Archiv rubriky ‚Názory’

Karel Kašpárek: Kauza nejen Tomáš Kratochvíl (…aneb co cenzurou neprošlo)

24. 9. 2017 v 18.59 • Témata: , , ,

Následující text byl původně psán pro říjnové vydání radničního zpravodaje Bystrcké noviny. Protože ale vyjadřuje názor, který se nelíbí koalici, byl zcenzurován; redakční rada jej dokonce nechce ani umístit na web mezi články, které se do čísla nevešly. Čtenářům Bystrčníku přinášíme text s laskavým svolením autora.

V září se v Brněnském deníku a na iDNES objevily články o trestném činu starosty, který se udál v roce 2015. Na facebooku, pod články na webu i na zasedání MČ zazněly často emotivní názory, že starosta je správný chlap, že pod jeho vedením MČ vzkvétá apod. I já musím uznat, že po jeho příchodu se začaly řešit a měnit i věci v minulosti opomíjené. Jaký je chlap ale nevím. Rozsudek podepsaný soudkyní JUDr. Šámalovou, který lze najít na internetu, jeho spor jako férový souboj muže s mužem nepopisuje. Starosta byl potrestán, sankce rozsudku nejspíš splnil. A kdo z nás může říct, že nemá v minulosti něco, čím by se chlubit nechtěl? V čem je tedy problém?

Za prvé. Opravdu členům a voličům ČSSD i zastupitelům nevadí, že volili někoho, kdo dnes nemá čistý trestní rejstřík? Odpovědět si musí sami a mají prostředky, jak svůj případný nesouhlas dát najevo.

Za druhé. Zastupitelé 6. září hlasovali o bodu: „zastupitelstvo bere na vědomí, že starosta tím, že své odsouzení neoznámil zastupitelstvu, neporušil zákon“, nesmyslnost hlasování vzali v potaz jen čtyři z nich, kteří nehlasovali nebo se zdrželi. Místo vysvětlování se raději ostatních zeptám: Co by se na věci změnilo, kdybyste byli proti? Budete příště hlasovat i o tom, že berete na vědomí, že červená na semaforu znamená Stůj?

Za třetí. Celá věc má také morální rovinu. Opravdu chceme, aby naši obec vedl člověk, který neudrží nervy na uzdě, je agresivní a zraní druhého?

Za čtvrté. Zastupitel je nejen ten, kdo získal nejvíc hlasů v rámci své strany, ale i úřední osoba. Pokud místostarosta za KDU napíše: „Co když je to všechno jinak… Jiří Čunek by mohl ze zkušeností vykládat… Bohužel už léta se v naší republice nechodí k soudu pro spravedlnost, ale jen rozsudek…“ (doslovný citát), jak mají občané vnímat spravedlnost? Stejný argument v poslední době slyšíme od politiků pokaždé, když policie a soudy nedbají na jejich domnělou beztrestnost a nadřazenost. Co tedy místostarosta reprezentuje? Je správným člověkem na svém místě?

Karel Kašpárek, bystrcký občan

Výzva z Medlánek – naděje pro Brno

5. 3. 2017 v 20.59 • Témata: , , , , ,

Starosta Medlánek JUDr. Marek sezval na čtvrtek 9. března představitele městských částí na debatu o trasování D43, s perspektivou nalezení společného stanoviska. Pohnutka je zřejmě obsažena v článku Nepřipusťme zavlečení tranzitní dopravy do Medlánek na oficiálním webu.

Hrozící tranzit přes Medlánky je jen jedním z případů plánování dopravy přes městské části. Ať už se podíváme na Brno-jih, Žabovřesky, Řečkovice, Bosonohy a další, kde už hustou dopravou občané trpí, je jasné, že pokud se zástupci městských částí mohou na něčem shodnout, tak je to vyloučení tranzitní dopravy z obydlených částí města, respektive zřízení skutečných obchvatů města pro tranzitní dopravu. K tomuto závěru jsme došli také s místostarostou Bystrce Jaroslavem Petrem.

Tlak zástupců městských částí na tvůrce územních plánů a dalších dopravních dokumentů a záměrů k vyloučení tranzitní dopravy z Brna se může stát nadějí pro všechny občany Brna.

Nyní jde jen o to, zda si sezvaní zástupci městských částí vzpomenou na moravskou pověst o Svatoplukových prutech a budou moudřejší, než jeho synové. Pokud by jim pověst připadala příliš infantilní, mohou vzít v úvahu závěry matematika Johna Nashe, nositele Nobelovy ceny za ekonomii, který dokázal, že spolupráce je pro partnery výhodnější, než řevnivost, byť může být méně stabilní (najde se někdo, kdo domluvu poruší).

Uvidíme tedy, jestli se městské části shodnou nebo se rozhádají, na což pak doplatí všichni.

Josef Strubl

Edison: Raději to ani nečtěte

28. 2. 2017 v 15.32 • Témata: , , , , ,

Když jsem se asi před třemi týdny dozvěděl o sporu o projekt EDISON na bystrcké základní škole na Heyrovského ulici, nebyl jsem z té zprávy nijak nadšený. Je pravda, že jsem před několika měsíci vytvořil petici proti multikulturní indoktrinaci ve školách, a tak bych měl být asi rád, když se našli další lidé podobného smýšlení. Nad tím však vysoce převážila nechuť vést takový spor právě v Bystrci. Jednoduše řečeno, nejsem proti bitce, ale ne ve vlastním domě.

Události kolem protestu rodičů žáků na základní škole Heyrovského v Brně-Bystrci pro mne mají tři roviny. První z nich je politická, v ní jde o indoktrinaci a ideologii. Druhá je finanční, týká se financování AIESECu a celého programu a rozhodně není zanedbatelná. A třetí je způsob, jakým škola řeší námitky rodičů a veřejnosti.

Ta třetí rovina je pro mne dnes nejpodstatnější. Vést politický spor ve vlastní městské části je v rozporu se snahou o uklidnění situace. K financování nemám dosud příliš informací. A nakonec, i kdybych se na začátku díval na věc jakkoli, stejně by nakonec nade vším převážila rovina třetí; protože to, co se stalo, je prostě nepřijatelné.

Škola se opájí vznosnými hodnotami soužití každého s každým a hýří optimistickými řečmi o tom, jak lze vše řešit diskuzí. Chce dětem vykládat, jak se všichni dokáží domluvit a nakonec vytvoří ruku v ruce radostné kolečko černých a bílých kolem zeměkoule. Realita je však pravým opakem. Škola se ukázala být naprosto nekompetentní, doslova primitivisticky neschopná, když má řešit reálný spor reálných lidí. Ukázalo se, že to, co vyučuje, sama zvládá snad ještě hůř než děti, které učí.

Vedení školy neumí vůbec řešit spory jednáním. Jednání, v němž se obě strany sejdou a pokoušejí se ústupky dosáhnout oboustranně přijatelného kompromisu, je pro vedení školy něčím z jiné planety. Škola od samého začátku, přes mnoho jasně vyslovených varování před eskalací, zvolila a udržela čistě konfrontační přístup. Nešlo jí o kompromis, ale o ukřičení těch, kdo si stěžují.

Vedení školy jsem předložil během prvního týdne sporu hned dva jednoduché návrhy, jak situaci řešit, aniž by se na návštěvě cizinců muselo cokoli měnit. Protistrana, tedy stěžovatelé, byla ochotna přijmout řešení, spočívající v podstatě jen ve smířlivých gestech. Škola však jakoby tyto návrhy vůbec neslyšela; odpovědí byly jen emocionální výlevy a vršení barikád. Jejich představa jednání je „vysvětlit oponentovi, proč se mýlí“. Když to nechápe, je třeba mu to vysvětlit znovu. Když to stále nechápe, je idiot a škůdce.

Toto poznání je pro mne z celé věci nejsilnější. Ti lidé jsou dokonale neschopní dát skutečný obsah tomu, o čem učí. Je to ten největší problém. Oni lžou, lžou rozporem mezi svými slovy a činy. Jako bych se vrátil do komunistických škol svého dětství; i ty hlásaly něco zcela jiného, než čím samy byly. Jestli lidé z těch dnešních škol ztělesňují hodnoty, o nichž dětem vyprávějí – a já se obávám, že ano – pak nečekejte žádnou jinou změnu, než tu, kterou si sami vybojujete. Ne vyjednáte, protože oni nejednají. Vybojujete.

Viktor Lošťák

Související

Za program Edison nesou odpovědnost ředitelé škol, ne ministerstvo
Multikulti výuka dostala ránu od ministryně
Edison odjíždí z Bystrce, pochybnosti zůstávají
Bystrcká výzva: Stát překročil hranici. Indoktrinace do škol nepatří
Olga Havlová: Interpelace ministryně školství na 55. schůzi Poslanecké sněmovny dne 23. února 2017 ve věci projektu EDISON
Rodiče odmítli multikulti ve škole. Radní hrozí sociálkou aneb Barnevernet po česku?
Na havířovské střední škole mají netradiční výuku
Neziskovka k návštěvě cizinců na Heyrovského: Mrzí nás, pokud byl projekt pochopen špatně
Multikulti na Heyrovského: Řešení bylo tak snadné
Propagace islámu? Jen přednášky o jiných zemích, brání se bystrcká škola
Zita Žaludová: Projekt EDISON na ZŠ Heyrovského 32
Multikulti na Heyrovského: Odpor, lhostejnost i souhlas. Škola nic měnit nechce
Multikulti vzbuzuje odpor. Někteří rodiče cizince ve školách nechtějí

Martin Schimmer: Zamyšlení k participativnímu rozpočtu města Brna

23. 2. 2017 v 21.41 • Témata: , , ,

Krátká verze: Je to čirý populismus.

