem vidíte hlavní výhody levnější šalinkarty pro rezidenty?

Irena Matonohová: Dobrý den. Mám nápad – zkusme to jinak. V čem vy je vidíte?

Já?

Jistě. Používáte hromadnou dopravu v Brně?

Ano, používám.

Máte roční předplatní jízdenku?

Ne. Ale neptejte se mne proč přesně, důvody jsou hrozně komplikované.

Nevadí, jde o něco jiného. Kdyby byla za dva a půl tisíce, koupil byste si ji?

Okamžitě. Jezdit jen za dvě stovky měsíčně po celém Brně, to je zadarmo.

A až si ji koupíte, budete jezdit tramvají víc než dnes?

No… Nejspíš ano, když už ji budu mít. Ano, budu.

Takže se na výhody nemusíte ptát, vždyť je znáte (směje se). Je to prosté, lacinější hromadná doprava, více zákazníků dopravního podniku, v důsledku méně aut v ulicích. Návrh Zelených je však specifický tím, že je navržen jako rozpočtově neutrální opatření. V ideálním případě by Brno nezaplatilo za dopravu z rozpočtu ani o korunu navíc, přitom cestující by jezdili výrazně levněji se všemi pozitivními důsledky, jaké si sám umíte představit.

Asi umím, ale zkuste přece jen nějaké zmínit.

Vy bydlíte v Bystrci. Jak každý v Bystrci ví, doprava mezi centrem a vaší městskou částí pravidelně kolabuje, na příjezdové silnici se tvoří zácpy…

…auta tam stojí někdy i víc jak půl hodiny, zpožďují se trolejbusy, a tak dál. Ano, to samozřejmě vím. Je to jeden z vážnějších problémů, který v Bystrci máme, je to omezující faktor místního rozvoje.

Technické řešení je ale velmi drahé a roky vzdálené, nemá smysl si namlouvat něco jiného. Více lidí v tramvajích by však znamenalo také méně aut na silnicích a zmírnění dopravních potíží. V Bystrci i na dalších místech Brna. Nepůjde o žádné samospasitelné řešení, ale je to něco, co snad lze udělat rychle a levně.

Levně… Říkala jste, že v ideálním případě to Brno nebude nic stát. Ale co když se předpoklady nesplní a pokles příjmů dopravního podniku způsobí problémy v městském rozpočtu?

Ale to riziko si přece velmi dobře uvědomuji. Ano, existuje. My také nechceme, aby byl návrh okamžitě zaveden v jeho původní podobě. Musí být vypracován přesnější model, ten ukáže riziková místa a ta se pak musí řešit. To se netýká jen ekonomických aspektů, ale i právních námitek.

Oponenti tvrdí, že návrh je diskriminační a odporuje dokonce listině práv a svobod.

Při veškerém respektu, dosavadní oponenti hlavně hledají důvody, proč to nejde, než aby hledali způsoby, jak potíže překonat.

Právní problémy opravdu existují, existují však také opačné argumenty. Nelze smést ze stolu cosi, co zatím ani nemá pevné obrysy. Ráda bych, kdyby se místo bezhlavých odsudků na věci pracovalo. I kdybychom nakonec přece jen zjistili, že návrh v jeho původní podobě realizovatelný není, což nevylučuji, možná během práce najdeme jiný způsob, jak dopravu v Brně zlevnit nebo jinak zlepšit. Když na tom pracovat odmítneme, neuděláme samozřejmě nic.

Znamená podpora návrhu politické sbližování Starostů a nezávislých se Zelenými?

Ne! Odpusťte tu razanci, ale tady přece vůbec nejde o politiku. Netahejte do toho politiku, politické klapky na očích tenhle návrh zabíjejí od začátku. Je to věcný plán, slibný, potenciálně prospěšný. Že s ním přišli Zelení je nepodstatné, podpořili bychom stejnou myšlenku, i kdyby ji předložila ODS, KDU-ČSL, kdokoli.

I TOP 09?

Ano, jistě.

Tohle je strašný problém, politika se tahá úplně do všeho. Možná už to ani není politika, je to jakési prosycení společnosti negací a nevraživostí. Kdykoli někdo s něčím přijde, ostatní jen hledají, jak to zabít. To je destruktivní postoj, špatný, nikomu nic nepřinese. Nepřinese nic občanům a nepřinese nic ani politikům, jen proti nim zaměří oprávněnou zlobu. Odmítám to, já chci spolupráci. Chovejme se jako lidi, ne jako rozzuřené opice.

Nechtěl jsem vás rozzlobit.

Je to něco, na čem mi velice záleží. Vidíte to všude. Hašteření, spory pro spory, hádky pro hádky, neochotu k jednání, nepřátelství… K tomu my přispívat nebudeme. Já k tomu přispívat nebudu.