Dlouhá verze: Smyslem výběru daní je, aby stát a obce měly peníze na plnění svých funkcí, které musí nezbytně zaijšťovat (bezpečnost zdravotnictví, školství, …). Na plnění těchto funkcí má stát i obce své zaměstnance a další nemzdové náklady. Dokud své peníze neodvedu na daních, mohu svobodně rozhodovat co s nimi podniknu.

Mé očekávání je, že tu část svých peněz, které na daních odvedu, stát a obec použije na plnění svých nezbytných funkcí, nikoliv že část z této části oddělí a zeptá se mě, co s nimi má udělat. Jestliže neví co s nimi, neměl mi je v prvé řadě vůbec brát. Pokud má mé město nutkání se mě zeptat, zda část peněz, co mi stát sebral na daních, má město použít na šachové stolky na náměstí, nebo zda by nebylo lepší použít je na lavičky na nádraží, tak jediný dojem, který z toho mám je, že ani jedna z těchto věcí není nezbytná, protože výsledkem rozhodování bude, že jedna z těchto dvou věcí se udělá a druhá se neudělá. Buď se neudělají šachové stolky, nebo se neudělají lavičky. Pokud připouštíme, že kterákoliv z nich nemusí být udělána, pak ani jedna není nezbytná. A pokud ani jedna z nich není nezbytná, nemá se dělat ani jedna.

Závěrem: účel odvodu daní je, abych já nemohl nadále rozhodovat o části svých peněz a místo mě o této části mohl rozhodovat stát a obec. Nikoliv abychom jakýmsi uzavřeným cyklem došli do bodu, kde o části té části mám opět rozhodovat já a ještě za to snad být vděčný, jak jsou ti politici a úředníci hodní, že mě nechají rozhodovat. Je jejich práce rozhodnout na co ty peníze použít a musí to být na věci nezbytné.

Martin Schimmer

Klára Sedlaříková: Bezdůvodná lavina hysterie

20. 2. 2017 v 10.10 • Témata: , , , , , ,

K událostem kolem návštěvy cizinců na základní škole Heyrovského v Bystrci se vyjádřila i paní Klára Sedlaříková. Protože si výslovně přála zveřejnění svého dopisu ředitelce školy Ludmile Eliášové, činíme tak.

*

Vážená paní ředitelko,

ráda bych Vám alespoň tímto způsobem vyjádřila podporu a poděkovala za účast školy v projektu Edison!

Mrzí mě, že se kolem návštěvy hostujících studentů z různých koutů světa strhla, dle mého názoru, naprosto bezdůvodná lavina hysterie, urážek, napadání a osočování hrstkou méně tolerantních a vyplašených rodičů. Respektuji jejich názor, nicméně argumentace těchto rodičů mi přijde i po přečtení několika diskuzí s jejich názory spíše scestná a pro mě nepochopitelná.

Jsem ráda, že obě mé děti se takových setkání budou moci zúčastnit a považuji to za věc, která je zas o kousek víc posune k tomu, aby se staly tolerantnějšími ke všem „jinakostem“, protože v dnešním světě to podle mě ani jinak nejde. A je mi jasné, že tím nejméně pravděpodobným cílem návštěvy studentů, je propagace islámu.

Jsem přesvědčena o tom, že takový názor jako já, převládá u většiny rodičů! A proto se, prosím, nenechte odradit od podobných projektů a setkání, protože nejvíc škody a tragédií způsobuje zatvrzelost, neznalost věci a netolerance. Věřím, že většina z nás rodičů nechce, aby se těmito vlastnostmi jejich ratolesti „chlubily“.

A ještě jedna prosba! Také „dělám“ ve školství, a proto moc dobře vím, jak rodiče umějí být zlí a nepříjemní. Nenechte si proto kazit chuť do práce, protože je mezi námi i spousta spokojených rodičů , kteří si práce Vás všech na „Heyráku“ opravdu cení. Já k nim rozhodně patřím!

Přeji Vám pevné nervy a držím palce, aby vše dobře dopadlo. Vyřiďte, prosím, mé díky paní učitelce Matouškové, která projekt koordinuje, a všem pedagogům za jejich práci, které si vážím, protože moc dobře vím, co obnáší.

Klára Sedlaříková

Související

Neziskovka k návštěvě cizinců na Heyrovského: Mrzí nás, pokud byl projekt pochopen špatně
Multikulti na Heyrovského: Řešení bylo tak snadné
Propagace islámu? Jen přednášky o jiných zemích, brání se bystrcká škola
Zita Žaludová: Projekt EDISON na ZŠ Heyrovského 32
Multikulti na Heyrovského: Odpor, lhostejnost i souhlas. Škola nic měnit nechce
Multikulti vzbuzuje odpor. Někteří rodiče cizince ve školách nechtějí

Multikulti na Heyrovského: Řešení bylo tak snadné

10. 2. 2017 v 14.22 • Témata: , ,

Nechci rozdmychávat vášně, a tak se ve svém komentáři k multikulturní výchově na základní škole Heyrovského přidržím jen jediného aspektu celé věci – řešení. Řešení, které bylo jednoduché, rychlé a přijatelné pro obě strany. Bohužel, nedošlo na něj.

Pro ty, kteří případ dosud neznají, jej zrekapituluji jen ve stručnosti, detaily si najdou v odkazovaných článcích. Základní školu na Heyrovského ulici v Bystrci má v týdnu od 20. února navštívit pětice cizinců v rámci programu organizovaného neziskovou organizací AIESEC. Cizinci pocházejí částečně z islámských zemí. Škola mluví o výuce jazyků a zpestření vyučování, nezisková organizace o hodnotách multikulturalismu, a rozhořčení rodiče o propagandě, indoktrinaci a vymývání mozků.

Přitom to bylo tak prosté. Stačilo, aby škola při prvních nesouhlasných reakcích rodiče ubezpečila, že žáky podnítí ke kladení kritických otázek. Protože to je jádro věci, to je hranice, která odděluje propagandu od informací – kritický pohled.

Škola by neměla návštěvy cizinců nijak omezovat. Ani dnes, ani v budoucnu. Pro žáky jsou přínosné, tak, jako by kritická diskuze mohla být přínosem pro každého z nás. Znovu však zdůrazňuji, že je velký rozdíl mezi kritickou diskuzí a propagandistickou selankou, při níž žáci dobře vědí, že přípustné jsou jen otázky, hladící po kožíšku. Když do školy přijde delegace pionýrů ze Severní Koreje a děti budou smět jen obdivovat tamní kulturu, exotická zvířátka a fotografie pěkných staveb, je to propaganda. Když budou žáci vedeni, aby se ptali na příjem na hlavu, počet popravených a svobodu projevu, je to kritická diskuze. Stačilo, aby škola rodiče ujistila, že chystá tu druhou věc.

Viktor Lošťák

Související

Propagace islámu? Jen přednášky o jiných zemích, brání se bystrcká škola
Zita Žaludová: Projekt EDISON na ZŠ Heyrovského 32
Multikulti na Heyrovského: Odpor, lhostejnost i souhlas. Škola nic měnit nechce
Multikulti vzbuzuje odpor. Někteří rodiče cizince ve školách nechtějí

Zita Žaludová: Projekt EDISON na ZŠ Heyrovského 32

9. 2. 2017 v 18.17 • Témata: , , , , ,

Dovolte mi, abych se představila: jmenuji se Zita Žaludová a jsem předsedkyně Klubu rodičů a přátel ZŠ Heyrovského 32, členka školské rady této školy a matka tří dětí, které na školu chodí.

V sobotu 4. 2. mě kontaktovala paní ředitelka s dotazem, jestli se na mě obrátil někdo z rodičů s podobnými obavami, jako má pan Charous – viz předchozí články na Bystrčníku [1, 2]. V té chvíli jsem nevěděla ani o článku, ani se na mě nikdo neobrátil. Rozeslala jsem maily členům výboru Klubu rodičů, s některými jsem mluvila i telefonicky, volala jsem i jiným rodičům, se kterými se znám – nikdo o nikom s podobnými obavami nevěděl, projekt EDISON jim nevadí a většina vůbec nechápala, proč by jim vadit měl. Vždyť informace o projektu dostali už na konci minulého školního roku, v září na třídních schůzkách jim byly informace zopakovány a v lednu znova – pokaždé měli možnost se na cokoliv zeptat a bylo jim odpovězeno.

Musím se přiznat, že jako bývalou učitelku Aj (byť jsem učila jen soukromě a dospělé) mě projekt zajímal, takže jsem si o něm našla informace už v září. Není to nic těžkého, na internetu jsou toho spousty. Můžete se například dočíst, organizace AIESEC byla založena již roku 1948, že působí ve 120 zemích světa a na 1700 univerzitách včetně českých, že projekt EDISON má záštitu MŠMT atd. Našla jsem i článek v Bystrckých novinách (04/2015) ze školy na Laštůvkové a spoustu dalších informací – projekt všichni chválili, byli s ním spokojení. Mě tyto informace stačily. Moje děti se těšily, že budou mít příležitost mluvit zase po čase anglicky (i když o jejich schopnosti říct anglicky cokoliv si nedělám iluze), chtěly zahraničním studentům zahrát na hudební nástroje, přemýšleli, odkud studenti budou (neboť to se vyjasnilo až v lednu) – zkrátka pohoda.

Článek pana Charouse a jeho obavy mě zarazil, ale snažila jsem se ho chápat. Je rodič, může mít obavy o blaho svého dítěte, na svůj názor na věc má také právo. Začala jsem proto hledat další informace a ptát se.

  • Na webu školy jsou medailonky studentů i informace o nich – zsheyrovskeho32brno.cz/projekty/edison.html.
  • V hodinách budou většinou dva učitelé a student/studenti ze zahraničí – jeden učitel ovládající angličtinu a jeden kmenový učitel, kteří mohou hodinu v případě potřeby moderovat.
  • Škola má právo výběru témat a hodin, ve kterých studenti budou.
  • Studenti budou dětem prezentovat svou zemi (videoprezentace, pohlednice, vyprávění), popisovat typická jídla, bavit se o zvířatech, která u nich žijí – vždy podle hodiny, ve které budou – nejde tedy jen o výuku angličtiny, jak bylo v předchozích článcích zmiňováno. Za sebe jako bývalou angličtinářku musím říct, že je jen dobře, když děti zjistí, že jiní lidé nemluví stejně jako paní učitelka, poslechnou si jiné přízvuky a zkusí se dorozumět a vyjádřit v jiných podmínkách, než při běžné výuce – podle mě je toto k nezaplacení.
  • Naši žáci samozřejmě budou dělat to samé – tedy prezentovat ČR
  • Fotografování bude zajišťovat pedagog, pro naše i zahraniční studenty platí ustanovení ve školním řádu, kdy je fotografování ve škole zakázáno.
  • Pokud rodič má problém s přítomností dítěte ve výuce se zahraničními studenty, může požádat, aby jeho dítě bylo po danou hodinu přeřazeno do jiné třídy – a bude mu vyhověno.
  • Rodiče mají samozřejmě možnost kdykoliv se na cokoliv zeptat – ale to v naší škole platilo vždy, takže nic nového

Toto vše ale platilo už před zveřejněním článku na Bystrčníku a platí to ve většině škol, kde tento projekt probíhá (viz bod číslo tři – škola program může ovlivňovat a také ovlivňuje, je tedy na každé škole, jak se toho zhostí). Musím říct, že mě tato opatření přijdou velmi dostatečná.

Ještě si dovolím poznámku k multikulturní výchově – neboť i ta je v minulých článcích hojně zmiňována. Podle mě je to v dnešním globalizovaném světě nutnost, která vychází mimo jiné i ze sociálního propadu některých menšin u nás. Na webu metodického portálu pro učitele je o ní pěkný článek – dovolím si pouze citovat kompetence, které z multikulturní výchovy vycházejí (viz http://clanky.rvp.cz/clanek/o/z/450/multikulturni-vychova-v-rvp.html/):          

  • kompetence sociální a personální – žák přispívá k upevňování dobrých mezilidských vztahů na základě ohleduplnosti a úcty při jednání s druhými lidmi;
  • kompetence občanské: – žák respektuje přesvědčení druhých lidí, je schopen vcítit se do situace ostatních lidí, odmítá útlak a hrubé zacházení; žák respektuje, chrání a ocení naše tradice a kulturní i historické dědictví.

Jako matka, předsedkyně Klubu rodičů i jako členka školské rady jsem tedy plně přesvědčena o tom, že projekt EDISON je přínosný, účast studentů ve výuce bude pro naše děti skvělou příležitostí pro poznávání jiných zemí a kultur, a škola dělá maximum pro to, aby děti připravila na život v dnešním světě.

Zita Žaludová

Související

Multikulti na Heyrovského: Odpor, lhostejnost i souhlas. Škola nic měnit nechce
Multikulti vzbuzuje odpor. Někteří rodiče cizince ve školách nechtějí

 

Karel Kašpárek: Principy participace – bojovka pro seniory

5. 2. 2017 v 11.19 • Témata: , , ,

Každý rok zastupitelstvo rozděluje peníze z rozpočtu žadatelům o finanční podporu. Ti musí dokladovat, na jakou aktivitu peníze chtějí, kolika členů se jejich činnost týká, kolik z nich je z Bystrce a kolik je mladších osmnácti let. Posuzuje se také reálnost žádané částky. Žadatelům jsou přidělovány body, na jejichž základě se pak skutečná částka upravuje. Přes všechna tato pravidla nelze nikdy mluvit o naprosté spravedlnosti. Vždy se uplatní subjektivní názor na potřebnost či přínos té které aktivity, sympatie, participace na ní nebo dokonce vlastní podíl na čerpání (neměl by zastupitel v tomto případě deklarovat střet zájmů?).

Tímto způsobem obec podporuje nejrůznější aktivity od sportovních, volnočasových, osvětových přes podporu záchranářů, organizací pečující o postižené… Z tohoto roky lépe či hůře fungujícího mechanismu (sám jsem se kdysi jako člen dnes neexistující školské komise podílel na přípravě doporučení pro Radu) byla vyňata oblast seniorů. Proč tomu tak je, není zcela jasné. Nabízí se i jednoduché a možná mylné zdůvodnění: senioři na rozdíl od dětí a mládeže do osmnácti let jsou voliči. Jejich podíl na počtu obyvatel navíc neustále roste, jak ukázal průzkum zadaný vedením městské části.

Rozhodně nechci popírat myšlenku podpory, rád bych se ale zastavil nad otázkou efektivity vynaložených prostředků. Srovnejte sami: středisko Junáka – Bystrc obdrželo v roce 2016 dotaci cca 270 Kč na jednoho člena z Bystrce. S touto dotací každý člen absolvoval cca 40 schůzek během týdne, desítku celodenních víkendových výletů a měl možnost zúčastnit se prázdninového tábora. Navíc nejde pouze o volnočasovou aktivitu, výchovný aspekt celé činnosti je naprosto zřejmý. Naproti tomu za dvouhodinový koncert souboru Alexandrovci, oslavujícího anexi Krymu zaplatí městská část každému seniorovi skoro 600 korun. Ne, nejsem proti seniorům, ale umím si oproti zájezdům do Osvětimi, nákupu drahých lístků do divadla a na koncerty představit i jiné mnohem přínosnější aktivity – např. pravidelná pohybová cvičení, rukodělné aktivity, osvětové přednášky, kurzy typu nebojte se počítače, slevu resp. dotaci na akce pořádané ve Společenském centru, společné vycházky apod.

Toho, kdo sleduje činy stávajících zastupitelů KDU-ČSL v Bystrci, pak nepřekvapí úsilí předsedy místní organizace založit další klub seniorů, aby i jeho voliči mohli ukusovat z nabízeného koláče.

Senioři neváhejte! I když zastupitelé slíbili pro vás vyhrazenou částku navýšit, nebude nekonečná. Porcování medvěda, tolik let praktikované poslanci v parlamentu, už v Bystrci začalo.

Karel Kašpárek

Multikulti vzbuzuje odpor. Někteří rodiče cizince ve školách nechtějí

4. 2. 2017 v 15.50 • Témata: , , , ,

Rodiče žáků bystrckých základních škol se bouří. U některých z nich vzbudila výraznou nevoli plánovaná přítomnost skupiny cizinců, kteří prý mají ve školách propagovat multikulturalitu. 

„Podle všeho jde o ideovou indoktrinaci dětí školou povinných,“ myslí si Hynek Charous, jehož dcera navštěvuje základní školu na Heyrovského ulici. 

Cizinci jsou do škol zváni na základě programu EDISON neziskové organizace AIESEC. Název programu sugeruje vzdělávání v přírodovědných oborech, ve skutečnosti však s nimi nemá nic společného. Pětičlenná skupina cizinců z Portugalska a Indonésie má s děti seznámit s kulturou ve svých zemích, s místními hodnotami a zvyky včetně náboženství. A to právě rodičům vadí.

„Údajní učitelé mají být mimo jiné muslimského vyznání. Nedělám si iluze, že z jejich strany nedojde k propagaci islámské nenávistné ideologie, byť i jen v podprahové rovině,“ kritizuje plán neziskovky pan Charous.  „Nemohu souhlasit, aby škola touto cestou zprostředkovávala od pochybných neziskových organizací nesmyslné semináře o výhodách a kráse multikulturalismu.“

Podle vyjádření ředitelky základní školy Heyrovského Ludmily Eliášové má být cílem návštěvy výuka anglického jazyka i jisté ozvláštnění vyučování. 

„Tvrzení školy, že se jedná o výuku anglického jazyka, který mají vyučovat osoby, jejichž mateřským jazykem angličtina není, se mi zdá kamuflující a směšné. Je známým faktem, že přesně tímto typem výchovy začínali před pár desítkami let ve Skandinávii a to zejména ve Švédsku. Jak tam multikulturní experiment dopadl, netřeba dále rozepisovat,“ odmítá vysvětlení školy Hynek Charous.

Záležitostí se bude v nejbližších dnech zabývat radnice městské části, na níž se nespokojení rodiče obrátili; informována byla i školská rada. K žádnému konkrétním závěru však zatím jednání nedospěla. 

-vl-

Luboš Raus: Nemohu mlčet

3. 2. 2017 v 22.14 • Témata: ,

Otevírám nové číslo Bystrckých novin a čtu úvodní sloupek pana starosty. Text mi není neznámý, Bystrckou výzvu i s podpisovým archem jsem dostal oficiálně, tak jako všichni ostatní bystrčtí zastupitelé, z e-mailové adresy Úřadu MČ Brno-Bystrc již 4. ledna tohoto roku. Tento postup naznačoval, že se s mým podpisem jakožto zastupitele jaksi automaticky počítá a evokovalo to ve mně vzpomínky ne až tak příliš časem zasuté. Kdo nepodepíše, je nepřítelem lidu. Máme s tím v národě českém a moravském nejednu zkušenost.