K vaší původní otázce. Obecně s návrhy Zelených žádné problémy nemám. Jsou to často dobré věci. Někdy mi vadí forma, jakou je prosazují. Nyní se však bavíme právě jen o tomto návrhu, o ničem jiném. Nechci mluvit o rozporech, které mezi našimi stranami existují, nejsem tu, abych vyvolávala spory.

Matěj Hollan, přímý politický konkurent Zelených, myšlenku na zlevnění šalinkaret odsoudil velice rychle a příkře.

Bez komentáře. To není o dopravě v Brně, to je o Matěji Hollanovi. Nemám teď, co bych k tomu řekla.

Je tedy nyní levnější roční jízdné pro rezidenty v Brně společným návrhem Zelených a STANu?

Ne, to není zcela přesné. Stále jde o návrh Zelených, oni s ním přišli, v této chvíli má jejich původní parametry. Starostové a nezávislí podporují další analýzu jejich návrhu a hledání cest, jak jej uvést do praxe.

Umím si představit, že během práce se parametry projektu změní. Sama si třeba myslím, že tento speciální typ levnějšího jízdného by mohl platit po celém území Brna, bez ohledu na tarifní zóny. V případě Bystrce by se tak mohlo jezdit i na hrad Veveří, což by podpořilo návštěvnost.

Smyslem podpory STANu je tedy hlavně otevření věcné diskuze?

To samozřejmě také. Chceme ukázat, že spolupráce je možná. Ale zde jde primárně o zlevnění dopravy.

Neustálé zdražování hromadné dopravy v Brně je trvalý problém, kritizovala jsem ho už před lety, asi byste našel mé starší články v Metropolitanu. Jednou za dva roky se zdraží jízdné, chvíli se kolem toho křičí a pak vše utichne. Občas se zkrátí spoje, zase je chvíli něco slyšet, pak je ticho. Jsme v bludném kruhu. Počet cestujících dopravního podniku klesá, klesají tržby, bude se tvrdit, že je třeba znovu zdražit a omezit služby, to odradí další cestující… Každý vidí, že současná řešení nefungují, když se ale navrhne jiné, jsou všichni proti. Komfortní a cenově přiměřená hromadná doprava je něco, co by mělo mít ve městě jako je Brno velmi vysokou prioritu. Tady máme cestu, po které bychom se mohli vydat.

Jaký tedy bude další postup? Jak se bude dál na návrhu pracovat?

Předpokládám, že Zelení najdou protiargumenty na námitky, které se objevily a objeví. My jim v tom můžeme pomoci, nějaké argumenty jsme jim už poskytli. Jak už jsem řekla, bude zapotřebí přesněji analyzovat ekonomickou stránku věci, sestavit podrobnější model. A v neposlední řadě se budeme snažit získávat politickou podporu.

Půjde to?

(Delší dobu přemýšlí) Víte… Navzdory tomu, co jsem prve řekla, si myslím, že naprostá většina politické scény v Brně konstruktivní je. Věřím, že jde jen o to začít, začít se spoluprací, s rozumným, věcným, racionálním uvažováním. Nemluvit o rozporech, mluvit o tom, co lze udělat. Získávat si lidi ne tím, že pošpiníme protivníka, ale upřímnou snahou o něco konkrétního. Jsem si jistá, že změnit to je nejen možné, ale vlastně i docela snadné.

Teď vás budou mít za naivní.

To není naivita, to je čistě racionální kalkulace. Ono se to totiž začne vyplácet. Až ostatní strany uvidí, že voliči spolupráci oceňují víc než rivalitu, začnou se měnit už jen proto, aby si je udrželi.

A ocení to voliči?

Zkusme to zase jinak. Co vy, oceníte to?

Paní Matonohová, dostáváte mne do úzkých. Dobře víte, že jsem váš volič už proto, že Bystrčáci se Starosty a nezávislými spolupracují. Takže to asi nechme na čtenářích. Děkuji vám za odpovědi a na shledanou.

I já děkuji, hezký den.

*

Ke stažení

Tisková zpráva: Návrh zelených je slibný, říkají Starostové. Levnější roční šalinkarta si zaslouží konstruktivní přístup

Související

Levnější šalinkarta je slibný návrh. Starostové se připojují ke Zeleným
Levnější šalinkarta pro Brňany? Diskriminace, odmítá Roman Onderka
Politici chtějí v Brně zlevnit „šalinkartu“, pouze pro místní. Co na to soud?
Věcnost je něco jiného, pane Andere
Proč zlevnit veřejnou dopravu Brňanům
Zelení chtějí slevnit roční šalinkarty na dva a půl tisíce, inspirovali se ve Vídni
Zlevněné jízdné nelze vázat na trvalý pobyt
Brno Brňanům!
Snížená cena roční šalinkarty? Návrh neřeší důležité otázky