Emoce ovšem nejsou dobrým východiskem pro diskuzi. Až s určitým časový odstupem se pokouším o pokud možno věcnou analýzu předloženého textu. Že výzva pracuje s lidským strachem je zřejmé. Je to osvědčená a fungující metoda. Aby bylo jasno, jsem si velmi dobře vědom nebezpečí, která výzva naznačuje a o pronásledování, věznění i vraždění jinověrců v islámském světě vím možná víc než autor výzvy. Ale o to v tuto chvíli nejde. Mám za to, že výzva obsahuje celou řadu nepřesných a manipulativních informací.

Nedomnívám se totiž, že voliči očekávají od svých volených zástupců, komunálních politiků, zajištění svého bezpečí ochranou před terorismem. Rada ani zastupitelé nemají k tomuto zajištění bezpečnosti kompetence ani prostředky. Od toho tu jsou jiné instituce. Spíše jde asi autorovi o to, co je naznačeno ve větě následující: „aby k nám občané neztratili důvěru a nehledali zastání u extremistických stran a hnutí“. Volič je ten, o koho zde jde.

Ano, v loňském roce jsme zaznamenali celou řadu teroristických útoků a naprosto souhlasím s autorem výzvy, že jde o činy hrůzné. „Pachatelé jsou muslimové a naturalizovaní nebo noví migranti.“ uvádí autor s tím, že vychází z informací z médií. Skutečnost je ale odlišná, 13 ze 17 pachatelů teroristických činů, zmíněných ve výzvě, byly narozeni v Evropské unii. Formulace že „i ČR je už v hledáčku teroristů“ není zprávou tajných služeb, jak uvádí autor, je to formulace převzatá z časopisu Blesk. Ve zprávě BIS se uvádí, že „V kontextu dalších informací je zřejmé, že i na území ČR existuje potenciální hrozba teroristického útoku“. O tom, že tato hrozba potenciálně existuje, není žádných pochyb.

Autor výzvy dále navrhuje preventivní „okamžité a časově neomezené prověřeni všech osob které by mohly znamenat potencionální bezpečnostní riziko“. To se samozřejmě děje, jak plyne ze zprávy BIS. Zanedbání v této oblasti by bylo hrubým selháním složek zodpovědných za bezpečnost státu. Dále autor výzvy navrhuje „přijetí takových opatření, aby nemohlo docházet k průniku rizikových osob na území ČR“. To jistě není jednoduchý úkol vzhledem k našemu členství v Schengenu. Nelze ale v této souvislosti pominout fakt, že většina pachatelů ve výzvě zmíněných útoků měla evropské občanství. Nenavrhuje-li autor vystoupení ze Schengenu, je možným řešením spolupráce rozvědek. I to se ovšem děje, viz zpráva BIS, v reakci na teroristické útoky dokonce ve zvýšené míře.

I volání autora výzvy po „absolutním odmítnutí jakýchkoli kvót a závazků na umístění migrantů v ČR“, zvýrazněné ve výzvě tučným písmem, je víceméně prázdným gestem. Autor jistě zná vyjádření svého spolustraníka a předsedy vlády ČR, odmítající jakékoli kvóty a závazky v tomto směru již v polovině loňského roku. Vlamuje se tedy autor do otevřených dveří.

I kdybych však odhlédnul od výše uvedených nepřesností, vadí mi na Bystrcké výzvě především dvě věci.

Za prvé je to zobecňování. Vytváření nepřítele z celé skupiny lidí. To už jsme tu nejednou měli, mám za to, že snad vždycky s vyústěním do tragických konců. Nalezení společného nepřítele, v těžkých dobách vždy vděčné téma, stálo u začátku rozsáhlých tragédií postihujících nemalou část lidstva a vedoucích v konečném důsledku k bezpočtu mrtvých.

To druhé je laciný populismus. Autor výzvy „doporučuje moci výkonné i zákonodárné, aby ve věcech výše uvedených konala bez odkladu“. To si opravdu myslí, že si jeho straničtí kolegové ve vládě doposud seděli na rukách nevědouce, co dělat? Že bezradně čekají, až jim někdo z komunálních politiků poradí, jak bojovat s terorismem? Že se nestarají o bezpečnost republiky? V takovém případě by měla výzva spíše volat po okamžité demisi vlády. To ale nečiní.

A proto Bystrckou výzvu nepodepíšu, i kdybych za to měl být označen za nepřítele lidu. Myslím, že každý člověk má právo na svůj názor. Na soukromý názor, kterým je Bystrcká výzva, o to víc. Zbývá tedy ještě dodat, že v textu tohoto článku uvádím názory své, za nikoho dalšího nechci a ani nemohu mluvit. Ale nemohu mlčet, i kdyby to mělo znamenat politickou sebevraždu.

Luboš Raus

Michael Piskor: Cestování hodné 21. století?

31. 1. 2017 v 23.34 • Témata: , , ,

tramvaj-824Žijí mezi námi lidé, kteří cestují městskou hromadnou dopravou. A také třeba pracují do večerních hodin a potom se těší domů za svou rodinou. Mezi tyto lidi patřím i já.

Minimálně dvakrát, někdy i třikrát v týdnu odcházím z práce ve 20 hodin a vydávám se na cestu domů. Ze šaliny nás „vyhodí“ na zastávce Vozovna Komín. Tak, jako se to stalo třeba v pondělí 30. 1. tohoto roku po 21. hodině.

Venku byla tma a zima, minus 7 stupňů Celsia. A čekalo se na spoj, který jede do Bystrce. Naštěstí neprší ani nesněží, přesto osmiminutové čekání ve tmě a mrazu člověku na náladě nepřidá. A když už konečně člověk vystoupí na zastávce Bystrc ZOO, může pokračovat domů pěšky, protože trolejbus odjíždí ze zastávky až po sedmi minutách. Volím pěší chůzi, protože se mi nechce opět mrznout a čekat. Tomu se říká kultura cestování v 21. století.

Když jsem se před časem obrátil s tímto problémem na bystrckou radnici, přišla mi od pana Mráze z odboru dopravy a životního prostředí odpověď, že se sice snaží, ale snaha je marná a vše je v pravomoci města.

Ze strany města je tedy zřejmě všechno v nejlepším pořádku, spoje do Bystrce, druhé největší městské části, jezdí často a perfektně na sebe navazují a cestující nemusí mrznout na zastávkách. Ale je tomu opravdu tak?

Michael Piskor

Žádné muslimy živit nebudeme. Republika je rozkradená, vše v cizích rukách, promlouvá generál, válečný hrdina, nositel Řádu Bílého lva

30. 1. 2017 v 20.12 • Témata: , ,

Brigádní generál a válečný veterán ze druhé světové války Emil Boček (žijící v Brně-Bystrci) se připojil k tzv. Bystrcké výzvě komunálních politiků, kteří po zákonodárcích a vládě požadují plán na ochranu před terorismem a odmítnutí kvót na přerozdělování uprchlíků. „Ti uprchlíci stejně pracovat nebudou a my je tady budeme živit tak jako Angela Merkelová, která si je pozvala do Německa,“ říká čtyřiadevadesátiletý Emil Boček.

*

Podepsal jste tzv. Bystrckou výzvu, která varuje před přijímáním migrantů. Proč jste se k výzvě připojil?

Vystupuji tak proto, že mi vadí, že je do této republiky už natahaných tolik lidí, že nikdo neví, co s nimi budeme dělat. Ti uprchlíci stejně pracovat nebudou a my je tady budeme živit tak jako Angela Merkelová, která si je pozvala do Německa. Teď na naši vládu Němci tlačí s tím, abychom přijali dvacet tisíc uprchlíků. My zde ale máme dost svých nezaměstnaných a lidí, o které se musíme postarat, a ne abychom přijímali nějaké muslimy.

Výzva také v souvislosti s přijímáním uprchlíků připomíná rizika terorismu. Myslíte, že příchozí muslimové představují takové nebezpečí?

Myslím, že ano. Vždyť se dnes tady soudí muslimka kvůli tomu, že nemůže nosit burku ve škole. Ať jde do školy tam, kde ji může nosit, když ale tady v naší republice chce žít, ať se podřídí jejím zákonům. A když ne, vždycky má otevřené dveře a může jít. Pokud jde o terorismus, zatím se nic neděje, ale počítám, že se dít bude. Přes milion uprchlíků je jenom v Německu a je jisté, že mezi nimi teroristé jsou. Nevím, proč Merkelová migraci tak otevírá dveře. Po válce tam přišli Turci, ale ti šli za prací, ale tito uprchlíci jsou živení německým státem. Proč by pracovali, když mají takové podmínky? A navíc teď Němci chtějí jiným státům přikazovat, že také mají uprchlíky přijímat. Co nám má kdo mluvit do našich vnitřních záležitostí. Naši politici by to měli tvrdě odmítat. Václav Klaus byl vždycky proti Evropské unii a já s ním v tom souhlasím a jsem také proti. A hlavně jsem zásadně proti tomu, aby nám něco nařizovali. S prezidentem Zemanem naprosto souhlasím a jsem rád, že zde nechce uprchlíky. Třeba Poláci si nenechají od Unie nic diktovat, a tak bychom to měli dělat i my.

Prezident Zeman ve Vánočním poselství varoval před terorismem u nás. Hrozí podle vás takové akce i u nás?

U nás nic takového zatím nehrozí, ale kdyby sem přišlo dvacet tisíc migrantů, nikdo neví, kolik mezi nimi bude teroristů.

Co může Evropská unie dělat při řešení migrační krize mimo své území? Velká část uprchlíků utíká ze Sýrie a tamní konflikt je potřeba řešit.

Dokud se tam budou dodávat zbraně, Evropa s tím nic neudělá. A jelikož Rusové předběhli Ameriku a podporují Asada, mělo by to přispět ke konci války. Rusko si tam zřídilo základny a už je odtamtud nikdo nedostane.

Jak se díváte na budoucnost Evropské unie? Loni se rozhodla pro odchod Británie.

Evropská unie se obejde i bez Británie, kdyby se ale EU rozpadla, nic by se nestalo. Všichni politici se jen tlačí do Bruselu, mají tak jako poslanci skoro půl milionu měsíčně, bývalý eurokomisař Špidla má přes sto tisíc důchod. Politika mě ale obecně moc nezajímá, nedivím se ale, že lidé mají strach o budoucnost. Vadí mi, že čelní představitelé našeho státu rozkradli a rozprodali celou republiku, nic nám už nepatří, všechno je v cizích rukách a ze zisků nic nemáme. Nám už nepomůže, ani když z Evropské unie vystoupíme. Kdyby ale bylo referendum, já budu hlasovat pro vystoupení.

Jak vzpomínáte na minulý režim?

Byl jsem stále pod dohledem příslušníků Státní bezpečnosti, ale žádné vážné problémy jsem s nimi neměl. V každém režimu se najdou dobré věci a špatné věci. Dnes mně vadí, že cikáni dostávají takové dávky a ani si s nimi nevědí rady. A ještě nás Evropská unie kritizuje, že je diskriminujeme. Ať si je tam vezmou sami a uvidí, co jsou zač. Cikán se narodí s tím, že už nikdy v životě dělat nebude.

Letos nás čekají sněmovní volby. Mohou uspět strany s programem, který by to změnil?

Nevěřím, že budou zvoleny strany, které by s tím něco udělaly.

Zdroj: Parlamentní listy

Luboš Raus: Bystrčáci důchodcům nepřejí aneb voliči za obecní peníze

24. 1. 2017 v 22.00 • Témata: , ,

Blíží se komunální volby a je to znát. Ožehavým tématem posledního bystrckého zastupitelstva byly peníze pro seniory. Jsou sami, sedí doma nemajíce žádného kulturního ani společenského vyžití. Je třeba jim pomoci. Je třeba je podporovat. Je třeba jim přispět. Na výlet, na koncert, na zájezd. Může snad někdo být tak bezcitný k těmto našim seniorům a této pomoci jim nepřát?

Může. A Bystrčáci takoví jsou. Však na ně bylo o přestávce jednání zmíněného zastupitelstva takto téměř prstem ukázáno. „Vidíte sami, co se tady děje“ bylo slyšeno v řadách pozvaných přísedících důchodců ze strany koalice. Ta nepřející opozice kdyby tu nebyla, to bychom vám snadněji a lépe mohli pomáhat. Není pak divu, že naši starší spoluobčané pak opouštěli sál se slovy „Oni si vůbec neuvědomují, že jednou budou taky staří a budou sedět na našich místech, “

Ano, vážení čtenáři, je to tak! Bystrčáci kritizovali koaliční návrh rozdávání peněz seniorům. Je-li ovšem řečeno A, budiž řečeno i B. Vezměme to přehledně:

  1. V letošním roce má být rozdělena i na rozsáhlý a početný Bystrc nemalá částka okolo 300 000 korun. V dalších letech (připomeňme, že rok 2018 bude rokem volebním) by mohla být tato částka – podle pana starosty Tomáše Kratochvíla – dokonce násobně vyšší.
  2. Pro rozdělování obecních peněz na podporu různých bystrckých bohulibých spolků a sportovních klubů existují pravidla, v posledních letech pečlivě vyprecizovaná. (Budiž podotknuto, že Radou přidělované částky ve skutečnosti nikterak nesouvisí s bodovým ohodnocením dle těchto pravidel, ale to je téma na další článek.) Rozdělování peněz seniorům probíhá ovšem zcela mimo tato pravidla.
  3. Předpis, určující rozdělování obecních peněz seniorům definuje potřebného seniora jako osobu
  4. a) starší šedesáti let
  5. b) pobírající starobní důchodců
  6. c) bydlící v Bystrci

Bystrčáci však nejsou přesvědčeni, že tato definice vymezuje skutečně potřebné a že naopak nezůstávají mnozí velmi potřební mimo tuto definici. Že ovšem tato definice pokrývá, ba dokonce i vytváří voliče sociální demokracie, je nabíledni. Vždyť je to ona, která rozdává.

  1. Podle demografické studie je v Bystrci 6500 seniorů starších šedesáti let. V loňském roce byla podpora poskytována pouze jednomu neformálnímu uskupení seniorů čítajícímu okolo čtyřiceti členů, což představovalo zhruba půl procenta bystrckých seniorů. A je to bezpochyby také díky ostré kritice ze strany opozičních zastupitelů, že se řady obdarovaných seniorů v letošním roce razantně rozšiřují.

Co k tomu dodat. Domnívám se, že veřejné, obecní peníze mají sloužit k budování obce. Primárně a především k tomu, aby se lidem v Bystrci dobře žilo. Jak ale zkušenost ukazuje, rozdávání peněz kvalitu života obecně a samozřejmě nezlepšuje.

Luboš Raus
člen zastupitelstva MČ Brno-Bystrc (Bystrčáci)

Miloš Kudera: Další supermarket u konečné tramvaje č.1?

21. 1. 2017 v 23.29 • Témata: , , ,

V úterý 22. 11. před polednem se na rozhovor v pracovně bystrckého starosty sešli: za bystrckou radnici starosta Dr. T. Kratochvíl a místostarosta Dr. J. Petr, za dotčené obyvatele pak M. Kudera (důchodce, emer. geodet) a M. Jakubec  (stavbyvedoucí). Téma: stavba supermarketu na parkovišti pod domem Rerychova 2/4.

Bylo znovu konstatováno, že zájemce o stavbu už před delším časem zakoupil pozemek o rozloze cca 100m2 pod nynější prodejnou Enapo, což nyní překáží v realizaci jinak konsenzuálních staveb na louce zvané Horní náměstí (nová Bystrouška aj.). Investorovi byly k výměně (s jeho velkým doplatekem) nabídnuty tyto lokality (když původní záměr na Horním náměstí po letech protestů padlo): parkoviště u Kuršovy 2, parcela za stávajícím Klokánkem a volná plocha pod parkovištěm u obch. centra Max (Akát). Všechny tyto nabídky byly zatím z různých důvodů odmítnuty či pozastaveny. Jako poslední tedy (zatím!) byl nabídnut pozemek parkoviště pod Rerychovou 2/4, který má rozlohu kolem 2500 m2 (35x75m), tedy asi 25x větší než pozemek investora k výměně nabízený.

Opět bylo konstatováno, že pokud zmíněná parcela na ÚPMB připouští stavbu obchodu, nemá bystrcká radnice možnost zájemce o investici odmítnout, to pouze v případě, že by úspěšně prosadila změnu územního plánu, což je dlouhodobé „martýrium“, které už radnice jednou absolvovala v případě Horního náměstí a do nového už prý nemá sílu, čas, ani motivaci. (Což ovšem jistě platí i pro ostatní zmíněné nabízené parcely).

Starosta projevil jistou empatii s bydlícími v domě nad parkovištěm, ale několikrát opakoval, že občané Bystrce II prý chtějí další supermarket, ovšem nikdy ne u svého domu. K tomu bylo namítnuto, jestli opravdu občané chtějí další, už jedenáctý supermarket, navíc pravděpodobně už jen další ve stávající řadě (Billa), s přifařenou už asi sedmou lékárnou a patnáctou (?) drogerii. Ovšem na výběr toho kterého typu supermarketu, tedy např. v místě chybějícího (Kaukfland?) prý nemá obec žádný vliv, je to jen a jen věcí investora. Což je ovšem smutné.

Debata se následně stočila na problém samotné stavby. Pan Jakubec informoval, že stavba bude vyžadovat stavební dvůr v nejbližším kontaktu o stejné výměře, tedy 2500 m2. Na první pohled se nabízí místo mezi domem a stavbou, budeme tedy žít doslova na staveništi? Doufámm, že ne. Vodorovná základová deska bude vyžadovat odtěžení (odvoz) cca 5600 m3 zeminy (při průměrném převýšení parkoviště 2 m), tedy asi 1,3 tisíce běžných nákladních sklápěček. Předtím bude nutno ještě těžkou technikou rozbít asfaltový povrch stávajícího parkoviště.

Na parkovišti a nejbližším okolí je možno napočítat také 14 poklopů, pod nimiž se skrývají inženýrské sítě, které také bude nutno napřed odklonit. To vše je prý ovšem problém (povinnost) investora, nikoli radnice. Dočasný pozemek na stavební dvůr bude muset vybrat a poskytnout vedení obce. Je „zajímavé“, že právě stávající inženýrské sítě na nevyužívané parcele nad domem Rerychova 14/16 jsou důvodem, proč se toto místo pro stavbu supermarketu vůbec neuvažuje. Tam problém je, tady ne. To by chtělo podrobnější vysvětlení.

Zátěž pro obyvatele domu, nejen po dobu stavby samotné, ale i při pozdějším provozu komerční budovy, už byla několikrát popsána a, opakuji, v domě Rer. 2/4 se nenašel jediný zastánce stavby, na domovní schůzi byli všichni přítomní (60%) proti. Bylo konstatováno, že je zcela zavádějící informace, že zásobování supermarketu obstarají 2-4 vozidla za den. Manažer obdobně velkého obchodu odhadl toto množství minimálně na 20, ale také až 60 vozidel velikosti Fordu tranzit (Avie) denně mezi 6. a 16. hodinou. Stejně tak jsou zavádějící i vizualizace, které zobrazují budoucí supermarket jen asi v třetinové velikosti případné budoucí stavby. Bylo také konstatováno, že v žádné ze jmenovaných alternativních míst by supermarket nebyl tak blízko obytnému domu jako v tomto případě.

Pan starosta ujistil, že věc je zatím ve stádiu investičního záměru, že dosud nedošlo ani k výměně zmíněné parcely, natož k dalším krokům. Samotnou výměnu přitom závazně navrhuje velký městský magistrát (majetkový odbor), věc samu pak definitivně schvaluje rada města. Bystrcká radnice může pouze vyjádřit svoje stanovisko, které magistrát může, ale i nemusí respektovat.

Zároveň starosta sdělil, že naše radnice bude bezpodmínečně trvat na vybudování parkoviště (94 stání) na střeše supermarketu, a sice neomezeně a bezplatně přístupného coby trvalé a nezrušitelné břemeno. Dále bude jedna z pevných podmínek stavby vybudování lávky pro pěší z parkoviště k tramvaji. Při zadávání projektu pak bude vyžadováno maximální odhlučnění provozu budovy, jak co do umístění vzduchotechniky, tak i výstavbu protihlukové stěny a husté zeleně mezi pakrovištěm a domem, přičemž stávající stromy nad parkovištěm nebudou vykáceny. Kdyby tyto podmínky investor odmítl, nebude se podle starosty stavba realizovat. M. Jakubec a M. Kudera vyjádřili velké pochyby právě nad povinností vystavět, provozovat a udržovat časově neomezené, veřejné a bezplatné parkoviště na soukromém komerčním objektu. Zajistit by to bylo možné bez právních tahanic(?) pouze v případě, že by parkoviště na střeše vlastnily a provozovaly Brněnské komunikace, nikoli supermarket. (Jsou běžné obdobné případy, kdy každé patro budovy má jiného vlastníka.)

Starosta opakovaně říkal, že pravomoci obce jsou značně omezené, že je třeba zohledňovat zájem celé Bystrce nad zájmem domu: rozumějme, že obyvatelé domu mají dobrovolně obětovat snížení komfortu bydlení, potažmo snížení tržní ceny svých už většinově soukromých bytů, s ohledem (empatií) nad silným zájmem ostatních obyvatel mít v dané lokalitě další supermarket. Je tento údajný obecný zájem, který naše radnice tak hájí, opravdu tak silný, nebo dokonce: existuje vůbec? Neslouží se tím pouze barvičce, kterou úředník v územním plánu vybarvil („od zeleného stolu“) některé pozemky bez zjišťování skutečných potřeb a představ obyvatel, žijících tu své životy?

V každém případě angažovanost obyvatel domu Rerychova 2/4 nekončí a v nejbližších týdnech se bude dále realizovat. Do konce roku očekáváme další věcnou diskusi nad materiály k této plánované investici, na kterou budou radnicí přizváni obyvatelé dotčeného domu (120 bytů, cca 250 bydlících). Vstřícný postoj pana starosty je (doufáme) zárukou, že naše hlasy nebudou oslyšeny.

Petici proti supermarketu je možno podepsat v galanterii na Rerychově č 2 a v trafice pod smyčkou tramvaje.

Zapsal Miloš Kudera
24. 11. 2016

Miloš Kudera: Závan autoritářství

10. 11. 2016 v 15.13 • Témata: , , , ,

V úterý 8. listopadu měl dům Rerychova 2-4 (120 bytů) domovní schůzi. Kromě provozních záležitostí jsme byli správcem seznámeni se záměrem naší městské části vyměnit poslední soukromý pozemek na louce zvané Horní náměstí za parcelu pod stávajícím parkovištěm pod naším domem, kde by spekulativní investor postavil soukromou komerční stavbu. Přítomno bylo 60 procent vlastníků či družstevníků (Průkopník). Při hlasování se nenašel ani jeden, který by souhlasil s tímto podnikatelským záměrem, dokonce ani jeden, kdo by se hlasování jen zdržel. Proč?

Náš dům je ve srovnání si jinými v okolí vystaven už tak nadměrné dopravní zátěži: hluk a emise z dopravy. Nová stavba by tuto situaci dál zhoršila. Přibyla by vozidla zásobování obchodu, vozidla jeho zákazníků, pod okny 24 hodin hluk ze vzduchotechniky, zmenšení parkovací plochy pro obyvatele. Parkoviště na střeše obchodu by prý bylo neomezeně(?) a bezplatně(?) přístupné všem motoristům. Pochybujeme, že takovéto břemeno bude možné trvale vynutit na soukromé stavbě coby investici za účelem zisku. Byty v našem domě by ztratily na své tržní ceně.

Exstarosta Vetchý svého času sliboval, že jde o předběžnou úvahu, že následovat budou besedy a průzkumy názorů dotčených obyvatel, především tedy z našeho domu. Že nebudou v žádném případě obejiti. Že plán bude součástí celkového dopravního (urbanistického) řešení, souvisejícího mj. s prodloužením tramvajové trati na Kamechy. Že bude na řadě, když už, tak jako poslecní. Tak se ale nestalo a „jednoduchost výměny pozemků“ a stavby samotné najednou velmi spěchá, projekt prý bude hotov v příštím roce a stavba (coby solitér, bez návaznosti na celkovou zatím neexistující závaznou studii) bude hotova v r. 2018.

Na schůzi na nás touto zprávou zavanul duch starého vedení Bystrce, o kterém jsme si mysleli, že už patří nenávratně minulosti: s nikým se moc nebavit, hovořit stále o nezávaznosti a vzdálené budoucnosti, a najednou se to předloží jako hotová věc, která získala všechna potřebná povolení. Ovšem o nás bez nás. Nesouhlasíme a protestujeme!

Za spoolubydlící: Miloš Kudera, Rerychova 4

Billa pod Rerychovou

10. 11. 2016 v 15.00 • Témata: , , , , ,

Nejen čtenáři Bystrčníku bezpochyby zaregistrovali na třetí straně zářijových Bystrckých novin článek pana místostarosty Jaroslava Petra, týkající se úprav Horního náměstí. Článek celý projekt pojímá jako velký přínos pro naše sídliště, bohužel v něm ale chybí informace o tom, co se na nákresu skrývá pod číslem 5 s legendou „Objekt s obchodními plochami a parkování na střeše“. Budova má totiž stát přímo před naším domem Rerychova 2, 4.

vizualizace_1vizualizace_2

Obrátil jsem se tedy na pana místostarostu s dotazem a koncem srpna jsme se i osobně sešli. Celé řešení tzv. Horního náměstí vyplývá ze studie Bystrc II. Západ. V souladu s touto studií byl v roce 2013 schválen i územní plán, který počítá s využitím Horního náměstí jak pro sportovní a odpočinkové aktivity tak i s komerční výstavbou v této lokalitě.

Pro realizaci projektu Horního náměstí je nutné, aby městská část vykoupila všechny předmětné pozemky. Většina jich už je v jejím vlastnictví nebo je domluven jejich odkup od vlastníků. Bohužel vlastníkem jednoho malého pozemku je developerská firma Fuertes Development s.r.o. Tato firma je ochotná svůj pozemek dát k dispozici, ale chce za něj pozemek s parkovištěm před naším domem (pochopitelně s doplatkem), kde chce postavit komerční objekt s parkováním na střeše. Na této ploše plánují postavit další „supermarket“ s prodejnou Billa, lékárnou Dr. Max a drogerií Teta. Takováto stavba je v souladu se schváleným územním plánem a víceméně se už s její realizací počítá. Pan místostarosta mě informoval, že trval na tom, aby investor celou stavbu konzultoval s obyvateli přilehlých domů, aby zátěž byla pro okolí co nejmenší. Se zástupcem developera Ing. Přichystalem jsem se setkal týden nato. Potvrdil mi informace získané na radnici.

situace-dle-ts-parkingsituace-dle-ts

Pod okny nám tedy vyroste další obchod. Jsem rád, že úředníci městské části alespoň předem omezili a upravili některé podstatné body. Jednalo by se o budovu do 4 metrů výšky, tedy pouze přízemí s obchody a s parkovištěm na střeše. Budova bude částečně zapuštěna do svahu, neměla by snad vadit ve výhledu ani bytům v 1. patře našeho domu. Návrhy, jak by celá stavba měla vypadat, najdete u tohoto článku. Parkoviště na střeše by bylo k volnému užívání a mělo by mít stejnou kapacitu jako má parkoviště nyní. V tomto bodě ale vidím problém, protože dle názoru některých právníků lze toto jen těžko vynutit, když střecha bude majetkem vlastníka celého objektu.

Investor by dále vybudoval dalších cca 40 parkovacích míst pro zákazníky prodejny. Parkovacích míst tak neubude, snad jen po dobu výstavby (cca 6 měsíců). Obchod by měla obsluhovat jen auta do 7 tun, takže by zde neměla jezdit velká nákladní auta. Se stavbou se určitě nezačne dříve než za 2 roky. Nejprve musí dojít k vypořádání pozemků a až potom může začít stavební řízení.

Jestli tuto stavbu uvítáte nebo si myslíte stejně jako já, že je zbytečná, je už na vás. Faktem zůstává, že obchod bude určitě znamenat větší hluk a další zhoršení už tak špatné dopravní situace v této lokalitě.

Ing. Pavel Veselý

Chronická impotence správního orgánu

31. 10. 2016 v 21.29 • Témata: , , ,

wp_20160629_19_42_57_proSpor o zatarasenou pěšinu z Foltýnovy ulice k potoku Vrbovci se vleče už celé roky; a bohužel se nezdá, že by se případ blížil k řešení.

*

Nemohoucnost jakéhokoliv orgánu je vždycky frustrující pro ty, kterých se týká. Nás potrefila chronická bezmocnost OŽPD v Bystrci, který není schopen v reálném čase řešit naše problémy s přístupem na zahrádku v jejich začátku a nechává je rozkošatět tak, že řešení je pak velmi komplikované.

Projevilo se to už na samém začátku sporu o pěšinu, když ji ing. Holan v roce 2008 přehradil. Bystrčtí občané se obraceli na úřad, ale nápravy se nedočkali. Teprve teď jsme se dověděli o existenci Obecně závazné vyhlášky č. 1/2006. Vydalo ji statutární město Brno a je závazná pro všechny městské části. V kapitole „Zásady regulace území“ se píše: V zastavěném i nezastavěném území města musí být – pokud navazující územně plánovací dokumentace nestanoví jinak – zachovány stávající a obnovovány v současné době znepřístupněné pěší cesty zajišťující průchodnost území a přístup k jednotlivým pozemkům.  Bystrčtí úředníci jako by o ní neměli ani potuchy. Rozhodně se jí necítí být nijak vázáni. Jak jinak si vysvětlit, že hned nato, když bylo v komplikovaném řízení v roce 2014 dosaženo deklarace pěšiny jako veřejné od nepaměti, povolili její uzavření pro veřejnost. Takové bylo jejich správní uvážení – vyhláška-nevyhláška.

To bylo před dvěma lety. Letošní nemohoucnost správního orgánu je opět velmi tristní. Když na konci června ing. Holan přehradil pěšinu nad brankou (na hranici pozemku, jehož dvě třetiny od loňského roku spoluvlastní), oznámil nám to dopisem vhozeným do schránky. My jsme to ohlásili na úřadě a doufali jsme, že náprava bude zjednána okamžitě. Šlo jenom o to, aby úřad trval na dodržení svého vlastního rozhodnutí, které je pravomocné od února 2015. Když se dva týdny nic neudálo, podali jsme žádost o předběžné opatření.  Ta byla promptně odmítnuta jako právně nepřípustná, protože ve věci se nevede správní řízení.  Odvolali jsme se. Na konci srpna přišlo z magistrátu zamítnutí našeho odvolání. Odvolací orgán se ztotožnil s argumentací bystrckého úřadu, který vyhodnotil Vaše oznámení nikoliv jako podání dle § 37 správního řádu, neboť nesplňovalo náležitosti dle uvedeného ustanovení, ale jako podnět ve smyslu § 42 správního řádu. První věta § 42 však říká: „Správní orgán je povinen přijímat podněty, aby bylo zahájeno řízení z moci úřední.“ Proč Bystrcký OŽPD nezahájil okamžitě řízení z moci úřední, nám nikdo srozumitelně neodůvodnil.

Úřady tedy poskytly Holanovi dostatek času k jeho činnosti směřující k vypuzení ostatních zahrádkářů z kolonie. Po celé léto jsme nemohli na svou zahrádku chodit. Na konci srpna vydal odbor dopravy MmB nové rozhodnutí (na základě rozsudku Krajského soudu), kde se nařizuje majitelům pozemků odstranit překážky z pěšiny (kromě povolených branek).

Na konci září jsem se šla podívat, co je odstraněno. Plot přehrazující pěšinu na hranici pozemku p. č. 2184 tam stále byl. Uvnitř na pěšině (na pozemcích pana Holana) byly hromady zahradního odpadu, hlavně větví. Ačkoliv lhůty stanovené rozhodnutím dávno uplynuly, pěšina ani dnes není průchozí. Holan provedl svůj oblíbený a vyzkoušený trik. Plot přehrazující pěšinu během října odstranil a zahradní odpad umístil na horní část pěšiny, která nevede přes jeho pozemky, takže pěšinou se nedá projít. Pochopitelně bude tvrdit, že to není jeho a on o tom nic neví, a úřad bude obesílat bezbranné majitele pozemků s výzvami na odstranění překážek, protože „vlastnictví zavazuje“, jak jsem slyšela z úst jednoho úředníka. Já bych na to navázala tím, že svěřený úřad také zavazuje. Výkon státní správy, jak ho v této věci předvádí bystrcký OŽPD a jak ho vehementně obhajuje tajemník úřadu, rozhodně není službou veřejnosti.

Jana Švancarová

Související

Luboš Raus: Kauza Pěšina k Vrbovci není mrtvá
Jana Švancarová: Kdo zastaví Holana?
Jana Švancarová: Pěšina k Vrbovci opět svévolně zatarasená
Pěšina Vrbovec v Bystrci skončí. Městská část zvažuje stavbu nové stezky
Správní řízení může být nemravné. Stačí, když nevybočí z mezí zákona
Soukromník chce cestu jen pro někoho. Šestiletý spor o pěšinu je u soudu
Jana Švancarová: Lepší drzé čelo než poplužní dvůr
Pěšina k Vrbovci je otevřená. Plná střepů a s bránou navíc
Plot musí z pěšiny pryč, rozhodl úřad o zahrádkách v Bystrci
Případ zatarasené pěšiny k Vrbovci končí
Reportáž: Pěšina k Vrbovci se řeší už mnoho let
Zatarasená pěšina – stránky věnované sporu, podrobné informace, dokumenty
Po pěšině k Vrbovci se znovu bude chodit
Spor o pěšinu k Vrbovci se vrací do Bystrce
Pěšina k Vrbovci – soud promluvil
Pěšina k Vrbovci: Spor se vleče
Zatarasená pěšina: Úředníci mlží, městská část nedělá nic
Lidem vadí zátaras v Údolí oddechu. Stěžují si na úřady
Jak se řeší zatarasená pěšina v Bystrci
Luboš Raus: Cesta do údolí Vrbovce
Kdy budeme zase chodit pěšinkou do údolí Vrbovce?
Odstraní úřad sporný plot? (aktualizováno)

Viktor Lošťák: Obutá i bosá, sleva nesleva

25. 10. 2016 v 12.01 • Témata: , , , , , ,

Před volbami v roce 2014 slíbil Martin Ander a Strana Zelených zlevnit roční předplatní jízdenku v Brně z 4 750 korun na dva a půl tisíce. Za dva měsíce, tedy po více než dvou letech, se konečně Brňané dočkají. Opravdu?

Ano i ne. Do jaké míry je systém poskytování slevy opravdu splněním volebního závazku, Brňané po 1. lednu příštího roku nejlépe posoudí sami. Už teď je ale víceméně jasné, že tak levně, jak laciné byly zelené sliby, se v Brně tramvají jezdit hned tak nebude.

Roční jízdenka vás od Nového roku nebude stát dva a půl tisíce, ale 3 325 korun. Sleva se tedy smrskla zhruba na polovic a výsledná „laciná šalinkarta“ je cenově zcela srovnatelná s roční předplatní jízdenkou v Praze, kde bez všech cirátů i s metrem stojí 3 650 korun.

K levnější jízdence se navíc budete muset poměrně složitě propracovat. Budete si muset koupit jízdenku přes internet, na stránkách dopravního podniku, a to za původní plnou cenu. K tomu je zapotřebí se registrovat, zřídit si virtuální účet a uvést číslo své platební karty. Poté co zaplatíte, dalším úkonem odešlete elektronicky žádost o slevu na magistrát.

Nárok na slevu z jízdného nevyplývá, jak bylo původně Zelenými ohlašováno, z toho, že máte v Brně trvalé bydliště. Magistrát vám na jízdném sleví jen tehdy, když ověří, že máte řádně zaplacený poplatek za svoz odpadů a ani jinak městu nic nedlužíte. Pak vám teprve část zaplacených peněz bude vrácena.

Původní návrh Zelených operoval s myšlenkou, že sleva na jízdném vázaná na trvalé bydliště přiměje řadu lidí, kteří v Brně fakticky bydlí, ale nejsou zde přihlášeni k pobytu, aby se občany města stali. Zaváděný systém tuto myšlenku od začátku popírá. Tím, že psychologicky přímo propojuje platbu za odpad se slevou, donutí každého, aby si ihned spočítal, že se mu změna trvalého bydliště jen sotva vyplatí. Snad by to někdo udělal kvůli více než dvěma tisícům ročně. Ale kvůli pár stovkám?

Zelení se budou jistě vymlouvat, že jinak to kvůli legislativě nelze udělat. Stejně tak je jisté, že přitom ani neceknou o tom, že na legislativní bariéry byli upozorňováni už v roce 2014. Vůbec otevřenou otázkou zůstává, zda celý systém bude zaveden nebo se zhroutí pod prvním náporem právních námitek; v podstatě totiž nejde o nic jiného, než o chabý pokus maskovat zákonem zakázané dvojí ceny.

Ostatně brzy uvidíme. První šalinkarty se slevou si budete moci koupit už za dva měsíce. Čísla o tom, kolik Brňanů systém využilo, jak velkou díru v rozpočtu města to způsobilo a kolik lidí si změnilo trvalé bydliště, budou k dispozici nedlouho poté.

Viktor Lošťák

Podrobnosti o parametrech levnějšího jízdného najdete v článku Brněnského deníku Rovnost.

Související

Roční šalinkarta zlevní, ale jen pro Brňany a při koupi přes internet
Zelení splnili volební slib. Levnější šalinkarty jsou tu (aprílový článek)
Levnější šalinkarty pro Brňany? Ticho po pěšině
Úkoly nových vládců Brna: zlevnit šalinkarty, popohnat Lužánky
Levnější šalinkarta je slibný návrh. Starostové se připojují ke Zeleným
Levnější šalinkarta pro Brňany? Diskriminace, odmítá Roman Onderka
Politici chtějí v Brně zlevnit „šalinkartu“, pouze pro místní. Co na to soud?
Věcnost je něco jiného, pane Andere
Proč zlevnit veřejnou dopravu Brňanům
Zelení chtějí slevnit roční šalinkarty na dva a půl tisíce, inspirovali se ve Vídni
Zlevněné jízdné nelze vázat na trvalý pobyt
Brno Brňanům!
Snížená cena roční šalinkarty? Návrh neřeší důležité otázky

Strom jak hrom. Opozice se chystá kritizovat vánoční výzdobu

11. 10. 2016 v 14.11 • Témata: , , , , ,

Plán pořídit do Bystrce nový vánoční strom se nelíbí části opozičních zastupitelů. Chystají se jej kritizovat na jednání zastupitelstva městské části ve středu.

Až dosud se na Vánoce v Bystrci zdobily jen dva živé stromy rostoucí před radnicí. Nyní by je měl nahradit třetí – velký, dočasně umístěný smrk. Aby se strom nezřítil, nechá městská část zabetonovat na náměstí 28. dubna jeden a půl metr dlouhou a téměř půl metru širokou ocelovou rouru, která poslouží jako základ. K tomu z rozpočtu vyčlenila padesát tisíc korun; dalších zhruba sto tisíc bude každoročně stát strom samotný. Opozici se nelíbí ani výše nákladů, ani místo, kam chce radnice strom umístit.

„Nechápu, proč najednou není dost dobrý živý vánoční strom, stříbrný smrk, který před radnicí roste a roky se zdobí,“ říká Hana Jindrová, vůdkyně zastupitelského klubu Bystrčáků. „Nebo v Bystrci budeme mít najednou dva vánoční stromy jen pár metrů od sebe?“

„Už dnes vydává městská část každoročně 120 tisíc za vánoční osvětlení. Je to snad pro vánoční náladu tak málo, že se musí ještě vyhodit majlant za strom?“ kritizuje její kolega Milan Krátký.

„Osobně se mi čtyři koruny na obyvatele nezdají zase až tak strašlivá suma. Co je však úplně špatně, je místo, kam chce vedení radnice strom umístit – před budovu, kde samo sedí,“ přidává se zastupitel Viktor Lošťák. „Jestli se má pořídit vánoční strom, patří logicky na Horní náměstí do horní části Bystrce. Prostor před radnicí už svůj strom má, na Horním náměstí se leda tak prohání meluzína. Náměstím 28. dubna lidé jen procházejí cestou z práce, na Horním náměstí by strom krášlil Vánoce tisícům lidí v okolních domech, kteří na něj trvale vidí ze svých bytů po celé svátky. Jak k tomu přijdou? Má to být strom pro lidi z Bystrce nebo pro lidi z radnice?“

Spor o vánoční strom se tak patrně stane tématem ostré diskuze na jednání zastupitelstva. To se koná ve středu 12. října od 17 hodin v hlavním sále Společenského centra (Odbojářská 2). Jednání je veřejné, příchozí občané městské části na něm mohou vyjádřit své názory.

(rl)

Kolik stálo nádražní referendum? Jen v Bystrci přes čtvrt milionu

11. 10. 2016 v 12.29 • Témata: , , , , , , , ,

276 tisíc korun padlo na uspořádání místního referenda o budoucnosti brněnského nádraží jen v městské části Brno-Bystrc. Celkové náklady převyšují pět milionů korun, přičemž v této částce nejsou započteny částky vynaložené na vyčištění ulic od nelegálního výlepu plakátů; těmi svůj záměr protlačovali aktivisté z okruhu Jakuba Patočky, hlavního strůjce hlasování.

Referendum položilo Brňanům dvě obtížně srozumitelné otázky, týkající se polohy brněnského nádraží. Jak jejich nejasný výklad, tak i kampaň Referendum je past, vedená na prvním místě bývalým náměstkem primátora a dnes šéfem spolku Brno+ Robertem Kotzianem, přispěly k tomu, že počet hlasujících nedosáhl ani zdaleka pětatřiceti procent, potřebných k platnosti výsledku. Účast byla pouhých 23,83 %.

Většinu nákladů ponese město Brno, část zaplatil Jihomoravský kraj.

„Hlavně, že nejsou peníze na opravu silnic a my jezdíme domů po tankodromu,“ myslí si o účelnosti vynaložených peněz Milada Míková z Brna.

„Náklady na referendum byly peníze vyhozené oknem. Jednalo se nicméně o náklady, které město vydat muselo. Je to účet za dvouletou zábavu aktivistů kolem Jakuba Patočky a Miroslava Patrika, kvůli které město málem přišlo o svou budoucnost,“ komentoval pro Bystrčník nenadálou položku rozpočtu Robert Kotzian.

Jakub Patočka, aktivista spojený se zelenými spolky, se již před ukončením referenda nechal slyšet, že v případě neúspěchu hlasování za dva roky zopakuje.

-vl-

Jiří Brančík: Psycholog je milníkem u cesty

5. 10. 2016 v 11.19 • Témata: , ,

V letošních senátních volbách najdeme mezi kandidáty v bystrckém volebním obvodu i PhDr. Jiřího Brančíka, primáře psychologického oddělení Vojenské nemocnice Brno, podplukovníka v.v. a veterána bosenské mise. Pan Brančík dokonce jako jediný z kandidujících v Bystrci bydlí. Rozhovor s ním přebíráme z profesního časopisu Best of.

*

Jiří BrančíkPhDr. Jiří Brančík maturoval na znojemském gymnáziu a po zvážení nevalné finanční situace rodičů (red. pozn.: tatínek v invalidním důchodu, dříve také voják) místo ambicí na vysokou školu, odešel studovat na vojenské učiliště v Novom Meste nad Váhom. V roce 1969, kdy velkou část Slovenska obsadili v rámci „internacionální pomoci“ Maďaři, odmítl se za daných okolností stát vojákem z povolání. Na vlastní žádost z učiliště odešel. Zamířil do Brna a na jazykové škole absolvoval státní zkoušku z angličtiny. A pak už přišlo na řadu studium psychologie na Masarykově universitě v Brně. Je ženatý a má dvě děti.

Michaela Lejsková: Toužil jste se už od mládí stát psychologem, nebo jste přemýšlel i o jiných profesích?

Jiří Brančík: V dětství a v mládí jsem skoro ani nevěděl, že psychologie existuje. V těch letech vlastně byla tato věda v podstatě zakázaná a pak postupně brána na milost. Tehdejší mocipáni z ní měli strach, asi oprávněně. Později jsem si zahrával s myšlenkou studovat práva, myslím, že tam bych se taky našel.

Co nakonec rozhodlo o tom, že jste se stal psychologem?

Ani nevím. Asi náhoda. Vojnu jsem měl již za sebou a začal jsem trochu mudrovat o mezilidských vztazích.

Jak strastiplná byla cesta k vytouženému akademickému titulu?

Strastiplná? To ani nebyla. Nedostal jsem se sice na první pokus, umístil jsem se těsně pod čarou. Takových nás bylo víc a nabídli nám takzvaný nultý ročník. Ten spočíval v tom, že jsem byl přidělen na stavbu sídliště v Brně Žabovřeskách, kde jsem hrdě pracoval na pozici pomocník pomocného dělníka! Tehdy mi brzy došlo, že taková zkušenost je velmi užitečná, něco jako krátká škola života.

Jiří Brančík

Jak vzpomínáte na Vaše profesní začátky?

Byly zajímavé. Dostal jsem místo ve Vojenské nemocnici Brno, pro mne trochu paradox, protože před studiem na fakultě jsem na vlastní žádost odešel z vojenské školy. Brzy jsem zjistil, že ve vojenské nemocnici zase až tak moc vojny není, byl zde skutečně prostor pro smysluplnou práci.

Co obnáší profese psychologa a co je lidem upozaděno?

Někdy lidé přicházejí s nadějí, že psychoterapeut jim nabídne pilulku poznání nebo elixír lásky či věčného mládí. Potom jsou trochu rozčarováni zjištěním, že psycholog může být jen jakýmsi milníkem u cesty, který jim ukazuje, jaký směr cestování je možný.

Jaké další vzdělávání jste měl k dispozici od armády a případně sám vyhledával, abyste se dále rozvíjel?

Tehdejší armáda nebyla v oblasti vzdělávání psychologů na takové výši, jaká byla potřebná. Spíš platí to samostatné vyhledávání. Ta samostatnost je obsažena i ve financování. Na rozdíl od současnosti jsem si veškeré další vzdělávání platil sám a nebyly to částky zanedbatelné. Důležitý pro další práci byl psychoterapeutický výcvik, což obnáší zhruba 6 let, nezbytná byla atestace v klinické psychologii. Absolvování studia psychologie písma bylo též zajímavé a přínosné, okrajovější byla muzikoterapie. Dále následoval výcvik v krizové intervenci a průběžně kurzy v užívání nových psychodiagnostických metod a podobně.

Jaké situace byly pro Vás jako psychologa obtížnější, náročné?

Velmi těžká je chvíle, kdy musíte jet  rodičům oznámit, že jejich syn zahynul při vojenském výcviku. Stejné je, když klient spáchá sebevraždu, přes veškerou péči, tedy i psychiatrickou. Dosti těžko nesu bolest rodičů nad dospělým potomkem propadlým závislosti na návykových látkách nebo na patologickém hráčství, kdy vidím, že často není žádné dobré řešení. Současně podotýkám, že právě díky dosti dlouhé profesní přípravě v našem oboru jsme na tyto situace připraveni reagovat tak, že nás osobně psychicky nezničí.

(…)

Celý rozhovor si přečtěte na strákách www.ibestof.cz